Při cestě do Riobamby, po Panamerikáně z 55 kilometrů vzdáleného Ambata, je skvělá možnost spatřit za pěkného počasí sopky Chimborazo (6310 m) a Carihuairazo (5020 m). Ještě před nedávnem se dalo do Riobamby ve výšce 2750 m dostat z Baňos krátkou cestou, která je však díky aktivitě sopky Tungurahua uzavřena. Stejně tak je, před příjezdem k městu, v dálce vidět erodovaný vulkán El Altar (5319 m).
Riobamba je se svými 120 000 obyvateli hlavním městem provincie Chimborazo a je geografickým centrem Ekvádoru. Centrem osídlení byla již před příchodem Španělů v 15. století, v jejím okolí bylo a je nejrozvinutější zemědělství. Kolonizátoři nejdříve osídlili 20 km jižně ležící město Cajabamba, ale po jeho zničení zemětřesením v roce 1797 se centrum oblasti přesunulo na sever a Riobamba se začala rozvíjet. Riobamba je důležitou křižovatkou cest sbíhajících se z jihu, západu a severu země. Město má tradiční koloniální vzhled a leží v krásné krajině.
Náš výhled z hotelu na Chimborazo a poslední vlakové nádraží v Ekvadoru. Ubytovaly jsme se hned u nádraží v hotelu El Libertador a udělaly jsme dobře, nádherný hotel s možností jít na střechu a pozorovat Chimborazo.
Vyhaslý vulkán Chimborazo je s 6310 metry nejvyšší ekvádorskou horou. Leží mezi pásmy Východní a Západní Kordillery. Při dobré viditelnosti lze Chimborazo zahlédnout až z pobřeží, z města Guayaquil. Sopka je součástí rezervace Reserva de Produccion Faunistica Chimborazo. Kdyby se měření provádělo od zemského středu, bylo by Chimborazo, díky své blízkosti rovníku, nejvyšší horou světa. Jeho vrchol je totiž místem nejvíce vzdáleným od středu Země
Jdeme se podívat do kláštera pro jeptišky, Nemohly jsme to najít a nakonec nás tam odvedly jeptišky. El Museo de Arte Religioso de las Conceptas de Riobamba. Zde je sbírka katolického umění ze 17. až 18 stol. Nechala jsem se nalákat na zlatou monstranci s 1500 drahokamy, jako diamanty, rubíny, ametysty, Uvnitř má být podle legendy krev tří umělců, kteří ji vyrobili. Má 360 kg a je metr vysoká. Jako na potvoru tam nebyla a mohla jsem se podívat jen na fotografii. Monumento a Neptuno, Parque Sucre, Riobamba.Zašly jsme do pizzerie vedle hotelu a pak si šly zdřímnout. Jana si šla něco koupit a pak přiběhla, že je venku průvod. Tak jsme vyběhly nejdřív na střechu a pak do ulic a fotily tanečníky v krojích. Všichni byli tak štastní, že nas ta nálada dostala, témeř jsme tančily s davem.
Vstáváme již v půl páté. Vlak jede v 6am, ale ještě před odjezdem je na nádraží přednáška a historii Ekvadorské železnice. Vypravili 2. vagóny, dostaly jsme místenky, ale ty samá místa už prodali i dalším lidem. Usazování cestujících se stalo poněkud chaotické. Na mapě je trasa, po které se jezdilo dříve, ale naše trasa tu je také. Jedna zastávka je u nejstaršího ekvádorského kostela Iglesia de Balbanera. Tento kostel sedí za nízkou kamennou zdí. Má kamennou fasádou s velkým klenutým vchodem, podporované dvěma sloupy.
Kostel La Balbanera byl postaven v roce 1524, je to nejstarší kostel postavený Španěly v Ekvádoru. Další zastávka u laguny de Colta. Poslední zastávka je Palmira, jsme ve výšce 3 056 km nad mořem. Tady jsme něco nafotily a minibusem nás absolutně úžasnou krajinou odvezli do Alausí. Ve vesnici téměř chcípl pes. Šly jsme na oběd, daly si pro změnu kuře a šly hledat zastávku, jak se dostat do Cuanca. Taxi za dolar nás dovezl na zastávku, kde nám prodejce nebyl schopen říct, kdy to pojede.
Bylo vedro, všude páchla moč a autobus přijel až za hodinu. Cesta byla neskutečně nádherná. Náladu nám nezkazila ani Indiánka, která dětem vybírala vši a zapáchající cestující sedící vedle nás.
Přidat komentář