• Menu
  • Menu

Bologna 2018 – 1.část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Bologna 2018 – 1.část

Od naší budapešťské dámské jízdy uplynulo sotva sedm měsíců a před námi byla další – tentokrát do Bologoni. Letělo nás opět osm, letenky z Prahy do Bologni jsme si koupily asi tři měsíce předem u Ryanair. Počasí vyšlo nádherně. Celou dobu nám svítilo sluníčko a bylo cca 25°C. Moc příjemně bylo i večer. Vytáhly jsme šaty a některé z nás chodily po městě bosky.

Na kolik to vyšlo?

Letenka Praha – Bologna a zpět                                                                 1.780,-Kč Ubytování na tři noci                                                                                    3.000,-Kč Doprava v Itálii                                                                                              1.000,-Kč Jídlo +  pití                                                                                                       2.000,-Kč Ostatní (suvenýry, pohledy …)                                                                        400,-Kč NÁKLADY CELKEM:                                                                                   8.180 ,-Kč

 

Program:

Na cestu do Prahy jsme si nechaly dostatek času, takže proběhla v pohodě a bez stresu. Auto jsme zaparkovaly na Parkii, odkud nás řidič převezl na letiště. Odlet do Bologni dopadl na čas v 17:30 hod a cca za hodinu jsme už přistávaly v Itálii. V letadle jsme seděly každá někde jinde, protože se nám nechtělo utrácet za poplatek za výběr sedaček, ale ta hodina „o samotě“ se dala zvládnout. Spolu s námi byl v letadle i štáb, který natáčel cestovatelský pořad Bedekr, vč. herců Martina Písaříka a Míši Maurerové. S nimi jsme se pak v Bologni potkaly ještě několikrát, protože město, resp. jeho historická část, je poměrně malá.

Když jsme dostaly kufry, vydaly jsme se hledat místo, odkud odjíždí aerobus do centra. Nejdřív jsme si v automatu koupily lístek (6 EUR) a pak nás čekala cca třicetiminutová cesta na hlavní vlakové nádraží. V autobuse jsme se seznámily se skupinkou českých studentů italštiny, kterou jsme opět potkaly ještě několikrát.

Původně jsme se k našemu ubytování chtěly přiblížit ještě místním autobusem, ale nakonec jsme to vzaly pešky. Celou cestu jsme procházely pod krásným podloubím po Via dell Indipendenza a za 20 minut dorazily na Piazza Magiore. Náš apartmán od společnosti Halladis (Palazzo Banchi Halldis Apartments) byl přímo na tomto hlavním náměstí, vstup do domu byl ale z boční uličky Via Clavatura. Před vchodem už na nás čekal kluk, který nám ubytování ukázal a vyřídil s námi nezbytné formality. Z bydlení jsme byly nadšené – šlo o obrovský byt se zařízenou kuchyní, velkou jídelnou a obývacím pokojem, třemi ložnicemi a dvěma koupelnami. Jako už vloni v Budapešti jsme si vylosovaly pokoje, ve kterých jsme pak další tři noci spaly. Hned potom jsme se vydaly na první prohlídku města. V obchodě jsme si koupily víno (nic moc), sýry, brambůrky a se vším se usadily na schody Basiliky di S.Petronius. Spodní část této „dvoubarevné“ basiliky, resp. největšího farního kostela světa, je obložena krásným barevným mramorem, horní část obložená není. Když nás začala zmáhat únava, vrátily jsme se na byt, což nám zabralo asi půl minuty.

Snídani jsme si daly v apartmánu a pak už začala naše tour de Bologna. Piazzu Magiore jsme měly přímo pod okny, takže jsme nemusely chodit daleko. Uprostřed náměstí stojí velký palác Palazzo di Re Enzo, který náměstí půlí na dvě části. Prohlédly jsme si vnitřek Basiliky di S. Petronius a kolem kašny Fontana del Nettuno (ženským sochám „stříkala prsa“) jsme došly ke Cathedrale di S. Pietre. Původně jsme pak měly v plánu vylézt na jednu z naklánějících se věží Due torri, – Torre Asinelli, která je se svou výškou 95,5 m čtvrtou nejvyšší věží v Itálii (druhá věž se jmenuje Torre Garisenda), ale zjistily jsme, že lístky se musí koupit v infocentru nebo přes internet, takže jsme tuto atrakci odložily na neděli.

 

Po Strada Maggiore jsme se dostaly na krásné poklidné náměstí před kostelem Chiesa di S.Stefano. Našly jsme si kavárnu a daly si poměrně dlouhou pauzu protkanou nejen kávou, ale i proseccem, aperolem nebo mojitem. Za chvilku si stejnou kavárnu vybrala i skupinka italštinářů z Prahy. Po relaxu jsme si prohlédly kouzelný kostelík Chiesa di S.Stefano a pak pokračovaly k Basilika di S. Domenico, velkému kostelu, ve kterém je pohřben zakladatel dominikánů, svatý Dominik.

Další naše cesta vedla kolem Palazzo dell Archiginnasio, kde sídlila slavná Boloňská univerzita, zpátky do apartmánu, abychom nabraly energii na odpolední pěší výlet za město k poutnímu kostelu Santuario di Madonna di San Luca. Celou cestu jsme šly zase pod podloubím, které nám poskytovalo příjemný stín. Po cestě jsme nejdřív narazily na natáčecí štáb a pak došlo i na osvěžení v podobě zmrzliny, což se hodilo, protože závěrečný 1,5 km byl docela do kopce. Kostel byl postaven v 18. století a má nejdelší portikus na světě – s 666 oblouky o celkové délce čtyř kilometrů. Při cestě zpátky nás pobavili dva Italové, kteří ocenili těhotenstvím nalité ženské vnady potěšeným zvoláním: “Oh my god! Yeeeees!“ od té chvíle se to stalo i naším pokřikem.

 

Při návratu na apartmán jsme opět potkaly skupinku z letadla a při večeři nás pak ještě rozptýlil Martin Písařík. Sehnat hospodu, kde by se nás vešlo 8, byl trochu oříšek, ale nakonec jsme vybraly dobře. V Itálii nejsou zvyklí chodit na večeři třeba už v pět, takže skoro všude otvírali až kolem sedmé. Po večeři jsme si udělaly už jen krátkou procházku a šly si lehnout. Přeci jen jsme nachodily během dne víc jak 13km.

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *