• Menu
  • Menu

Břevnovský klášter

První mužský klášter v Čechách

Břevnovský klášter je mimořádným architektonickým souborem evropského významu. Klášter, jako první mužský klášter v Čechách, založil Boleslav II  s biskupem  Vojtěchem (později sv. Vojtěchem) v roce 933. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů.

Středověké slavnosti Břevnov
Středověké slavnosti Břevnov

Břevnovské dějiny začínají v r.933, kdy se o osadě v jinak hustě zalesněné krajině  píše v zakládací listině Břevnovského kláštera , vydané knížetem Boleslavem II. Jedná se o falzum z doby vlády Přemysla Otakara I. Vlastní Břevnov vznikl zřejmě na místě zpustlé osady Kuromrtvy a v době založení kláštera měl pouhých 19 obyvatel. S Břevnovem pak postupně splynulo několik dalších osad.

Klášterní zahrada Břevnovského kláštera

Dnešní stav břevnovského kláštera včetně zahrady odpovídá zhruba stavu po velké barokní přestavbě, provedené za opata Otmara Zinka v letech 1700—1721 pod postupným vedením Pavla Ignáce Bayera /1691—1709/, Kryštofa Dientzenhofera /1709—1716/ a Kiliána Ignáce Dientzenthofera /1716—51/. Součástí této velkolepé stavební akce byly i rozsáhlé terénní úpravy na severní a východní straně kostela, kde byl původně svažitý terén vyrovnán do jediné terasy na úrovni přízemí zahradního pavilonu Vojtěška. Na východní straně kláštera, směrem k vesnici Břevnov, byl výškový rozdíl původního a nově nasypaného terénu zajištěn opěrnou zdí.

Již v závěru stavebních prací v r. 1718 byla na jižním svahu nad budovou nového konventu a prelatury vytyčena a v následujících letech kamennou zdí ohrazena klášterní zahrada /se třemi branami do polí/, na které bylo vysázeno prvních 319 stromků, jako základ nově založené zahrady. Obdělávané pozemky a záhony se zpočátku stále ještě nacházely převážně na východní straně kláštera nad přilehlým rybníkem s pivovarem a horní část zahrady tvořil sad. Svou definitivní podobu získala klášterní zahrada až v letech 1737—38. Rozdělena byla na několik částí: bylinářskou a zelinářskou (užitkovou) zahradu, horní štěpnici /sad/, vinici a chmelnici na terasách s oranžerií /skleník/.

Chrám sv. Markéty
Chrám sv. Markéty

 Pavilon Vojtěška

V dolní části při klášterních budovách se rozkládal květinový parter se stříhanými keři zimostrázu, živými stěnami a alejemi. Hlavní zahradní cesta v patě svahu, procházející jako přímka napříč celou zahradou od východu na západ, je lemovaná špalírem stříhaných habrů a jírovců. Tato osa prochází zahradním pavilonem Vojtěška, postaveným v letech 1724—26 nad pramenem potoka Brusnice — místem legendárního založení kláštera —, upraveným do dnešní podoby v letech 1750—1752.

Kaple  sv. Lazara

Na západní stranu osa směřuje na hřbitovní kapli sv. Lazara z r. 1778, směrem na východ na zahradní gloriet z let 1761—63, později přestavěný na kapli /„Lurdskou jeskyni“/. Dnes se této drobné stavbičce v zahradě říká „Josefka“ — podle sochy sv. Josefa, která stávala uprostřed. Jistě ne náhodou směřuje tato hlavní zahradní osa, procházející Lazarkou, Vojtěškou a Josefkou, na katedrálu, tj. /mj./ na hrob sv. Václava a Vojtěcha.

Chrám sv. Markéty
Chrám sv. Markéty

Kříž svatého otce Benedikta

Bývá součástí benediktinské medaile. Na jedné její straně je kříž svatého otce Benedikta s exorcizmem, na straně druhé obraz světce – patriarchy západního mnišství (6.stol.). Podle tradice má kříž i medaile svůj původ Egisheimu, pozdějšího papěže Lva IX (1048-1054) – jako mladíkbyl kousnut jedovatou ropuchou (tehdy se věřilo, že ropuchy jsou jedovaté), ve snu pak spatřil sv. Bemedikta, jak mu klade na ústa kříža tak ho uzdravuje. Od 11. do 17. století byla úcta ke kříži svatého otce Benedikta neoficiální; nejstarší památka na projevy této úcty byla byla r. 1647 nalezena v klášteře v Mettenu – obrázek a popis kříže sv. otce Benedikta z r. 1415, podle něhož byly později benedioktinské medaile zhotovovány. Bullou papeže Benedikta XIV (1742) získal břevnovský  opat Benno II. Lobl oficiální formuli pro svěcení medaile a odpustky spojené s jejím nošením. Až do roku 1844 měli oprávnění k svěcení mědailí pouze benediktini z českomoravské kongregace.

SVATÝ KŘÍŽ MI BUĎ SVĚTLEM

DRAK AŤ MI NENÍ VŮDCEM

ODSTUP DÁLE SATANE

A NIKDY MI NERAĎ

MARNÉ JE ZLO, KTERÉ NABÍZÍŠ

TEN JED SI VYPIJ SÁM

Kříž svatého Benedikta
Kříž svatého Benedikt

Kříž na medaili sv. Benedikta je znamením Kristova vykupitelského díla ve víře ve spásbnou  moc Kristova kříže Benedikt již za svého života vykonal mnoho zázraků – znamením kříže sv. Benedikt zaháněl ďábla. V lidové tradici se medailka používala jako  ochrana(příp. lék) proti uštknutí lidí i dobytka a také proti živelním pohromám. Benedikt byl ctěn jako patron dobré smrti; v některých provedeních je obraz sv. Benedikta na rubu medaile doprovázen textem  „ Eius in obitu nostro paesentia muniamur – Jeho ( tj.Bendiiktova) přítomnost ať nás chrání při našem umírání. Kříž sv. otce Benedikta bývá také někdy chápán jako řádový znak benediktinů. O znak v přesném slova smyslu však nejde, toto vnímání je dáno četností, s jakou se kříž sv. otce Benedikta objevuje — nejen na apotropaických medailkách, ale takřka v každé klášterní stavbě, na obrazech, freskách apod. Někdy se jeho charakteristický tvar promítá i do architektury samotné, např. v kombinacích kříže a oválu v půdorysu kostelních staveb. Kříž sv. otce Benedikta (CSPB – Crux Santi Patris Benedicti) je kříž s delším svislým ramenem (vyskytuje si i kříž rovnoramenný), vepsaný do oválu (nebo kruhu).

Mezi rameny kříže jsou písmena C S P B: Crux Sancti Patris Benedicti — Kříž svatého otce Benedikta.

Na kříži jsou písmena: svisle C S S M L: Crux Sancta Sit Mihi Lux — Svatý kříž mi buď světlem,
na příčném břevnu N D S M D: Non Draco Sit Mihi Dux — drak (tj. ďábel) ať mi není vůdcem.

Na oválu (kruhu) kolem kříže jsou písmena V R S N S M V S M Q L I V B:
Vade Retro Satana Numquam Suade Mihi Vana Sunt Mala Quæ Libas Ipse Venena Bibas — Odstup dále Satane a nikdy mi neraď. Marné je zlo které nabízíš, ten jed si vypij sám.

Benediktinská medaile je odpustkový medailon na jehož přední straně je kříž svatého otce Benedikta s exorcismem, na rubu je obraz světce — patriarchy západního mnišství (6. stol.).

Břevnovský klášter
Břevnovský klášter

Středověké slavnosti

Důvodem návštěvy Břevnovského kláštera byly právě probíhající 2. Středověké slavnosti. Dobrá nálada, trhy, pěkný program, dobové kostýmy, dobré jídlo a točené Břevnovské pivo…

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *