Socha Che v baretu s hvězdou
Janka byla přesvědčená, že někde ve svém průvodci četla o půltunové soše z bronzu, na které Che Guevara drží na rameni dítě. V mém průvodci jsem žádné informace nenašla zřejmě proto, že zde stojí teprve od roku 1998. Socha s názvem El Che de los Ninos, jejímž autorem je španělský sochař Casto Solano, stála naštěstí jen deset minut chůze po hlavní silnici od Monumento a la Toma del Tren Blindado, které jsme si zrovna doprohlížely. Zdobí vstup do budovy místní komunistické strany, na které je namalovaný obrovský Che podpis.
Che Guevara
Socha Che v baretu s hvězdou je trochu vyšší než lidská postava. V levé ruce svírá v náručí malého chlapce, který má položenou ruku okolo jeho krku. V pravé ruce s dokonale rozeznatelnými detaily žil, drží mezi prsty doutník. Když jsme si začaly sochu zblízka prohlížet, postupně jsme objevovaly různé malé detaily a elementy z Che života. Ve vlasech měl například vymodelovanou houpací sít, ve které odpočíval v džungli. Na rukávu pro změnu zase scény z pobytu a lezení v horách Sierra Maestra na Kubě. Na jedné z bot jsme objevily motocykl připomínající jeho cestu po Jižní Americe a knihu v kapse, jež upozorňovala na jeho vášeň pro čtení. V místě, kde byl střelen do hrudi, byla smyčka nekonečna se dvěma dětmi. Jedno drží slunce a druhé měsíc. Malý obrázek na kapse, na kterém je zobrazen Don Quijote upozorňuje na jeho ideály. Z okna mává ženská postava, zřejmě symbolizuje ženy a děti, které musel, nebo chtěl opustit. Na zádech byla kasička, která symbolizuje národního hrdinu jako obrovský business a zdroj na peníze pro kubánskou zemi. Na výložce uniformy byla další malá plastika sedícího chlapce na koze, která malého Che táhne k pohodlí rodinného života a připomíná jeho dětství v Argentině. Ze spony z opasku vystupovali partyzáni, kteří s ním byli zabiti v Bolívii.
Hrdina nebo vrah ?
Santa Clara bezpochyby žije a profituje z postavy Che Guevary, který je pro někoho velkým hrdinou a pro jiné fanatikem a masovým vrahem. Odhaduje se, že v prvních dvou letech po vítězství revoluce bylo zabito 70 tisíc kubánských občanů. Kolik vražd měl na svědomí samotný Che, se tají. Mezi jeho nejznámější výroky ovšem patří ten, který pronesl na zasedání OSN: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat“ („Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando…“).
Svět jej dnes vnímá podle slavné fotografie od Alberta Kordy, kde hezký mladý a kučeravý muž v baretu pozoruje svět inteligentníma očima, které vyzařují idealismus a odhodlání napravit nespravedlnosti světa. Osobně mám ráda jeho období z mládí, kdy byl vášnivým cestovatelem a motorkářem. Během svých cest si vedl deník, který později posloužil filmařům jako předloha k mému oblíbenému filmu Motocyklové deníky z roku 2004. Při pohledu na otřesné posmrtné fotografie z Bolívie, je mi Che dokonce i lidsky líto. Vypadá jako lidská troska, vyzáblý, zarostlý, vysílený útrapami a těžkým astmatem, bez bot a v rozervaných šatech. V Bolívii se neúspěšně pokoušel vést partyzánské hnutí. Byl zde nakonec zrazen a zajat i se svými 17 spolubojovníky. Vše se událo dne 8. října 1967 nedaleko vesnice La Higuera pod vedením bolivijské armády a za podpory americké CIA. Che byl odvezen do malé školní budovy v La Higuera, kde byl vězněn a následný den popraven tak, aby zranění působila jako rány z boje. Nejdříve jej několikrát střelili do nohou a nakonec zabili kulkou do srdce. Ruce byly odříznuty na důkaz jeho smrti a tělo bylo pohřbeno v neoznačeném hrobě.
Mausoleo Che Guevara v Santa Clara
V červenci 1997 byly ostatky nalezené pod přistávací dráhou ve Vallegrande exhumovány, identifikovány a v současné době jsou pohřbeny v Mausoleo Che Guevara v Santa Clara. O Che a jeho bolívijském působení a následné smrti byl v roce 2008 natočen film s názvem Che Guevara: Partyzánská válka.
Anolis allisoni
Do centra města jsme se nechaly s Jankou odvézt na koňském potahu – typickém dopravním prostředku města Santa Clara a zašly jsme si do kavárny a cukrárny na kávu a vodu. Kávu měli, ale pro vodu museli běžet k sousedům do vedlejšího obchodu. V cukrárně se vyráběly čokoládové bonbony a při práci jsme přes okno pozorovaly cukrářku, jak jí šla práce pěkně od ruky. Najednou jsme zahlédly obrovskou ještěrku Anolise modrého (anolis allisoni) v neuvěřitelně nádherné modrozelené barvě. Musela mít snad 30 centimetrů. Držela jako přilepená na dveřích a dokonce po nich i vzhůru šplhala. Nikdy v životě jsem neviděla tak krásného tvora.
Přidat komentář