• Menu
  • Menu

Čína – Hong Kong, Shenzhen 5

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Čína » Čína – Hong Kong, Shenzhen 5

Pátý den je pro nás většinově business, a proto velkou část z něj nebudu přímo zmiňovat. Tím spíš naservíruju spoustu sekundárních maličkostí.
Jsme navlečení v dlouhých kalhotech a košilích ve 40 stupních. Mě osobně ohromuje osobní řidič, přísná etiketa vizitek (kde nám tlumočník připomíná “vizitku v obou rukách, sklonění a nechávejte si ji před sebou složenou na stole”), i východní diskurz obchodu, tedy opatrný a na dlouhou trať. Na obchodní oběd jsme pozváni do tradiční kantonské restaurace v centru Schenzhenu. Co vidíme v privátním salónku (oblíbený způsob trávení času/volných večerů v Číně) nás odrovná.

Tradiční kantonský oběd, Shenzhen

Krůtí vývar servírovaný v kokosu

Plný stůl, který jé zdůrazňován stropním světlem; klasicky se střed stolu otačí, aby si každý dal od všeho něco. K pití máme černý čaj pu erh, který znám jako silnější odrůdu, ale hostitel nám vysvětluje, že záleží na způsobu fermentace a přípravy a tento měl kupříkladu silný nádech kafe. Dále jsme měli velmi překvapivý krůtí vývar servírovaný v kokosu, a myslím tim kombinaci obojího přímo v kokosovém ořechu. Na stole byly kombinace všemožných končetin i hlav hus a ryb v omáčkách, kachní játra, talíře jen se zeleninou, smažené tofu a malé omáčky k příslušným talířům, okra a jiné. Mne zaujali slané sušené (jerky) rybičky jako ideální snack k pivu srovnatelný s mississipskými rychlokvaškami. Přinesli i jídlo z rýžových nudlí a hověžím masem, které je údajně složité na přípravu a je současně milováno pro své angažmá v HK televizní show. Dále jsem měl možnost v praxi vidět stolovací kulturu, z které jsem byl nadšen a zároveň nervózní a rozčarovaný. U piva “kampei” znamená do dna, tedy opravdu exujeme piva, pokud zrovna hostitel neudělá jinak. Dá se však připíjet i jednotlivě, jakoby jeden na jednoho. Člověk se pak snaží ťuknout svou skleničkou co nejníže jako náznak pokory obdobně k psímu pokládání hlavy na páníčka.

Záchod v jiném patře, než restaurace

Musím ale zmínit blbost, která mne dohnala k šílenství i v Hong Kongu – záchodová kultůra. Všude se šetří místem, i zde ve velkém naplánovaném městě, a tak člověk čas od času hledá idiotsky cestu na záchod, která může být mimo restauraci i drahý luxusní bar na chodbě v polozavřeném obchoďáku, nebo taky úplně v jiném patře mrakodrapu – žádný problém, ne? V kritické situaci jsem se i nebojácně popral s “tureckým záchodem”. Různě se potácel, sotva to všude nezašpinil a ostatně doufám, že teď u článku nejíte. Byl jsem vítězný.

Městečko u zálivu Shangwan

Cestujeme mimo Shenzhen

Pak se vydáváme na odpoledne na skok do dvou dalších měst hodinu cesty jedno od druhého. Když jedeme ze Shenzhenu, vidíme pouze náznaky starých rezidencí. Je to podobná situace jako v USA, kde podle bytů a “paneláků”, jejich okolí a pnutí v těchto dvou nedokážu odhadnout životní situaci, ať už mají mříži na okně, či ne. Už půl hodiny od centra však vidíme vyložené pěkná konda a bloky tisíců neobydlených bytů.

Městečko u zálivu Shangwan

Huidong, rybářská vesnička

Jedeme do Huidong (asi 80 minut cesty), cesta vede soustavou dlouhých tunelů, které protínají některé z hor, jichž je na obzoru nespočet, na druhé straně je zas pobřeží celé lemované jedním nekonečným přístavem potopeném v džungli kontejnerů a jeřábů. Představte si Baku jako souvislou soustavu větší, než třeba celý Písek. Desítky tisíc prázdných bytů a domů na domech, které čekají na další urbanizační vlnu. Jakou tady lidé asi mohou dělat práci?

