Vlakem do Guangzhou
10:00am vlak ze Schenzhenu do Guangzhou. Úplně mrtvý po nedostatečném spánku a vlak začne bombardovat prudký déšť. Za okny vidíme domy, do kterých bychom nikdy nepáchli. Ale nedokážu odhadnout, jaký pocit ze svých bytů mají rezidentni, protože podobné kuriozity: mříže ve vysokých patrech, několik různých klimatizací, pračka na balkóně, prádlo rozvešené všude možně; podobné kuriozity najdete napříč všemi čtvrtěmi. Koridorem vlaku prochází žena nabízející kávu k snídani. “She she ni qwuo waei laté”, všichni se na sebe podíváme a v unisolu objednáváme 4 late”, které jsme spolehlivě slyšeli. ve vlaku začínají trendy, které budou hot topics nadcházejícího dne.
Tenhle den si táta s Mr. Englishman v čínštině přímo libovali a náš překladatel se vždy i přes svou bělost snažil ztratit v davu – to už je odhodlání. Na každé dítě jedou základní představení, národnost a podobné blbinky. Někteří odpovídají v rozlámané angličtině, jiní se jen culí. Nejvtipnější byl rozhovor s jednou dámou někde mezi 18 a 50 lety v metře. Mluvila relativně dobře anglicky a za ní stál zastoupený dav, který se velmi zajímal o dění, tím chci říct “co to ty bílý huby melou”, ale rozhodně by nikdo z nich za nic na světě nezasahoval – hotové panoptikum.
Guangzhou
Guang zhou je velmi konzervativní. Schenzhen mi připomínal idylku USA, jeho moderní new tech podobu s prosklenými vysokými domy, palmami a širokými silnicemi. Ale Guangzhou vypadalo opravdu na hl. ulici nového města jako New York a pro nás v rádoby “kalifornské” kavárně CA1 tuplem. Později, když jsme ve městě déle, už mi splývají města ve svých podobnostech. Konzervativností se projevuje třeba za 1. gastro: velmi tradiční kuchyně, a za 2. (ne)znalost angličtiny, která nás málem dohnala k šílenství.
Táta je celou Čínou, hlavně jihem fascinovaný – modernitou, rychlostí proměn a progresivity, potažmo syrovostí toho všeho, a tak si dělá představy tak trochu paralelní k normálnímu bezprostřednímu vnímání. Podobně je to i s jeho vnímáním úrovní časů – pomyslná plošina několika týdnů a měsíců tady, jistá představa a vytvořené podvědomí, a pak zmatená plošina 10 minut tady, jako bych zrovna přijel. Z naší unešenosti z Číny (která i tak není bezmezná) nás vytrhne problém s kartou v obchodě s potravinami (kde jsme jako souvenýr koupili čaje a pai-jo pálenky), samozřejmě nikdo mladý, starý anglicky u pokladny neumí a útratu v obchodě tak strhnou třikrát, dokud není viditelná na jejich straně. Proto nezadávejte pin, pokud nerozumíte terminálu a přesvědčte se o platnosti a uplatnění vaší karty. Nebyl jediný člověk, s kterým by se problém dal rozumně projednat a stejně už bylo příliš pozdě. Situace se opakuje pouze o pár hodin později v baru místního hotelu, kde – k našemu překvapení – také personál většinově anglicky nemluví. To je také problém mnoha taxikářů ve městě, číšníků a vlastně velké části všech Číňanů. Za sebe bych upřímně bez tlumočníka nejel, ať už to zní jakkoliv radikálně. Ale znám lidi, kteří se dokážou uživit jen s mateřštinou, tak asi proč ne. Některým z nás se mnohdy vyplácela “znaková řeč”.
Kosti v kuřeti, kachně i rybě
Před nočním vlakem domů si ještě rychle dáváme čínský fast food Good Soup, protože jsme celý den nejedli, samotnému se mi tomu nechce věřit. Podle jídla byl nejspíš kantonský. Mám v plastech kuře se zázvorem a houbami. Tady je asi vhodné zmínit, že v mase kuřecím, kachně i rybě se nechávají kosti, místní je dlouho okusují, obírají. Ve vlaku vypnu, probírám se až s průjezdem jedné z milionových blikajících vesnic s budovami o 50 patrech.
Večerní metro
Večerní metro mě dostává, největší provoz, jaký jsme tu zastihli. Bordel, zvuky, žena pořvávající do megafonu, lidé tečou skrz pípající branky a nacpávají x-ray budku tolika kufry, že padají ven i na vstupní straně. Na místě přešlapují ochranky a dobrovolné ochranky s nášivkami policie, aby kosmeticky spadaly pod stát.
Dlouhé fronty na automaty s lístky, některé z automatů tu nefunkčně stojí už zřejmě dlouhou dobu, jiné zase berou jen omezený druh peněz, drobné, nebo jenom wechat (čínská sociální síť, kterou většina uživatelu používá i k platbě). Když jsme však stanici obešli, otázka tak cca 40 metrů, všechny automaty tu stály bez povšimnutí. Lístky/žetony si necháváte v dopravě až do konce, protože je při odchodu ven vracíte – prochází se vždy turnikety. Částo po vás chtějí na nejrůznějších místech pas a vyfotí si vás, 100% monitorování.
Anglická jména pro snazší komunikaci
Večer jsme zlámáni z vlaku, ale nemůžeme vynechat poslední příležitost vyrazit. Jedeme opět ke Coco park centru, obrovská aréna středem dění. Nočními podniky nás doprovází místní pár. Číňani, kteří se dohromady dali ve Španělsku. Každý Číňan si vybírá své anglické jméno pro jednoduchou komunikaci, ale zrovna oni dva si vybrali jméno španělské. Hoch je nadšený a hlavou pokyvuje jako figurky na palubkách náklaďáků a dívka je zosobnění asijského smíchu – úsměv od ucha k uchu s humorem, v rozpacích, zmatení a alespoň 12. dalších emocích. Chudinka nás trochu nestíhala.
Německá hospoda a Filipínská servírka v brazilském dresu na hranici Číny
Začínáme v zoufalém, však úplně nacpaném německém baru Haxnbauer, kde si ťukáme Weizenbierem. Nechtějte, abych se začal pitvat v tom, co nám přednesli jako německé jídlo. Připadal jsem si jako v těch restauracích u Staromáku s preclíky za oknem – ale rozhodně jsem ocenil záblesk absurditky: sedíme v německé hospodě, kde nás Filipínka od hlavy k patě oblečená v brazilském fotbalovém dresu obsluhuje na hranici Číny. Druhý podnik byl Baia burger concept – jejich čtyři ipa chutnají jako plechovkové z poliček ve Státech. Prý z Nového Zelandu.
Končíme ve 3 ráno
Házíme dvě rundy Jägera a nakouknem do místního klubu, když už je pátek večer – totální peklo, stahujem se proto. Náš průvodce nám ukazuje: jedním směrem jsou hudební bary a tzv. lite bary, druhým noční kluby, randál, vodnice a absinth, alkohol levný i nechutný drahý, protože se Čínani tuze rádi vytahujou a hecujou. Řekli jsme si, že by stálo za to tady takovou kulturu vidět, když tu jsme celý pobyt v domnění, že v 10 je schluss. Celá tato čtvrť je jeden dlouhý koridor s podniky po obou stranách; 3-4 tisíce lidí. Buď tu máte rave diskotéku nebo podnik hrající si na latínu nebo třeba salónky a lounge boxy vše s pozlátkovou výzdobou a hlavně ať to bliká. Masy a hluk, i jenom projít nám vlastně vystačí. Podíváme se ještě do jednoho z lite barů, tedy podniky s tlumenou hudbou a více stoly k sezení. Ve 3 hodiny ráno to rozpouštíme a zítra už letíme.
Přidat komentář