Chinampas a lodě trajineras
Odcházely jsme z Museo Dolores Olmedo, které je ve čtvrti Xochimilco a napadlo mě, že by byla škoda se nezajít podívat na nedaleké kanály s umělými ostrovy zvanými chinampas a na lodě trajineras. Cesta sem byla dobře značená a nikde jsme nemusely bloudit. Vstupní brána k molu s nápisem Embarcadero Belem nás přímo navedla k malému přístavišti. Už cestou nám bylo divné, že jsme nepotkaly žádné turisty a neslyšely hrát hudbu. Pravda je, že nebyl víkend, ale přeci jen jsou plovoucí zahrady veliká turistická atrakce a nikde ani noha. Jen dost pošramocené bárky se houpaly na špinavém kanálu plném odpadků. Přišel k nám jeden z majitelů loďky a nabízel nám předraženou „ económico“ projížďku za 800 MXN. Docela ráda bych se bývala projela, ale výraz Janky mě napověděl, že na to můžu rovnou zapomenout.
Nafotily jsme si alespoň loďky a betonové molo. Osobně jsem nestála o to, sedět na barevné gondole, ale zajímalo mě vidět plovoucí ostrovy chinampas. Kdysi jsem o nich viděla dokument a jejich dokonalost mě fascinovala.
Plovoucí zahrady
Kanály a zahrady představují živoucí příklad důmyslného zemědělství v praxi. Chinampas byly vynalezené už před založením Aztécké říše Tenochtitlán roku 1325 a vybudované na dnes již vyschlém jezeře Texcoco, největším z pěti navzájem propojených jezer. Jak říše rostla, bylo zapotřebí zajistit více zdrojů potravy. Někdy to znamenalo dobít a zabrat území sousedního kmene, jindy rozšíření území o zemědělské plochy. Oblasti okolo jezera obklopovala bažinatá půda, na kterých původní obyvatelé vybudovali ostrůvky, na kterých se pěstovala především kukuřice, rajčata, fazole, dýně, papriky a květiny. Přestože se ostrovům říká plovoucí zahrady, ve skutečnosti neplují.
Vznikaly tak, že dělníci, možná i otroci, zarazili do dna jezera dřevěné kůly a mezi nimi pomocí větví, masivních stébel rákosu vytvořili jakousi mřížku. Tu pak naplnili blátem, sedimenty a rozkládající se vegetací. Stavěly se souběžně vedle sebe a byly rozděleny kanály, aby se v nich zemědělci mohli orientovat a proplouvat kolem na kánoi. Ostrůvky měly obdélníkový tvar většinou o rozměrech 2 a půl krát 30 metrů a ponořeny byly maximálně několik desítek centimetrů nad hladinou jezera. Rostliny se tak mohly samozavlažovat. Zemědělci si podél okraje ostrůvku vysazovali vrby, které poskytovaly další stabilitu a v rozpálené krajině i tolik potřebný stín. Původní kanály spojovaly většinu osad v údolí Mexika a chinampas zabíraly téměř 9000 hektarů. Po příchodu Španělů byly chinampas zničeny a vypleněny. Některé se naštěstí zachovaly a pěstitelé je používají dodnes. Zbytky systému kanálů jsou k vidění v Xochimilco. Tato oblast je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
O víkendech se sem Mexičané a turisté jezdí projet a pobavit na pestře malovaných trajineras zdobených květy, které často nesou jméno vlastníka nebo jeho ženy či dítěte. Pijí, jedí a poslouchají hudbu. Jídlo a pití si buď přinesou, nebo jsou v ceně pronájmu lodě. Po kanálech plují také lodě kapely Mariachi v mexických sombrerech a zpívají své písně o lásce a statečnosti. Za příplatek se přidají k lodi bavících se návštěvníků a doprovázejí je živou hudbou po kanálu.
Přidat komentář