Městečko u zálivu Shangwan

Huidong je bývalá rybářská vesnice. Když dorážíme, vše se jeví jako výstavba resortu ve vývojové zemi třetího světa. Celé boulevardy a chodecké oblasti vypadají jako Hurghada, byty jako apartmány hotelu, jsou však pro civil. Jedeme k vylidněnému bloku a zdejší hospodský nám říká, že všechna tato masa betonu před námi byla vystavěna za pouhé tři měsíce. Celá pláž je však prozatím absolutně nepoužitelná a zdatný fotograf by byl schopen ji vydávat za Somálsko, či Nigérii. Do budoucna je celá oblast bezpochyby koncipovaná jako odpočinkové středisko. Lidé často žijí v nezkolaudovaných bytech, protože papírovaní nestačí hvězdné rychlosti pragmatického stavebnictví. Začíná krátkodobá, avšak nezanedbatelná průtrž mračen a my tam klápíme každý dva budvary v lokální české hospodě.

Dong Huang

V dešti odjíždíme do druhého města (90 minut) Dong Huang, města známého pro “venkovany” a prý bordely?
Cesta je zalita v průtrži mračen. Déšť zabarvuje veškerý výhled kolem do zvláštní šedivě-modro-béžové barvy. Jakmile začne déšť pomalu ustávat a začne se stmívat, vidíme kolem sebe mohutné kopce zajímavých tvarů a nepodmaněné přírody, která mi přišla divoká už na městských chodnících. Pokud se vyskytne i malá plocha mezi těmito kolosy, je vyplněna jednotlivými domy, či celým neonem svíceným hlavními třídami. Dálnice ani není plná, protože vlastnit auto na diesel na jihu Číny vůbec není legrace. Přejezdy či mýtné stanice mezi MĚSTY jsou podobně velké, jako si pamatuji státní hranice v Evropě.

Dong Guan

Do Dong Guanu přijedem v noci a přímo před restaurant, ze kterého v před dvanáctou zase odjíždíme. Chci říci, rozhodně o tomto městě nemám představu a nemám na ni nárok. Místní čeští rezidentni si ho však nemohou vynachválit. Vtipně to tu nazývají vesnicí a prdelí světa, akorát s 20 miliony obyvatel. Je moderní, čisté, zelené. Bydlí tu spousta expatů – hodně Italů (a italských restaurací na vysoké úrovni), Taiwanců (navracejicích se z imigrace), Japonců, Irů a Britů, dokonce prý 5000 komunita Brazilců (tzv. expats). A je to vidět.

Beer tasting v craft brewery Liberty

Hned jak do craft brewery Liberty vcházíme, vidíme spoustu cizinců (gajdžinů, laue, gringů…), ale po létě je to tu prý natřískané lokálními lidmi. Celý interiér je těžce americký (i Američany vlastně). Dávají zde typicky americky pivo do velkých nádob, burgery a 22 palcové pizzy i jiné malé věci k pivu (jako cibulové kroužky, houby, zkrátka spoustu “snacků” a jídel k pivu).

Dong Guan

Zpočátku si píšu, která lokální piva si dávám: chipotle ale, tko ipa, long island dipa, nakonec objednáváme ochutnávku každého jednoho z nich – 19 různých ležáků, ale, ipa, stoutů a jiných piv z celé Číny, i lokálních. Tátovi zahráli Cure – Love Song, řádně jsme se s místními Čechy pobavili a všichni s nezanedbatelnou hladinkou jedem na hotel, kde si kupujeme lístky na zítřejší vlak. Jednomu z nich se snažíme poslat jako dárek gin, ale v Číně vám alkohol nad 45% kurýr neodveze.

Shenzhen

Usínám přiopilý u Terry Rileyho In C

Před postelí si skočíme ještě za roh na rychlé street food, kde jsme (samozřejmě jako přiopilý bílý držky) za pitomečky, ala přijel cirkus. 1:15 ráno stejně pitomě vykrávíme, když si kupujeme vodu a kolíčky na noc na hotel. Pár lehkých jídel nás ukolébá k poklidnému odpočinku…

Shenzhen

Zpočátku jsem vnímal celou Čínu odcizeně; tak jako v HK z pozice pozorovatele. Nyní, když tu potkáváme lidi (ať už známé známých nebo kuchaře v bistru za rohem), si připadám “útulněji”, dokud si člověk opět neuvědomí neuchopitelné měřítko, ve kterém se pohybuje. Usínám přiopilý u Terry Rileyho In C.

Jéňa Šimice
Jéňa Šimice

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *