Houbičky a smažené lyšejníky.
Celé to začalo úplnou náhodou , že jsme „museli“ na služební cestu do Švédska. Ano vím, zas taková tragédie to není, hlavně když máme cestovatelského ducha a ve Švédsku jsme nikdy nebyly. Náš cíl je horské městečko Are, které je centrem největšího lyžařského střediska v celém Švédsku, a právě proto se sem vydáváme v létě, tedy přesněji v době nejdelších letních dní, a tedy si pár dní užijeme beztemné noci.
Po příletu do Stockholmu jsme si vyzvedly auto, teda spíš autíčko – jen tak tak se nám tam vešel náš obří kufr… ještěže jedeme jenom dvě, je odpoledne a před námi je 700km po dálnici. Po 300km jsme zjistily, že cestu obklopuje pořád jenom smrk a smrk, a zase smrk , a to byla docela nuda, tak jsme uhnulyz hlavní cesty a užívaly si malebné vesničky a všudypřítomnou švédskou cihlovou barvu, jezera, koně….
Konečně jsme tu, kousek od Are, kde nás čeká úžasné ubytování, jak jinak než přes couchsurfing – a protože jsme hodně vybíravé, a tohle byla jediná možnost, bydlíme u pana „Kachňáka“, teda skvělýho týpka, kterej má farmu a na ní asi 100 kachen všech barev a velikostí, stáří…vesele si tu pochodují a vypadají opravdu spokojeně. Doufám, že tak budeme vypadat taky. Pohostinnost? Jsou dvě hodiny ráno, my sedíme v roztomilé kuchyni, kde se vaří na otevřeném ohni a chřoupeme osmažené lišejníky – místní specialita….
„ Kachňák „ nás ubytoval v jednom z dřevěných domků, v jediném, kde nebydlí kachny…k snídani jsme dostaly samozřejmě kachní vejce. A vyrazily na domluvenou schůzku do Are. Cestou zpět jsme se zastavily v rudných dolech a později vyrazily s naším panem domácím na nádhernou túru místní krajinou, přes řeky, mokřady, doly…. A zde jsme poznaly další místní lahůdku – mladé kapradiny, opravdu chutné, stejně jako chřest. Člověk, zde nemá kam spěchat, noc nepřichází a tak se tu můžeme toulat klidně až do rána …
Od pana Kachňáka jsme se dozvěděly, že své speciality a hlavně své chutné kachny, dodává do vyhlášené restaurace Faviken, která se v roce 2014 umístila na krásném 19. místě v celosvětovém žebříčku nejlepších restaurací světa.
Další den jsme posnídaly další kachní vejce, rozloučily se s panem Kachňátkem a pomalu vyrazily směr Stockholm. Ještě nás cestou čekalo několik příjemných zastávek, jedna z nich vedla k nádherným vodopádům Tännforsen. Pak ještě deštivá univerzitní Upsala a Stockholm, kde jsme ještě zamířily do nádherného lesního hřbitova navrženého skvělým architektem Asplundem koncem 19. Století, jde o hřbitov Skogskyrkogården.
A Stockholm jako takový, tak ten už jsme nestihly, hřbitov nás tak uchvátil, že jsme se zde opravdu zdržely a v centru stihly již jen opožděnou večeři a pak vyrazily do letištního hotelu abychom se vrátily zpět domů… takže o Stockholmu příště, protože ve Švédsku jsme určitě nebyly naposledy.
Přidat komentář