Opuštěná
Prodloužený víkend v Teplických a Adršpašských skalách se nám malinko zdramatizoval. Po projití okruhu v Teplických skalách od časných ranních hodin , kdy jsem byla zmrzlá jako rampouch, a kdy nejsem schopná jít dále Vlčí roklí do Adršpachu, jsme se s Honzou rozdělili. Já šla směrem k parkovišti v Teplicích a zakotvila v nejbližší krbem vyhřáté hospůdce. Po horké česnečce a vypití hrnce čaje, začal mozek zase fungovat a já si uvědomila, že sice mohu popojet autem směrem do Adršpachu bez dokladů a tady naložit Honzu, ale také mi došlo, že jsme se nedomluvili ani na čase, místě, prostě na ničem a také už nemám skoro žádné finance.
První překážka byla ihned po vyjetí, na silnici byla ošklivá bouračka a tak nás ostatní policajti seskupují na stranu. Hm, doufám, že nás budou legitimovat. Nestalo se, a tak za chvíli přijíždím do Adršpachu. Všude je dost lidí, ale parkoviště, zdá se zeje prázdnotou. Závora s informační cedulí oznamuje, že mám zaplatit 100 Kč. Jsou to mé poslední peníze a tak se rozmýšlím. Slečna s brašnou a uštěpačným výrazem, aniž by dostala otázku, mi sděluje „jó je to pravda, stojí to 100 Kč“ Ptám se zda 2 hodiny, které zbývají do konce jsou adekvátní? Si můžete odjet !! Ví moc dobře, že jinde parkovat nemůžu. Zmůžu se jenom na slova: je fajn , že tady tak „příjemným způsobem“ vítáte turisty a dávám ji stokorunu.
U poklady se domlouvám s pokladní, že lístek mám z Teplic a jdu manželovi naproti. Dostávám mapku a radu na cestu. Nejde tady signál, takže se můžeme na několika místech minout, tak to asi není dobrý nápad. Přesto vyrážím do skal. Všichni turisté mluví polsky a tak jsme tady jako ztracená…V partiích, kde se začínají k sobě skály tisknout a uvnitř je jen úzký průchod, mi má klaustrofobie rozbuší srdce. Polští chlapíci, na které se pro změnu lepím já, si musí myslet, že jsem se asi pomátla. Projdu nezvaná s touto partou ještě několik skalních průrev , ale pak už jsem tak vystresovaná a stále bez signálu, že se raději vracím. Honza nikde.
Jezírko
Přicházím ještě do lomu k pískovcovému jezírku. To je panečku nádhera, tady podzim ještě více podtrhuje svou barevnou krásu! Zapomínám na svou opuštěnost a nemohu se nabažit. Otázkou je , proč jsem nešla hned sem, než se trápit ve skalách? Poslední opozdilci mě ještě míjejí a tak se raději vracím na parkoviště. Paprsky , které ještě před chvílí trochu hřály, jsou vystřídány rychle klesající teplotou.
Těsně před setměním konečně přichází i Honza. Hurá! Představa příjemného ubytování v příjemně vypadajícím mlýně (kde je bohužel obsazeno) se rychle mění v jedinou jistotu a tou je opět hotel Orlík. Jediný, kdo má opravdovou radost, že nás vidí je „naše“ hotel-mamá.
Adršpašské skály
Celá dlouhá staletí lidé o skalních městech v okolí Adršpachu a Teplic n. M. mnoho nevěděli. Místní obyvatelé se tam odvážili jenom tehdy, cítili-li se ve svých domovech ohroženi. Ve skalách nacházeli útočiště a ochranu před nebezpečím v dobách válek. Teprve kolem roku 1700 začali ze sousedního Slezska cestovat do Adršpachu první průkopníci turistiky. Nejstarší vyobrazení Adršpašských skal je z roku 1739.
Adršpach milovali i významné osobnosti
Významné osobnosti naší historie mělo příležitost také obdivovat krásu Adršpašských skal: pruská královna Luisa, Antonín, hrabě Špork z Kuksu, císař Josef II, polský král a saský kurfiřt Friedrich August, rakouský císař Karel…
Roku 1824 vznikl v prostoru velký požár, který trval několik týdnů a kterému padl za oběť téměř všechen lesní porost. V prvních desetiletích 19. stol. Zde začali majitelé panství budovat první síť turistických stezek..
Turistický okruh
Turistický okruh skalním městem je dlouhý 3,5km a je veden po zelené značce. K jeho absolvování je potřeba asi 3 hodiny. Na cestě Vás čeká mnoho krásných útvarů, zákrut, schody, můstky, soutěsky mezi skalami, jezírko , vodopády…. Prohlídku Adršpašských skal je možno si objednat s průvodcem, v zimě leží ve skalách sníh a vstup je na vlastní nebezpečí.
Názvy některých útvarů : Džbán,Homole cukru, Gotická branka, Zub, Hromový kámen, Malý vodopád, Busta Johanna Wolfganga Goetha, Velký vodopád, Milenci…
Adršpach stojí za to vidět, je třeba se však obrnit proti návalu turistů, v tomto kraji hlavně polských..
Přidat komentář