• Český ráj

    od • 12.5.2015 • Liberecký kraj • Štítky:, , , , , , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Květen v českém ráji

    První květnový prodloužený víkend jsme trávili v Českém ráji. Ubytovali jsme se v penzionu v Sedmihorkách a přímo z pokoje se tak měli možnost dívat na nedaleké Trosky.

    Sedmihorky

    Ve čtvrtek jsme se všichni sjeli do Sedmihorek až kolem třetí hodiny, takže bylo jasné, že na žádný velký výlet nemáme čas. Na internetu jsme našli, že v kempu Sedmihorky začíná zhruba tříkilometrová dětská naučná stezka, takže o našem programu bylo rozhodnuto. Stezka má 17 zastavení a je pravda, že nám dělalo poměrně velkou potíž všechny zastávky najít, protože značení není nic moc. Sice jsme si na recepci v kempu koupili dětského průvodce, ale přesto jsme na křižovatkách vždycky šli spíš podle intuice, než že bychom si byli jistí. I přes bloudění se nám tahle procházka moc líbila – hlavně louka Romantika s vyhlídkou na Valdštejn, na které se dá stanovat přímo mezi ovcemi, nebo Antonínův pramen. Dětem se líbil i velký dřevěný xylofon. Příjemně unavení jsme pak zakončili hezký den u obrovského ohně, který místní hasiči připravili, aby mohli upálit sedmihorskou čarodějnici.

    na dětské naučné stezce

    na dětské naučné stezce

    IQlandia

    Druhý den se nám počasí zkazilo a od ráno poprchávalo, proto jsme hledali „něco pod střechou“. Do Liberce jsme to měli půl hodiny jízdy autem a tak k radosti všech děti vyhrála IQlandia. Tohle moderní science centrum, jehož součástí je i 3D planetárium, nás nikdy nezklame. Kromě stovek originálních exponátů se nám líbila i science show, při které nám byly předvedeny některé fyzikální či chemické zákony v praxi. Vyzkoušeli jsme si, jaké je to při zemětřesení nebo při hurikánu, dětem se moc líbilo vytváření bublin nebo humanoidní robot Thespian.

    Zámek Hrubý Rohozec

    Strávit v IQlandii celý den není vůbec žádný problém, ale počasí se zlepšilo a nás to zase táhlo ven. Na cestě zpátky do penzionu jsme se zastavili na státním zámku Hrubý Rohozec. Prošli jsme si nevelkým anglickým parkem, který zámek obklopuje, i když k naší škodě byl bohužel zrovna v rekonstrukci. Tak dlouho jsme váhali s prohlídkou vnitřních komnat, že nám zámek nakonec zavřeli, takže nezbývá, než se sem jednou vrátit.

    IQlandia

    IQlandia

    Hrubá Skála

    Sobota nás přivítala opět hezkým počasím a nám se tak konečně podařilo vyrazit na průzkum Hruboskalska. Auta jsme zaparkovali u zámku Hrubá Skála, který v současné době slouží jako hotel a restaurace, ale v brzké době se prý i tady chystají otevřít některé vnitřní prostory veřejnosti. Každopádně nádvoří zámku je moc krásné a děti si zde aspoň vyzkoušeli broušení kamenů. Pak jsme se již vydali po červené turistické značce na cestu k Valdštejnu. První zastávka nás zavedla k Adamovu loži – skalnímu reliéfu vytesanému do pískovce připomínajícímu lůžko. Nechal jej zřídit František Adam – bratr posledního valdštejnského majitele hruboskalského panství. Adamovo lože mělo symbolizovat tři Adamy: Adama prvního člověka, Adama z Valdštejna – zakladatele rodové větve a posléze Františka Adama.

