Přilítáme na letiště Hong Kong v 10 hodin večer. Já, můj táta a dva naši přátelé – sinolog a divadelník a jako druhý král večírků Pascal Belfonte.
Taxi
Hned se naskýtá první užitečné téma, kterým jsou taxikáři – z letiště jedeme sotva 5 minut a hned se u hotelu dozvídáme, že “only cash”. A tak zbytečně proděláváme čínskou měnu. Všichni taxikáři tady buď anglicky vůbec nemluví, a v takovém případě vás jako cizince dost možná ani do auta nevezmou; nebo možná hrají taktiku, kterou vám jako turistovi poradí v Japonsku – nemluvte anglicky a nemáte problém, někteří si i na noc přelepují SPZ. Sedíme teď na pokoji a po třech jízdách taxíkem konstatujeme, že nás obrali hromadně cca o 500 CZK. Druhý taxikář z letiště do centra nás hezky povozil a třetímu vznikala čísla na taxometru přímo před očima. Abych tedy navázal na samozřejmé nejasnosti… tři jízdy taxíkem po desáté večer. V hotelu se ptáme, co a kde je touhle dobou ještě otevřené. Na recepci nám strkají pod ruku plánek s mekáčem 24/7. To od nich bylo moc hezké, ale že my bychom radši něco zajímavějšího, a v tom si táta vzpomíná na “LFK”, tedy “tři písmena”. Tak tady označují centrum města – ale nebojte se nic – taxikáři stejně nepochopí, kam chcete.
Hong Kong Night Life
Procházíme se po silnici – teplý vlhký vzduch a známý kontrast starých budov zahrabaných kdesi pod bambusovým lešením, neonů a nevábných uliček, neudržovaných rostlin v patnáctém patře (jak to znám z filmů Wong Kar Waie) a proti tomu ultra moderní skyline drahých mrakodrapů lemujících pobřeží. Centrum už ale bylo povědomější.
Hong Kong Night Life – ulice s cizinci i lokálními lidmi, bavíme se s Korejkou, která nás táhne do baru a voila! Sama tu je sotva tři týdny. Procházíme se ulicemi plnými zbytečně hlasité hudby utopené v neonu a silnicí dominovanou afroamerickými “nahaněči”. Všude opilci místní i turisti. Představte si náplavku nebo Dlouhou v Praze a podle toho i ceny a turistické pasti.
Vcházíme od malého bistra (yunou thainan chicken), kde si dáváme k lehkému pivu rýži a spoustu malých jídel, ala teriaky či cokoliv z ulice, o čem vám vyprávěli známí z cest z Vietnamu – chobotnice, karamelizovaná žebírka a podobné prasárničky. Jídlo nás po tolika hodinách “útrap” nadchne – chicken skins, tlusté slaniny, chobotnice, velmi zvláštně ochucená žebra, vše na špejlích. Navíc dostáváme podivně sladkou omáčku s oříšky, která funguje ve skutečnosti ke všemu mnohem líp, než by měla na papíře. Kuchařka tady je z Thajska, ve městě je spousta Pakistánců a Indů a hlavně Filipínců za prací, naproti přes ulici je japonský ramen restaurant a na druhou stranu vietnamské pho. Hong Kong je na první dojem od hlavy k patě kosmopolitní, ale překvapivě – ač možná, protože jsou tři ráno – vybydlený.
Ležím v posteli a napjatě čekám na žítřek.
Přidat komentář