Pouštní město Apamea

Město vytesané z šedivého granitu patří mezi velmi významné římské památky v Sýrii. Turisticky je méně navštěvovaná než Palmyra. Nachází se v údolí řeky Orontes. Mimo pastevců a stád ovcí , místních obyvatel a stánku s občerstvením je zde dost mrtvo.

Dva kilometry dlouhá hlavní třída, lemovaná antickými sloupy, která z celého města zůstala nejvíce zachovalá, působí impozantně. Obrovské sloupy , se šroubovitě působící strukturou, jsou v této pusté krajině opravdovou fata-morgánou. Turistů je zde poskrovnu a tak atmosféra je úžasná.

Oblast Apamei byla velmi vyhlášená a známá již velmi dávno a je spojená s významnými panovníky a osobnostmi syrské historie : faraón Thutmose III zde lovil slony. Hanibal, o tisíc let později, zde učil jak slony používat ve válce…roku 324 před Kristem, zde Alexandr Veliký uspořádal hromadný sňatek deseti tisíc svých vojáků s Peršankami. Seleukovi Nikátorovi daroval Alexandr Veliký za manželku dceru perského vojevůdce Spitama Apameiu s územím dnešní Sýrie. Podle své choti Selek pojmenoval osadu Farnaké na Apameiu.Tato oblast si získala obrovský rozmach a slávu. Žilo zde až půl miliónu obyvatel. Místo bylo poctěno i návštěvou Marka Antonia s Kleopatrou. Pocházel odsud i Poseidónios – starověký řecký filosof, historik, zeměpisec, matematik a astronom, jeden z velmi všestranných mužů antického starověku.

Úpadek města nastal v 6. století po Kristu dobytím Peršany následované ničivými zemětřeseními a úpadek byl dokončen křižáckými nájezdy.