• Menu
  • Menu

Bologna 2018 – 2.část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Bologna 2018 – 2.část

V sobotu jsme si budík nastavily na sedmou hodinu, abychom se stihly nasnídat a v osm vyrazit pěšky na vlakové nádraží. Odtud nám v 8:50 hod. odjížděl vlak do Ravenny (7,5 EUR). Po hodině jízdy jsme vystoupily na nádraží v Ravenně a vydaly se alejí osekaných platanů do historického centra.

První zastávka byla na hezkém náměstí Piazza di Popolo, a to konkrétně v jedné z místních kavárniček. Náměstí dominuje budova radnice ze 17. st., palác Palazzo Veneziano rovněž ze 17. st. a dva žulové sloupy z roku 1483, na kterých jsou umístěni patroni města.

Bazilika di San Vitale

Krátkou procházkou jsme se dostaly k Bazilice di San Vitale, osmiboké centrální cihlové stavbě s mohutnou kupolí. V době byzantské vlády byla vyzdobena mozaikami, které jsou pokládány za nejlepší mozaikový soubor mimo území Byzance. Bohužel lístky se nedaly koupit přímo u baziliky, ale v info centru a tam byla celkem fronta, takže jsme si baziliku prohlédly jen z venku. Na mozaiky jsme se šly podívat do nedalekého obchodu – Lenka si dokonce koupila pár střípků, aby si mozaiku mohla doma vytvořit sama.

Protože jsme chtěly nakoupit nějaké suvenýry, daly jsme si na necelou hodinku rozchod a sešly jsme se na náměstíčku s bleším trhem Piazza Luigi Einaudi. Pak už nám nezbývalo moc času, takže jsme to vzaly kolem Baziliky Sant Apollinaire Nuovo a Palazzo di Teodorico zpátky na vlakové nádraží.

Rimini

Cesta do Rimini nám zabrala cca 45 minut. V info centru jsme si nechaly poradit, kudy je to na pláž a po dalších dvaceti minutách už nás čekalo obrovské pískoviště. Pláž byla skoro prázdná, občas někde polehávalo pár lidí, ale v létě to musí být maso. Většina z nás si koupila zmrzlinu nebo něco na zub a další dvě hodiny jsme strávily brouzdáním v moři a sluněním se na pláži. Vůbec se nám nechtělo se zvedat.

Most Tiberius

Chtě nechtě jsme se nakonec přeci jen zvedly a vydaly se zpátky do města. Prošly jsme kolem historického mostu Tiberius na náměstí Piazza Cavour. Po cestě k Castel Sismondo jsme objevily hezkou restauraci, která byla kupodivu otevřená, protože jinak stejně jako v Bologně většina hospod otvírala až v sedm. V La Mi Mama sice měli jen omezené odpolední menu, ale jejich piadina (cosi jako pizza) nám moc chutnala.

Přes Piazza Tre Martiri jsme to vzaly zpátky na vlakové nádraží, odkud nám v 19:27 hod. odjížděl vlak do Bologni (9,5 EUR). Za hodinu jsme už byly „doma“ a večer strávily couráním po městě. „Kupodivu“ jsme i tentokrát narazily na štáb televize, ale byl zrovna v akci, takže jsme si moc nepokecaly. Pozorovaly jsme je pak chvíli z okna našeho bytu.

Nedělní snídani jsme si daly na Piazza Magiore – některé z nás si objednaly sendviče, ostatní croissanty a trochu nás překvapilo, že každé donesly nějaký jiný sladký koláček – prý všemu říkají stejně. Měly jsme v plánu počkat, až v 10:00 hod. otevřou informační centrum, a koupit si lístky na Torre Asinelli na jedenáctou hodinu. Hezky by nám to vyšlo, protože z apartmánu jsme potřebovaly odejít v poledne. Bohužel byly lístky už vyprodané a první volný termín byl až na 11:45 hod., což pro nás bylo pozdě. Ponaučení pro příště – zajistit si lístky včas!

Čas navíc, který nám tak zbyl, jsme strávily na schodech Basiliky di S.Petronius. Peťka si otevřela kadeřnický salón a několik z nás zkrášlila všemožnými copy. V poledne jsme si vzaly kufříky z apartmánu a pěšky to naposledy vzaly na vlakové nádraží, od kterého odjížděl aerobus na letiště. Naposledy jsme se tady potkaly se skupinou studentů italštiny a ve tři vzlétly směrem k Praze, kde jsme přistály po další hodině. Pak už následovala obvyklá cesta – Parkia – Mekáč a Trutnov.

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *