Buková hora (Zinkenstein)

Humboldtova vyhlídka na Bukové hoře.

Jednu z nejkrásnějších vyhlídek na Ústecku najdete na Bukové hoře,  je nejvyšším vrcholem  Litoměřického středohoří (683m), tyčí se  nad vsí Příbram, 11 km jižně od Děčína. Představuje nejzápadnější výběžek skalnatého hřbetu, který se k jihu ostře svažuje do údolí Lučního potoka. K severu pozvolna přechází v náhorní plošinu kolem Rychnova.

      Z vyhlídky se dá za příznivého počasí dohlédnout až do Prahy, směrem k jihu je vidět labské údolí, Sedlo, Kalich, České středohoří, Říp, na západě  údolí Labe, Ústí n.Labem a hřeben Krušných hor,  na východě  Ještěd, Trosky a Jizerské hory  a trochu severněji Lužické hory, Studenec a Klíč. Asi 20m JV od vrcholu se nachází 3,5 m hluboká propadlina s navazující jeskyní v čedičovém bloku zv. Ledová jáma, kde se v některých letech držel sníh až do července.

   Na vyhlídku jsem dorazili k večeru, v naději, že přespíme na Děčínské boudě nedaleko vyhlídky pod betonovým vysílačem. Bohužel, chata nebyla v provozu, ale vyhlídka nás tak uchvátila, že jsme zde vydrželi do západu slunce. Přemýšleli jsme o tom, jak asi zvažoval své vojenské cíle císař Josef II., který zde byl  koňmo v doprovodu několika příbramských  sedláku 14.10. roku 1778,  když hledal místo, odkud by bylo možné sledovat pohyb pruských vojsk v nadcházející válce o bavorské dědictví. Vyhlídku na Bukové hoře také navštívil známý přírodovědec a zakladatel vědecké geografie F.H.A. von Humboldt, který zde měl ještě před svým příchodem na dřevěné desce vyryty své básně. Vyhlídka nese dodnes jeho jméno – Humboldtova vyhlídka. Mohli jsme se také podívat očima saského krále, který zde byl okolo roku 1852.

     Na vrcholu, kde v srpnu 1879 nechal Josef von Schroll zbudovat šestibokou vyhlídkovou věžičku, jsme se pokusili o pár fotografií  se západem  slunce. Škoda altánu, který ač byl stržen v červnu 1914 a na jeho místě  postavena replika, stejně podlehl zubu času a  někdy po roce 1945 navždy zmizel, stejně jako obec Stará Homole a Velké Stínky, pod úpatím vyhlídky. V srpnu 1905 tady byl také postaven srub se dvěma světnicemi s provozem o nedělích a svátcích, případně na objednávku, který  spravoval  Josef Kratochwill, jenž  hostinskou koncesi získal v dubnu 1906. Ten srub, útulnu, Dům na Bukové hoře ( německy Zinkensteinhaus) zdárně provozoval, protože tudy vedla nově vytyčená dálková turistická trasa z Pirny do Litoměřic. Srub byl zásobován tak, že se voda a jídlo nahoru nosili v nůších. Odstranění chaty nařídil majitel pozemku sedlák Richter z Velké Stínky v roce 1914. Klub proto zakoupil sousední parcelu, chatu přemístil a zřídil k ní cestu, ale to už je nový příběh Děčínské boudy, na které jsme chtěli původně přespat. A tak je otázkou, zda majitel znovu postaví repliku vyhlídky, o které uvažoval. Vypadá to, že spíš opustí Děčínskou boudu.

Přístup na vrchol je z Malého Března či Zubrnic po značených cestách s velkým převýšením. Autem lze dojet až pod nedalekou televizní věž a pak stačí 10 minut chůze. My jsme potkali rodinu s dětmi, která přišla od 11km vzdáleného Děčína cestou přes dnes již zaniklé obce, kde jsou dodnes  po nich zřetelné stopy.