Barrandovské terasy
Samotné místo i Barrandovské terasy patří k mým oblíbeným. Chodím sem nepravidelně, naposledy jsem tady byla den před začátkem nové rekonstrukce a realizace plánu obnovy Barrandovských teras /jaro 2016/. Jezdím často po Strakonické a tak pozoruji, že se buduje, zpevňuje skála a staví nové objekty a že i budova Barrandovských teras se pomalinku mění. Vedle rezidenčních bytů, které jsou zčásti už ve výstavbě, se začne stavět také hotel.
Studený vítr a nebe dnes čaruje, procházkou jdeme kolem obrovské stavby, místo je pořád krásné a přesvědčení, že mimo obrovské komerce tady vznikne nejen pro Pražany, krásné místo, kam budeme zvát návštěvy na dobré jídlo nebo jenom na kafíčko. Na to se moc těším!
Pokračujeme procházkou po schodech dolů, k Barrandovskému mostu a cyklistické stezce, kolem zchátralých budov, také kolem kapličky Panny Marie na místě zvaném Na Křenkově, která byla původně muničním skladem, která nás dovede k dalšímu unikátu a to je bývalý plavecký bazén.
Národní přírodní památka Barrandovské skály
Jsme v oblasti Národní přírodní památky Barrandovské skály, která byla vyhlášena v roce 1982 na ploše 11 ha. Území tvoří svahy na levém břehu Vltavy mezi Chuchlí a Hlubočepy. Skalní defilé odhaluje instruktivní geologický profil prvohorními útvary silurem a devonem.
Plavecký bazén pod Barrandovskými terasami
Trochu si tu připadám jak v tajemné kambodžské džungli, z které vyčuhují monumentální kamenné chrámy. Vysoké skály nad hlavou a barevné obrazy sprejerů, nálety dřevin i schody skokanského můstku, to vše dýchá dávno zašlou minulostí. Jsme na dně obrovského bazénu, který byl pro veřejnost otevřen v roce 1930, v místě bývalého lomu, přímo pod Barrandovskými terasami. Bazén byl využíván i pro plavecké závody, krásu architektury tady představuje dnes zchátralé torzo, funkcionalistický skokanský můstek, dílo architekta Vladimíra Grégra.
K bazénu také patřily tenisové kurty, basketbalové a volejbalové hřiště pak písečná pláž s plovárnou, loděnice s jachtami a kanoemi. Prostě ráj. Voda byla přírodní, přímo z Vltavy, nevýhodou tohoto unikátního areálu bylo slunce, které do areálu svítilo jen dopoledne, vysoké skály pak uvrhly na bazén stín. Škoda, že takové dílo pod vyhlášenými terasami, nebylo umístěno nevhodně a muselo svou činnost ukončit v roce 1955.
Nebe se začíná rychle zatahovat a je čas jít.
Přidat komentář