Camping Villagio San Francesco
Z Trutnova jsme vyráželi ve čtvrtek 18.8.2016 v pěti lidech (já, moje dvě desetileté dcery a rodiče) zhruba ve 20 hodin směrem na České Budějovice. Za Hradcem Králové jsme udělali obvyklou přestávku v „Mekáči“ a pak už pokračovali k hranicím.
Kromě jedné asi hodinové „spací“ zastávky jsme pak jeli „durch“ až do městečka Duna Verde ležícího kousek od známějšího Caorle. Chvíli nám sice trvalo, než jsme našli náš kemp, ale za pomoci rady místního popeláře jsme nakonec dorazili k recepci Camping Villagio San Francesco. Těch cca 900 km jsme zvládli celkem na pohodu za 12 hodin.
Paní recepční zaregistrovala naši SPZ tak, aby nás automatický systém pustil do kempu a zase ven. V podstatě všude, kde jsme v Itálii parkovali, měli totiž kamerový systém, který při vjezdu zaznamenal SPZ auta a při odjezdu „vypustil“ z parkoviště jenom ta auta, která měla uhrazené parkování. Do automatických pokladen se tak nevkládal žádný lístek, ale napsala se SPZ vozu.
Paní recepční nás následně poslala k malým domečkům, ve kterých mají kanceláře cestovky, které nabízejí v rámci kempu ubytování. Naše CK Propago zde sice domeček neměla, ale byla zde cedule spol. Vítkovice tours, takže jsme předpokládali, že jsou nějak spojení. Po hodině čekání dorazila do kanceláře sympatická Slovenka, aby nám sdělila, že CK Propago žádnou kancelář opravdu nemá a že máme jít přímo k mobilhomům, které tato CK provozuje, což bylo nedaleko.
Mobilhome
Jak jsme tedy zjistili, čekali jsme tu hodinu úplně zbytečně, protože jsme mohli jít hned na místo ubytování. Zástupce cestovní kanceláře bydlel v jednom z mobilhomů a v podstatě hned nás ubytoval v č. 14. Parkovat jsme mohli přímo za domkem, což byla výhoda. Poloha nebyla zrovna ideální, protože jsme byli od hlavní silnice odděleni pouze vysokým živým plotem a k moři to bylo v rámci kempu nejdál, jak to šlo (odhaduji na cca 500- 600 metrů). Sice nám to trochu vadilo, ale na druhou stranu jsme aspoň měli nějaký pohyb a jeden z bazénů, kterými kemp disponuje, byl od nás opravdu jen kousek. Bazény byly v kempu 4 plus takový mini aquapark, který stál 4 EUR na osobu a den – ten jsme však nikdy nenavštívili, stejně jako každovečerní animační programy. V kempu byly i restaurace, samoobsluha, doktor a nějaké krámky se suvenýry – pokud člověk nechtěl, nemusel kemp po celou dovolenou opustit.
Od mobilhomu se nedalo očekávat, že bude velký a luxusní, ale nám stačil – dva pokoje s manželskou postelí plus v jednom bylo takové visuté lůžko, obývák spojený s kuchyní, samostatný záchod a koupelna. Venku byla ještě krytá terasa s druhou kuchyní. Za příplatek šlo pořídit klimatizaci, což jsme však neudělali – je pravda, že odpoledne bylo v mobilhomu docela vedro, ale my jsme stejně byli skoro pořád někde mimo. K dispozici jsme měli dvě ledničky i s mrazákem, rychlovarnou konvici, mikrovlnou i normální plynovou troubu a dokonce televizi, kde běžely české programy.
„Bibionská“ pláž
Po vybalení věcí jsme se poprvé vydali k moři. Kemp byl přímo u pláže, oddělený pouze plotem, přičemž se dalo projít brankou, která se otvírala čipovým náramkem. Ten jsme sice dostali až večer, ale ani tak nebyl problém projít, protože brankou každou chvíli procházel někdo vybavenější. První setkání s pláží bylo pro mě dost zdrcující, protože šlo o klasickou „bibionskou“ pláž, kde byla hlava na hlavě. V moři moc lidí nebylo (asi proto, že bylo docela studené), ale na písku bylo vážně narváno. Část pláže byla s lehátky a deštníky, které však byly za poplatek. Bez slunečníku zde člověk nenašel ani kousek stínu, což byla výhoda bazénů, kde se vždycky dalo lehnout si pod nějaký strom a lehátka u bazénů dokonce ani nebyla placená.
U moře jsme tedy moc dlouho nevydrželi a přesunuli se k našemu nejbližšímu bazénu – tady mě naopak překvapilo, že byl skoro prázdný. Možná to bylo i proto, že nám za chvíli plavčík oznámil, že musíme odejít, protože od 13.00 do 15.00 hod. je každodenní siesta a bazén je zavřený (ve středu byl tenhle bazén zavřený dokonce celý den).
Vrátili jsme se tedy domů, uvařili si něco k obědu a dali si do tří hodin relax. Odpoledne jsme zopakovali návštěvu bazénu a moře a večer si chvíli zahráli badminton. Spát jsme šli celkem brzo, což jsme však dělali vlastně každou noc – sluníčko a nicnedělání nás nějak moc uspávaly.
Město Caorle
Po snídani jsme vyrazili na pláž a k našemu milému překvapení bylo znát, že pro Italy skončila hlavní sezóna a spousta lidí dnes odjíždí domů, neboť pláž byla poloprázdná a nezhoršilo se to ani během dne. Celý den jsme tak střídali moře s bazénem a až večer jsme vyjeli autem do deset minut vzdáleného Caorle. Po chvilce bloudění jsme zaparkovali přímo v centru a zašli na pizzu. Pak jsme se prošli po promenádě ke kostelíku Santuario della Madonna dell´Angelo a nakonec se ponořili i do uliček starého města.
Při cestě zpátky jsme narazili na Lunapark (na Viale Aldo Moro), který jsme nemohli jen tak bez povšimnutí minout. Vstup do areálu byl zdarma a platily se jen jednotlivé atrakce. Holky šly na mega klouzačku, řetízák a Esterka skákala i do obrovské duchny.
V noci se nad Duna Verde strhla pořádná bouřka. Lilo celou noc a my se dost báli, že druhý den nebude stát za nic, ale naštěstí jsme se pak probudili do dalšího krásného dne.
na konec cestopisu
cestopis předcházející
Přidat komentář