Sutom a Vlastislav

Předpověď počasí na sobotu jsou mlhy a slunečno. Ideální vyrazit do oblasti Českého středohoří. Já si vybírám zříceninu Košťálov, odkud by měly být krásné výhledy. Je šest hodin ráno, mlha by se dala krájet. Zapínám navigaci i mlhovky. Východ slunce na kopci už nestihnu, ale stejně není na krok vidět. Jsem blízko vesnice Sutom, kde jsme byli před čtyřmi roky. Stihli jsme tady tenkrát překrásný západ slunce s rýsujícími kopečky v pozadí. Další nezapomenutelný výlet Českého středohoří byl kopec Raná.

Navigace mě vede do obce Jenčice. Do cíle mi zbývá už jenom asi 2 km, líbí se mi polní cesta vlevo a tak si cestu zkracuji. Sluníčko chvílemi minimálně prostrčí paprsek. Jsem v nějaké vesničce, ale určitě ne v Jenčicích. Tak poslechnu navigaci a udělám ještě jedno kolečko. Nedaří se. Jsem v obci Sutom, zaparkuji nad vsí u závory do lesa. Je tu nějaké značení a i odsud by se mělo na zříceninu dojít.

Orientace mi není úplně vlastní a tak sice jdu po červené, ale protože tady nejsou ukazatele, tak vlastně nevím, kam dojdu. Cesta je po kotníky zabahněná a mokrá. Začíná mi v botách čvachtat. Podle navigace se oddaluji a z původních 3 km je to najednou 5. Jdu zpět a obcházím kopec v Sutomu, ale jak je mlha nevím. Vracím se ke kostelu a trochu známou cestičkou kolem modrého domku chci vystoupat na vyhlídku, kde jsme byli s Honzou. Mlha mě opět zatarasí cestu. Vracím se ke kostelu a je tu cedulka zřícenina Košťálov. Takže jsme před tím šla správně!!!

Holý vrch Sutom 

No nic, nohy mi plavou v ponožkách, je mi zima. Vrátím se k autu. Cestou se mi na chvíli otevře tajemná cesta lesem na kopec. Jdu. I tady je hodně mokro, popadané větve. Svah je porostlý travinnými společenstvy, skalkami. Vyšplhám se až na kopcovitý kužel. Jsem na vrcholku. Těším se, že se mi otevře výhled do okolí. To se nestane, přesto je mi tu krásně a cítím trochu mystiky.

Hrad Skalka

Vlastislav, poetický název pro ves, kterou projíždím. Jdu se podívat na hrad, který se připomíná poprvé roku 1357, kdy je zmiňován Petr zvaný Skála z rodu Kaplířů ze Sulevic. V průběhu staletí byla Skalka v držení několika šlechtických rodin, mimo jiné i Hrzánů z Harasova. Za třicetileté války, roku 1639, byl hrad Skalka zpustošen švédskými vojsky. Jeho zdiva Hrzánové následně použili při budování barokního zámku.

Skalka je malým dvojdílným hradem. Předhradí, z něhož se prakticky nic nedochovalo, leželo na jihozápadě. Drobné jádro na severovýchodě zaujímalo výrazný skalní  suk, korunující temeno návrší. V nejvyšším místě se tyčí věž s dochovanými stínkami cimbuří, která je vysoká 15,5, m a má nepravidelný půdorys.

Pod hradem sejdu do malého údolí s rybníčkem. V pozadí se rýsují kopce Českého středohoří – možná Boreč (449 m), Sutomský vrch ( 505 m), Jezerka (471 m) , Ovčín (431m). Nevím , který z nich vidím.  Za chvíli se opona opět zatáhne a je konec výletu. Sluníčko se už neukáže.