Plavby po Bosporu
Turisticky velmi populární jsou v Istanbulu plavby po Bosporu. Pro nás, střední Evropany, je moře a s ním spojené plavby pořád ještě vzácnost, takže když mi tedy Gizem navrhla, že bychom se mohly jít projet, s radostí jsem souhlasila. Většina lodí vyjíždí od břehu ve čtvrti Eminönü. I my jsme měly v plánu „chytit jednu z těchto lodí a vyrazit na hodinu a půl dlouhou projížďku. Sešly jsme se ve 14:00 na zdejší konečné autobusů. (Pozn. Pokud si budete chtít dát s někým sraz na tomto místě, doporučuji udat jasnou polohu. Do Eminönü proudí davy turistů i místních, takže je občas těžké narazit na osobu, se kterou máte mít sraz.) Naše loď měla vyjíždět v 14:30 a bez pomoci rodilé Turkyně bych těžko našla správné odjezdové molo. Pokud budete chtít nějakou z těchto plaveb absolvovat, doporučuji se zeptat alespoň den předem na odjezdové místo a čas.
Tak tak že jsme doběhly ke kase a odjezdovému molu. Za jednosměrný lístek jsme každá zaplatily 15 TL. Zpáteční lístek by vyšel na 25 TL, ale ten jsme nechtěly. Naskočily jsme na loď, která v té chvíli začala zvedat kotvu a vyrazila přes Bosporskou úžinu vpřed. Okolo nás kroužili racci, které turisti s potěšením krmili tradičními preclíky a obsluha roznášela jak jinak než černý turecký čaj.
Na začátku plavby jedeme okolo ostrůvku s majákem Kiz Kulesi z 18. století. Jedná se o jeden z nejvýraznějších orientačních bodů. Maják si dokonce zahrál i v bondovce Jeden svět nestačí z roku 1999, ale to není to nejdůležitější. Daleko podstatnější je, že právě tady sídlila celnice a odtud bylo možno uzavřít celý Zlatý roh dlouhým obraným řetězem, který se táhl až k Serailu. V současné době není řetěz již potřeba a tak je několik z jeho ok umístěno v Istanbulském Archeologickém muzeu.
Počasí nám nepřálo. Obloha se barvila do ocelové barvy, a co chvíli začalo krápat. Jenže co naplat, byl to můj poslední den v Turecku, a tak jsem si nemohla moc vybírat. I přesto byla plavba zajímavá. Je vždycky příjemné vidět památky z jiné perspektivy. Proto lidé chodí na vysoké věže, nebo plují po řece.
Loď nás nyní veze okolo prestižní univerzity Galatasaray. Na druhém břehu můžeme pozorovat palác Beylerbeyi a vojenskou akademii Kuleli. Krásných istanbulských paláců míjíme během plavby víc. Jsou jimi například palác Dolmabahce nebo palác Ciragan (dnešní hotel Kempinski). U břehů nechybí ani výstavba luxusních vilek.
První zastávka je v Iskele u nově zrekonstruované mešity ve čtvrti Ortaköy. „Tady budeme na zpáteční cestě vystupovat,“ oznámila mi Gizem, načež se naše loď rozjela dál. Dojeli jsme až k dalšímu z velkých mostů a po výhledu na ruiny obraného hradu to lodivod otočil. Při výstupu z lodi jsme byly mile překvapeny, že výlet trval déle než hodinu a rády, že jsme zbytečně nekoupily zpáteční lístek do Eminönü.
Přidat komentář