Velký Bazar
Jak jsem se dozvěděla, ne všichni turisté jezdí do Istanbulu za památkami. Velkým lákadlem jsou ve městě nákupní centra a s nimi spojené nákupy. Nejsem ten typ, co své volné chvíle tráví rád pobytem v nákupním centru. Pravda ale je, že to bylo první místo, kam jsem v Istanbulu zavítala. Po výletu do zasněženého Nemrutu, kde jsem si vykračovala v teniskách ve sněhu, mi totiž na návštěvu Istanbulu zbyly jen jedny suché boty- žabky. A v těch jsem své poslední volné dny rozhodně trávit nechtěla.
Nákupní centrum mě překvapilo svou nabídkou. Na rozdíl od evropských „nákupáků“ tu totiž nebyly pouze známé značky typu H&M, Orsay, Levis nebo třeba Nike, nýbrž tu byly značky zcela neznámé. Potřebovala jsem boty. Jenže co jsem netušila, že tu bude rovnou padesát různých obchodů s boty. Prodejcům jsem musela být jasná- žabky se do chladného počasí venku opravdu moc nehodily. I přesto na mě nikdo nenaléhal. Až když jsem projevila zájem o nějakou konkrétní obuv, najednou tu bylo spoustu obsluhujících, jejichž milá pozornost hraničila s flirtováním.
Zcela jiná situace je v centru města na nejslavnějším tržišti Istanbulu, Velkém Bazaru. Ten je otevřený od pondělí do soboty vždy od 9:00 do 19:00. Je to srdce celého starého města a klid tu rozhodně nehledejte. Tradice tohoto místa sahá až do období vlády Mehmeda Dobyvatele, který zde nechal v roce 1461 postavit první klenutou budovu skladiště, která má do dnešních dní podobu rozsáhlého labyrintu. Místa pro obchody se v bazaru dědí z generace na generaci, takže pokud si myslíte, že si tu otevřete stánek s kořením, budu vás muset zklamat. Volno tu není a nikdy nebude.
Snad jsem očekávala až příliš mnoho. Tak moc jsem se těšila na malé obchůdky s tradičním tureckým zbožím, že jsem byla z návštěvy zklamána. V krámcích se zboží často opakuje, navíc ceny za jednotlivé výrobky jsou neúměrně vysoké. Nějak jsem nepochopila ani poznámku v mém průvodci, že: „Na bazar si vyhraďte alespoň 3 hodiny. Někteří cestovatelé tu strávili 3 dny!“ my jsme v Bazaru strávily sotva půl hodiny. Když jsem viděla, že se dá srazit cena až na desetinu původně žádané částky, a že se tu smlouvá bez radosti, neměla jsem chuť ani smlouvat ani se tu výrazně zdržovat. I když mi nakonec nějaký prodejce něco prodal, neviděla jsem na jeho obličeji radost z prodeje, která podle mě ke smlouvání a tomuto typu obchodu patří.
Jiná je situace v Egyptské tržnici neboli Bazaru s Kořením. Tady mají otevřeno každý den pondělí až sobota od 8:00 do 18:00 a v neděli se začíná o hodinu později. Na místě osmanské historické tržnice budete uchváceni pestrobarevným kořením, sušenými bylinkami, čaji i horami přeslazených tureckých sladkostí. Seženete tady oříšky i kaviár, medové plástve i vybavení do kuchyně.
Tržnice byla postavena v 60. letech 17. století jako součást Nové mešity. Název „Egyptská tržnice“ byl odvozen od zdroje peněz, za které byla stavba vystavěna- tedy z cla na egyptské komodity. V době největšího rozkvětu byl bazar poslední zastávkou velbloudích karavan putujících po Hedvábné stezce daleké Číny, Indie a Persie. Dnes se úzkými přeplněnými uličkami tržnice procházejí denně tisíce turistů i místních. Většina z nich neodolá a nějakou tu dobrotu koupí. Ať už pro sebe, nebo pro své blízké, jako jedlý suvenýr z Istanbulu.
Přidat komentář