    Arboretum Bukovina

    Další cesta vedla přes arboretum Bukovina, ve kterém se krom krásných stromů nachází i historický altán z druhé poloviny devatenáctého století, postavený ve švýcarském stylu. Nádherným zpestřením další cesty byly vyhlídky do okolí – vyhlídka na Kapelu nebo vyhlídka U Lvíčka. U hradu Valdštejn jsme si dali oběd a skupinka s většími dětmi si ještě udělala cca 1,5 km dlouhou zacházku k rozhledně Hlavatice, odkud bylo vidět na Ještěd nebo na Bezděz.

    Mariánská vyhlídka

    Zpátky k autům jsme se nechtěli vracet stejnou cestou, proto jsme odbočili kousek za Valdštejnem na modrou turistickou značku. Tahle cesta už nebyla vhodná pro kočárky, takže se naše skupina musela rozdělit. U Antonínova pramene došlo k dalšímu dělení – muži a děti byli posláni pěšky do Sedmihorek, ženy se poklusem vrátily pro auta k Hrubé Skále. Po cestě jsme prošly kolem symbolického hřbitova horolezců založeného pod stěnou Nekonečné skály. Původní myšlenka sochaře a horolezce V. Karouška došla naplnění po tragédii horolezecké výpravy v Peru roku 1970, kde on sám zahynul. Z nedaleké Mariánské vyhlídky byl vidět jednak zámek Hrubá Skála a pak také Trosky.

    Když jsme se v Sedmihorkách zase všichni sešli, dojeli jsme společně ještě na parkoviště pod Troskami, odkud jsme se vyšplhali až nahoru. Tahle zřícena gotického hradu z konce 14. století, který nebyl nikdy dobyt, se stala jedním ze symbolů Českého ráje. Návštěvníci mohou vystoupat na věž „Babu“ a dále na vyhlídkovou plošinu pod věží „Panna“. Že je odtud kouzelný pohled do okolní krajiny asi není ani třeba dodávat.

    Trosky

    Trosky

    Šťastná země

    V neděli už nám nezbývalo než se rozjet domů, ale ještě předtím jsme už v devět ráno vstupovali do přírodního zábavného dětského areálu Šťastná země. Jde o obrovskou louku v Radvánovicích plnou dřevěných prolézaček a obrovských trampolín. První hodinu jsme tady byli úplně sami. Vyblbli jsme se, prošli jsme si geopark a pak jsme už zamířili do Jičína. Ještě než jsme se dostali na oběd, mrkli jsme na kopec Zebín, na jehož vrcholku stojí barokní kaple sv. Máří Magdaleny z roku 1700, stejně jako na lipovou alej, která spojuje Jičín s Valdicemi a měří 1825 metrů (v současnosti ji tvoří necelá tisícovka lip). Krátkou zastávku jsme si udělali i ve Valdštejnské lodžii, kterou na úpatí kopce Zebína založil, jako svou reprezentativní příměstskou vilu se zahradou, Valdštejn. Ujít jsme si nenechali ani rozhlednu na Čeřovce, zvanou Milohlídka, která je nejstarší vyhlídkovou stavbou Českého ráje.

    Šťasná země

    Šťasná země

    Po obědě jsme se už zaměřili na centrum Jičína, které je neodmyslitelně spojeno s Rumcajsem. Rumcajsova ševcovna je sice maličká, ale kdo by se nechtěl podívat na místo, kde žil švec Rumcajs před tím, než se stal slavným loupežníkem? V ulici Pod Koštofránkem jsme tak navštívili jeho domácnost i dvorek a pak už vyšplhali všech 156 schodů na 52 metrů vysokou Valdickou bránu, odkud byl báječný výhled široko daleko. Úplně neplánovaně se nám pak v Městském informačním centru podařilo narazit na interaktivní výstavu vytvořenou na motivy obrázků Radka Pilaře. Náročný, ale parádní víkend jsme tak zakončili mezi modely s pohádkovými motivy, které mohou návštěvníci ovládat pomocí důmyslných mechanismů a uvádět je tak sami do pohybu.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *