Křtiny na Elbě
Ani letos jsem nevynechala každoroční podzimní návštěvu Elby. Obdivuji tuto členitou krajinu se skalnatými útesy, malá starobylá městečka, pohled na nejvyšší vrchol hory Monte Capanne, bohaté lesy plné hub, různorodé pláže, křišťálově čisté moře, báječné jídlo a víno. Loni jsem byla pozvaná na zajímavý místní festival vína FESTA DELL’UVA a letos na křtiny. Na Elbě nejsou křtiny pouze rodinná událost v kostele, ale veliká oslava pro celé městečko.
Castello del Volterraio nad přístavem Portoferraio
Když jsem trajektem přijížděla na ostrov, všimla jsem si zvláštně rozeklané skály nad přístavem Portoferraio. Nedalo mi to a zjistila jsem, že to není skála, ale hrad Volterraio a hned jsem se na něj musela zajet podívat. Od Portoferraia jsem jela úzkou silnicí směrem na Porto Azzurro. Asi po 6 km jsem odbočila směr Bagnaia a po 1,5 km odbočila doprava směr Rio nell’Elba. Silnice je zde velmi strmá a se spoustou zatáček. Na štěrkové cestě po levé straně je parkoviště a odtud vede cesta až ke zřícenině Castello del Volterraio. Hrad, který kdysi sloužil také jako pevnost, stojí na kopci Monte Volterraio ve výšce 394 metrů. Výchozím bodem trasy je zelená směrovka umístěná na okraji silnice. Jak od silnice, tak od hradu je jedinečný výhled na záliv Portoferraio. Hrad byl pro veřejnost dlouhá léta uzavřen a po nedávné rekonstrukci je v některé dny v roce zpřístupněn.
Původ jména Volterraio je záhadou. Název možná pochází z etruského slova Vul -Tur (vyvýšený útes), kdy zde stála první stavba z dob Etrusků, nebo z latinského Vultur (hnízdo supů). Nabízí se i souvislost s městem Volterra, odkud pocházel architekt Vanni di Gherardo Rau, který se ujal rekonstrukce původní tvrze a přestavěl ji ve 13. století k obraným účelům. Počátky a vznik původní tvrze je nejasný, ale odhaduje se, že pochází z raného středověku a je nejstarší pevností na Elbě. Vzhledem ke své strategické poloze na vrcholu útesu s dokonalým výhledem na Tyrhénské moře, bylo nesmírně obtížné se k hradu dostat. V průběhu staletí hrad sloužil k obraným účelům a jako signální a pozorovací stanoviště proti blížícímu se nepříteli z moře. Nebezpečí hrozilo především od saracénských pirátů, kteří mezi 13. a 16. stoletím ostrov opakovaně napadali. V případě ohrožení byli ostrované o možném útoku včas varováni zapáleným ohněm a později i s použitím děl. Místní obyvatelé věří, že na hradě Volterraio přebývají duše zemřelých křesťanů, kteří byli piráty mučeni během pokusu o dobytí hradu.
Díky své skvělé obranné struktuře nebyl hrad na rozdíl od jiných pevností na ostrově nikdy dobyt. Důvodem nebyla pouze výborná poloha pevnosti, ale pomohly také její pozdější přestavby. Zahrnovaly prvky vojenské architektury obsahující skryté detaily, jejichž cílem bylo oklamat případné vetřelce. Z dálky vypadá pevnost mnohem větší než ve skutečnosti a těsně navazuje na strmou skálu. Hlavní věž na nejvyšším bodě byla přístupná pouze ze stran a neměla žádné vnitřní schodiště. Bylo tak snadnější se bránit, pokud by se nepříteli podařilo vstoupit na nádvoří. Dveře k pevnosti byly umístěny v nejnižším bodě a útočníci by se ocitli nechráněni pod křížovou palbou přicházející z mnoha stran. Především z přední centrální bašty a z bočních střílen ve zdi. Další skrytou vlastností, která byla součástí pevnosti, byly podzemní tunely, které umožňovaly rychlý přístup nebo únik. To vše napomohlo tomu, že hrad byl naprosto nedobytný.
Přidat komentář