Z posledního dne mám pouze pár postřehů, jinak nám většina tak akorát vystačila na cestu ze Schenzhenu na Hong Kong letiště.
Metro v Shenzhenu
Metro je tu velmi moderní – prosklené zdi, všude televize a malé displaye nad hlavami, které jeden přes druhý pořvávají upoutávky, nejméně 30% z nich nefunguje a asi je nikdo neopraví. Skrze okna jedoucího metra pouští animované reklamy v takové frekvenci, aby odpovídala rychlosti vlaku a vám se tak zdá, že jsou promítány přímo v okně. Vodítka od pasu matky na ruku malých dětí. Všude, všude mějte pas.
Vedle renomovaných obchodů s módou stojí nebojácně prodejna paruk, takže jsou tady pravděpodobně nenucenou součástí módy?
Oběd v Schechuánský restauraci
Poslední jídlo na čínské půdě je malý schechuánský restaurant v Coco parku, který je takových podniků plný – vlastně všechna místa v centru Shenzhenu jsou pár bloků odsud nejdál. V Číně je běžné jít na jídlo do nákupní pasáže i podzemních pasáží při metru. Máme studené houby s chilli a sojou – pecka. Zeleninové knedlíčky (bez nich to ani nejde) a druhé s mletým masem a takovým množstvím chilli, že mne koplo až do nosu. Pak jsme měli misku, která byla prostě plná okurek, to člověka trochu překvapí. Kachna na malé kousky s kostmi a ochucená jejich zvláštním koření, takže měla neslaně perníkový nádech. Krásná skrovná porce hodně oříškových nudlí. A nakonec rozmočené ultra sladké knedlíčky z mletého černého sezamu, které se lepí všude na patře a vůbec, býval bych si je znovu nedal. Byli jsme na sebe hodní a neobjednávali si ta nejpálivější schechuánská jídla. Tlumočník říkal, že za jeho pobyt v provincii neměl půl roku pevnou stolici. Hrozná je všude situace s ubrouskama, nejsou zvyklí je dávat rovnou. V Pekingu je to údajně obráceně a levnější podniky mají ubrousky, kam se člověk otočí.
Čínani jsou charakterem děti – nejenom rozpačitostí, ale také přímočarostí v řešení problému. Neumějí se postavit k novým situacím a nechápu, jakým směrem udělat krok, když jim někdo poví, že prostě něco neudělá a nepřistoupí na standardní věci (hodně štěstí takovým zaměstnancům k pochození na Západě). Trochu jsem byl zklamaný z toho, jak námi evidentně místní často opovrhovali, ale i to je dobré si zkusit, aby jeden věděl, na čem stojí.
Na závěr
Teď má taky přijít ta část, kde řeknu, jak moc mě zájezd obohatil a prohloubil moje vnímání světa, ale nejraději bych text uzavřel jeho obsahem samotným, abych mohl vyznění jednotlivých zážitků ve svých momentech překroutit a zkreslit v nějakém zaokrouhlení; proto taky doufám, že jste četli všechno, ač (už z podstaty naší cesty) nebyl striktně turisticky zaměřený.
Přidat komentář