• Menu
  • Menu

Adršpašské skály

Opuštěná

Prodloužený víkend v Teplických a Adršpašských skalách se nám malinko zdramatizoval. Po projití okruhu v Teplických skalách od časných ranních hodin , kdy jsem byla zmrzlá jako rampouch, a kdy nejsem schopná jít dále Vlčí roklí  do Adršpachu, jsme se s Honzou rozdělili. Já šla směrem k parkovišti v Teplicích  a zakotvila  v nejbližší  krbem vyhřáté hospůdce. Po horké česnečce a vypití hrnce čaje, začal mozek  zase fungovat a já  si uvědomila, že sice mohu popojet  autem směrem do Adršpachu bez dokladů  a tady naložit Honzu, ale také  mi  došlo, že jsme se nedomluvili ani na čase, místě, prostě na ničem a také už nemám skoro žádné finance.

První překážka byla ihned po vyjetí, na silnici byla ošklivá bouračka a tak nás  ostatní policajti seskupují na stranu. Hm, doufám, že nás budou legitimovat. Nestalo se, a tak za chvíli přijíždím do Adršpachu. Všude je dost lidí, ale parkoviště, zdá se zeje prázdnotou. Závora s informační cedulí oznamuje, že mám zaplatit 100 Kč. Jsou to mé poslední peníze a tak se rozmýšlím. Slečna s brašnou a uštěpačným výrazem, aniž by dostala otázku, mi sděluje  „jó je to pravda, stojí to 100 Kč“  Ptám se zda 2 hodiny, které zbývají do konce jsou adekvátní? Si můžete odjet !! Ví moc dobře, že jinde parkovat nemůžu. Zmůžu se jenom na slova: je fajn , že tady tak „příjemným způsobem“ vítáte turisty a dávám ji stokorunu.

Adršpašské skály
Adršpašské skály

U poklady se domlouvám s pokladní, že lístek mám z Teplic a jdu manželovi naproti. Dostávám mapku a radu na cestu. Nejde tady signál, takže se můžeme na několika místech minout, tak to asi není dobrý nápad. Přesto vyrážím do skal. Všichni turisté mluví polsky a tak jsme tady jako ztracená…V partiích, kde se začínají k sobě skály tisknout a uvnitř je jen úzký průchod, mi má klaustrofobie rozbuší srdce. Polští chlapíci, na které se pro změnu lepím já, si  musí myslet, že jsem se asi pomátla. Projdu  nezvaná s touto partou ještě několik skalních průrev , ale pak už  jsem tak vystresovaná a  stále bez signálu, že se raději vracím. Honza nikde.

Jezírko

Přicházím ještě  do lomu k pískovcovému jezírku. To je panečku nádhera, tady podzim ještě více podtrhuje svou barevnou krásu!  Zapomínám na svou opuštěnost a nemohu se nabažit. Otázkou je , proč jsem nešla hned sem, než se trápit ve skalách? Poslední opozdilci mě ještě míjejí a tak se raději vracím na parkoviště. Paprsky , které ještě před chvílí trochu hřály, jsou  vystřídány rychle klesající teplotou.

Těsně před setměním konečně přichází i Honza. Hurá! Představa příjemného ubytování v příjemně vypadajícím mlýně  (kde je bohužel obsazeno) se rychle mění v jedinou jistotu a tou je opět hotel Orlík. Jediný, kdo má opravdovou radost, že  nás vidí je „naše“ hotel-mamá.

Adršpašské skály
Adršpašské skály

Adršpašské skály

Celá dlouhá staletí lidé o skalních městech v okolí Adršpachu a Teplic n. M. mnoho nevěděli. Místní obyvatelé se tam odvážili jenom tehdy, cítili-li se ve svých domovech ohroženi. Ve skalách nacházeli útočiště a ochranu před nebezpečím v dobách válek. Teprve kolem roku 1700 začali ze sousedního Slezska cestovat do Adršpachu první průkopníci turistiky. Nejstarší vyobrazení Adršpašských skal je z roku 1739.

Adršpach milovali i významné osobnosti

Významné osobnosti naší historie mělo příležitost také obdivovat krásu Adršpašských skal: pruská královna Luisa, Antonín, hrabě Špork z Kuksu, císař Josef II, polský král a saský kurfiřt Friedrich August, rakouský císař Karel…

Roku 1824 vznikl v prostoru velký požár, který trval několik týdnů a kterému padl za oběť téměř všechen lesní porost. V prvních desetiletích 19. stol. Zde začali majitelé panství budovat první síť turistických stezek..

Adršpašské skály

Turistický okruh

Turistický okruh skalním městem je dlouhý 3,5km a je veden po zelené značce. K jeho absolvování je potřeba asi 3 hodiny. Na cestě Vás čeká mnoho krásných útvarů, zákrut, schody, můstky, soutěsky mezi skalami, jezírko , vodopády…. Prohlídku Adršpašských skal je možno si objednat s průvodcem, v zimě leží ve skalách sníh a vstup je na vlastní nebezpečí.

Názvy některých útvarů : Džbán,Homole cukru, Gotická branka, Zub, Hromový kámen, Malý vodopád, Busta Johanna Wolfganga Goetha, Velký vodopád, Milenci

 Adršpach stojí za to vidět, je třeba se však obrnit proti návalu turistů, v tomto kraji hlavně polských..

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *