MĚSTO FES
Nejstarobylejší a nejzachovalejší středověké město arabského světa „ FES,, je místem, které stimuluje návštěvníkovi všechny smysly: nádhernými zvuky, nekonečným množstvím vizuálních detailů i nepřefiltrovanými pachy“
Tolik tedy citace z průvodce..ano, hlavně ony „nepřefiltrované pachy“, o „nádherných zvucích „ se dá jistě polemizovat, zvláště pokud se vám podaří jako nám, ubytovat se ve staré medině Fes El Bali, kousek od západní brány Bab Boujeloud. Ubytování jsme si našli v hotelu Jardin, s vysoko posazenou střešní otevřenou terasou, umožňující výhled po širokém okolí. Opět jsme si užili kývání hlavami na recepci, opět jsme zdůrazňovali, že se za chvíli vrátíme, ale napřed se ještě podíváme po ubytování v jiných hotýlcích…nezahalená recepční se široce usmívá a nakonec souhlasí s velkou slevou, hlavně ale, ať to nikomu neříkáme…
K Fesu jsme se blížili s mírnými obavami, průvodce na svých stránkách straší s motocyklovými obtěžovači, kteří se na začátku města přilepí na turistovo auto a značně nevybíravými způsoby se vnutí na místo průvodce k hledanému hotelu. Nic takového nás však nepotkalo, příjezd a průjezd městem jsme si masochisticky užívali sami. Do města jsme přijížděli ze strany „Nového města“ a docela konsternovaně jsme registrovali rozsáhlé luxusní obytné čtvrti obehnané zdmi a hlídané ochrankami.
Průjezd městem je pro evropského řidiče heroický výkon, výzva, která si žádá pevné nervy, bezohlednost, drzost, gestikulaci a notnou dávku arogance a agresivity. Řídil jsem já, nejtypičtější vodnář ze všech vodnářů a všechny tyto negativní, netypické rysy jsem si docela užíval – rozdvojení osobnosti jako když vyšije..
Fes nás natolik uchvátil, že jsme v něm nakonec strávili 3 noci. Stará medina okolo nás je neuvěřitelná změť uliček natlačených na sebe. Obchůdky, restaurace, jídelny, kavárny, prostá obydlí, starobylé modlitebny a především mnoho stále funkčních středověkých medres – škol, spojených se studentským ubytováním. Malá náměstí a přilehlé uličky určené různým cechům – kovotepci, hrnčíři, dřevovýrobci…. Vyjít si do mediny, znamená ztratit se. Východ samozřejmě po čase objevíte, ale jste vysíleni na těle i na duchu. Fes je proslavený barvírnami kůže a tedy i finálními výrobky z nich. Naše manželky brzo uvíznou v tenatech majitele jednoho ze stovek obchůdků s koženými výrobky, je to ale pochopitelné, věci jsou opravdu hezké a je jich nepřeberné množství. Kamarádova manželka Blanka se rozhoduje pro sako a když jí moc nesedí, do druhého dne jí prý ušijí další… Rozhodnutí nepadlo, nicméně dokonáno jest další den dopoledne, kdy si děláme výlet, bereme petit taxi a necháváme se zavést k místním barvírnám kůží. Inkognito a nenápadně se nedá nic – vystoupíme z taxi a ještě než se pořádně rozhlédneme, už k nám přichází nějaký muž a zve nás na střechu vedle stojícího vyššího domu, odkud budeme mít skvělý výhled na barvírny. Je to dobrák od kosti, nic od nás nechce, jen ať si užijeme výhledu a fotografování…
Výhled je opravdu parádní…no, odcházíme asi za tři hodiny a třímáme igelitky s dvěma koženými dámskými saky… Domy všude okolo jsou totiž řešené tak, že v dolních patrech odebírají barvené kůže a rovnou z nich šijí, výrobky jsou pak naskládané v patrech zbývajících, přes které musí turista lačný výhledu, projít.. Nutno říci, že kůže jsou prvotřídní – hovězina, kozinka, ovčí kůže.. Při smlouvání o cenu propuká lítý boj se všemi průvodními jevy a když jsme po několikáté vlečeni od východu zpět do patra, máme pocit, že jsme opravdu zabodovali. Uspokojený pocit nám ještě zvyšuje scénka, kdy je do obchodu vevlečena skupina nakupujících japonských turistů a cena jakou platíme je před nimi úzkostlivě tajena. Neotrkaní, organizovaní a přeslušní japonci totiž platí ceny zkusmo načmárané na visačkách na oděvech… Ještě musím dodat, že saka nesou značku Prada a vzhledem ke kvalitě zpracování a materiálu, pravděpodobně pochází opravdu ze souběhu zde šitém pro tento salon.
Nejsem si jist, jestli můžu doporučit noční procházku po medině, i přes den jsme se potkávali při potulování po starém městě s docela nepřátelskými pohledy a patrně i komentáři. Asi je to dáno opravdu vysokým počtem modliteben a možná i škol – medres. Ujistili jsme se také, jak důležité je dopředu se domluvit a nechat si potvrdit , cenu za dopravu v „taxíku“ – jedno odpoledne jsme se nechali zavézt a po nákupu odvézt do obchodního domu Carrefour (to neodolatelné marocké víno..) a taxikář se po výpravě dožadoval vyšší ceny. Neobešlo se to bez zběsilé gestikulace a zvýšeného hlasu, taxikář ale okamžitě vycouval při zmínce o policii.
Čeká nás posledních pár dní, které plánujeme strávit u moře…
Přidat komentář