Co dělá Istanbul Istanbulem? V prvé řadě je to architektura. Ta Istanbulská se může pyšnit mnoha výjimečnými stavbami, mezi které patří překrásné mešity, křesťanské kostely, ale hlavně Hagia Sophia (Aya Sofya). Chrám Boží moudrosti, který byl postaven již v roce 537 byzantským císařem Justiniánem. Budova je stavbou dokládající, že veškeré prvky starého (jiného) náboženství nemusí být ihned po konversi k novému náboženství vymýceny. Tak se stalo, že v roce 1453, kdy byla stavba přeměněna Mohmedem Dobyvatelem na mešitu nebyly veškeré křesťanské symboly rovnou zničeny, nýbrž byly v budově ponechány a doplněny o symboly islámské. Poslední změnu zaznamenala budova v roce 1935, kdy byla Atatürkem přeměněna na muzeum.
Také pro vstup do Hagia Sophia můžete využít Istanbulský muzejní pas. Ten se tady dokonce prodává v pokladně společně se vstupným do muzea. Po vstupu do budovy vás zřejmě omráčí její obrovské rozměry. Přímo před vámi, v ohnisku hlavní lodi, je apsida s mozaikou Panny Marie s Jezulátkem. Čeho si ale zřejmě všimnete jako prvního, jsou obrovské dřevěné medailony z 19. století, na kterých jsou ve zlatě arabsky psané nápisy vztahující se k Alláhovi. Ty měly být v průběhu dějin odstraněny, ale nakonec se zjistilo, že medailony jsou tak velké, že by neprošly skrz dveře, a proto na čtyřech sloupech visí dál.
Hagia Sophia byla mimo jiné i místem korunovace byzantských císařů. K tomuto účelu sloužil trůn, který byl umístěn uprostřed v podlaze vyznačeného mramorového kruhu nazývající se omfalium (=pupek světa). Mezi osmanské doplňky patří nedaleká kazatelna (mimber) a modlitební výklenek směřující k Mekce (mihráb). Z křesťanských památek můžete obdivovat mozaiky z 9. století. Světce Theodora z Antiochie, sv. Ignáce Mladšího a sv. Jana Zlatoústého najdete při pohledu vzhůru.
Ještě před vstupem na horní galerii (při pohledu ke vstupním dveřím vpravo) nezapomeňte strčit prst do otvoru v Plačícím sloupu. Řehoř Divotvorce tomuto sloupu požehnal a podle legendy, kdo do sloupu vloží prst a vytáhne ho vlhký, ten se uzdraví.
Vstup na horní galerii vede po točité kamenné rampě. Kromě úžasného výhledu z horní galerie na celou budovu Hagie Sophie zde můžete obdivovat Mozaiky s výjevem Posledního soudu (Deésis) s Kristem, Pannou Marií a Janem Křtitelem, která se datuje do 13. století. Budova Hagie Sophie se návštěvníkům otvírá v průběhu hlavní sezóny kromě pondělí každý den od 9:00 do 18:00. V období října až poloviny dubna je otevřeno pouze do 16:00.
Další vzpomínkou na křesťanské období Istanbulu je Muzeum Kariye (Kostel Chora), který se nenachází tak úplně v centru města. Jeďte ze zastávky Eminönü autobusem č. 31E, 32, 36K nebo 38E na zastávku Edirnekapi, a pak následujte cedule. Kostel se nachází na místě Theodósiových hradeb a původně se jmenoval Kostel Nejsvětějšího spasitele za hradbami (Chora znamená v překladu venkov), to proto, že původní stavba kostela vznikla za hradbami města. Tento původní Justiniánův kostel padl za oběť ikonoklasmu (711-843) a pokud se podíváme do historie, byl v průběhu věků nejméně pětkrát přestavován.
Dnes je kostel tvořen lodí, dvoupatrovým anexem v severní části, vnitřním a vnějším nardem a pohřební kaplí v jižní části. Jeho návštěvu byste si neměli nechat ujít, i když se zrovna teď budova opravuje. Celé vnitřní stěny jsou totiž pokryty překrásnými mozaikami a freskami s výjevy ze života Krista a Panny Marie, které pochází z roku 1312. Jedna z údajně nejkrásnějších mozaik se nachází ve vnitřním nartexu nad vstupem do kostela a zobrazuje Theodora předávajícího kostel Kristu.
I tento kostel byl přeměněn na mešitu. Konkrétně za vlády Beyazita II. (1481-1512). V roce 1945 se z mešity stalo muzeum. Muzeum Kariye můžete navštívit v hlavní sezóně (duben- říjen) od úterý do čtvrtka 9:00-19:00. Během vedlejší sezóny (listopad-březen) je otevřeno jen do 16:30.
Přidat komentář