• Menu
  • Menu

Venezuela 10

Ciudad Bolívar

Město na břehu Orinoka. Ráno začínají přípravy do Gran Sabany. Vyfotím si Posadu Don Carlos a pana majitele. Věci si uložíme v recepci a jdeme si prohlédnout Ciudad Bolívar. Je opět vedro k zalknutí. Naštěstí je posada v centru a nemusíme chodit daleko. Město má 300 tis. obyvatel. Původní název Angostura, v překladu úžina, založené roku 1764 na jižním břehu Orinoka v místě, kde se řeka nápadně zužuje, bylo později přejmenováno dle národního hrdiny. Odtud Simon Bolívar vedl boj za nezávislost a roku 1819 tu byla vyhlášena “Velká Kolumbie”, zahrnující dnešní Venezuelu, Kolumbii a Ekvádor. Asi pět kilometrů odtud proti proudu je jediný most Puente Angostura, spojující břehy přes 2150 km dlouhé Orinoko. Jdeme nejdříve na Plaza Miranda, fotíme most Angostura, pokračujeme na Plaza Bolívar, kde jsou alegorické sochy států Jižní Ameriky.

Dále pokračujeme ke katedrále, ale je zavřená. Prohlédneme La Casa del Congreso de Angostura, je historická budova na západní straně náměstí Plaza Bolívar. 15.února 1819 zde Bolivar přednesl svůj slavný inaugurační projev. Dochoval se zde původní nábytek, lustr a dva klavíry. Vstupy do národních památek jsou zdarma, jen se musí vyplnit jméno, narození, zaměstnání, stav, věk a já nevím co všechno.

alegorické sochy států Jižní Ameriky.

Máme žízeň a kupujeme si džus v prodejně nějakého fanatika, kde sice nemá co prodávat, ale všude se na nás usmívá z fotek Che Guevara. Povalujeme se na lavičce na Plaza Bolívar. Poletuje zde velký roj vážek.

Pokračujeme dál v prohlídce pěkně upraveného domu, který sloužil jako vězení pro Generála Piara. V tomto domě, kde byl Manuel Piar  uvězněn krátce před jeho popravou, je dnes muzeum. Místnost, kde byl vězněn, je zachována v původním stavu. Líbil se mi obraz, kde si malíř nebyl jistý barvou kůže generála Piara a tak namaloval v roce 1994 tři verze Piar, černý. bílý a jako míšence.

Manuel Carlos Piar (28. dubna 1774 – 16.října 1817) byl  bojovníkem proti Španělům během venezuelské války za nezávislost. Syn španělského obchodního z Kanárských ostrovů. Piar vyrůstal jako pokorný mestic podléhající náročným limitům stanovených sociálními normami koloniálních časů. Přijel do Venezuely se svou matkou v deseti letech. Bez formálního vzdělání získal sám dobrou úroveň všeobecných znalostí a naučil se několik jazyků. Byl výraznou postavou za boj o nezávislost po boku Simona Bolívala. Piar se s ním ovšem v roce 1817 názorově rozešel. Bolívar si objednal Piarovo zatčení a byl souzen za zběhnutí, neposlušnost a konspiraci proti vládě. Byl zatčen 28. září 1817 a byl souzen válečným soudem, který ho shledal vinným ve všech obviněních a 15. října byl odsouzen k smrti. Simon Bolívar, jako nejvyšší velitel, potvrdil rozsudek. Následující den byl Generál Manuel Piar popraven . Popravčí četa vykonala popravu naproti zdi katedrályAngostura. Bolívar, údajně slyšel výstřely uvnitř jeho blízké a řekl se slzami v očích, “On derramado mi sangre” (já jsem teď rozlil svou krev).

 

congreso de angostura ciudad bolivar

Sejdeme dolů z kopce k řece Orinoko, na vyhlídku. Del Mirador Angostura. Má tu být dobrá restaurace, ale je tu nějaké agitační řečnění a příšerný zpěvák. V úmorném vedru jdeme ještě pěkný kus cesty na původní kakaovou haciendu Musseo San Isidro. Hacienda je na skále, okolo leží poměrně velká zahrada s jezírky a želvami, bambusovým parkem. Vše je precizně zrestaurované. Dům je z 18.století. Procházíme se knihovnou a kanceláří, kde Bolívar upravil poslední detaily své řeči před kongresem. Je zde zachovaná jídelna a kuchyň. Průvodce nás jen provede, nemluví anglicky a nemá ani vytištěný průvodce. Nic se tu neplatí.

katedrála Ciudad Bolívar

Cestou do posady jsme si zašly do Caffe Arabian. Jídlo žádný zázrak, ale byla tu klimatizace. Vrátíme se do posady, vypiji snad 4 litryvody, ale jen se potím a nechodím na záchod. Mám pocit, že mě otéká celé tělo. Je nedýchatelně. Lehneme si venku do hamak. Trochu se mně podaří usnout. Pak se osprchujeme a po 6pm odjíždíme taxíkem na nádraží. Taxikář je Brit. Na nádraží je stejný blázinec jako všude v Jižní Americe. Jeden řve přes druhého. Nahaněči vykřikují místo kam jede jejich autobus. V 8pm odjíždíme do Santa Elena de Uairen, máme před sebou 12 hodin jízdy autobusem. Canaima téměř sousedí s Gran Sabanou, ale jde tam jen letět. Proto jsme zvolily cestu zpět do Bolívaru a pak busem do Santa Eleny. Když konečně bus přijede, stojíme frontu na uložení zavazadla do nákladového prostoru. Všichni nás předbíhají. Bágl se odevzdává do výšky, asi jako vysoký barový pult. Když tam konečně dám svůj bágl, spoluřidič mě ho dá zase na zem. Musím ho opět zvedat. Usadíme se v busu a zjistíme, že klimatizace celého busu je přímo nad mojí hlavou. Chci si přesednout, ale nemohu. Opět velice nepříjemný chlápek nám to nedovolí. Přitom bus je poloprázdný. Zabalíme se tedy do spacáků a snažíme se chránit si hlavu. Nějak jsme to s Jankou přežily.

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *