• Menu
  • Menu

MAROKO – CESTOPIS 9

Dusan
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Afrika » Maroko » MAROKO – CESTOPIS 9

Jedeme k moři –  Oualidie

 Tak a máme před sebou posledních 5 dní. Projeli jsme nížiny, projeli jsme hory a projeli jsme poušť. Už nám zbývá jenom moře a na to se moc těšíme. Z Fesu vyjíždíme brzo ráno, čeká nás dlouhý přesun (nakonec 500 km) přes města  Meknes, Rabat a Casablanku. Od „Casy“ –  jsme si určili maximální vzdálenost do 100 km po pobřeží, abychom se dokázali včas dostat zpátky a na letiště. Poprvé, vzhledem ke vzdálenosti, volíme přesun po dálnici, která je mimochodem placená. Po cestě samozřejmě fotografujeme a stavujeme se na kávu, takže za Casablankou se ocitáme až v pozdní odpoledne. Sjíždíme z dálnice na pobřežní silnici a začínáme hledat…výjezd z Casablanky je stresující – nekonečné kilometry průmyslových aglomerací a zpracovatelského průmyslu, špína, prach, ucpaná, rozbitá silnice, scény jak z postapokalyptického filmu…

Jako cíl si volíme městečko El Jadidu, asi 80 km od Casablanky. Průvodce městečko popisuje docela barvitě, zvlášť vyzvedává rozsáhlou příměstskou pláž. Známe to asi všichni – někam dojedete a máte pocit, že to není to pravé, není to ono.. Možná zapůsobil stres z nedaleké průmyslové aglomerace, možná i davy turistů – většinou Maročanů, všechno patrně daň za blízkost větších měst a dálnice. Zklamaně se rozhlížíme a nakonec jedeme dál, něco hezkého přece musíme najít ! Jsme už strašně unavení, setmělo se a začíná poprchávat. V tomhle stavu jedeme ještě dalších 80 km, až do městečka Oualidie, kde se dá sjet k zátoce s plážemi, jak káže průvodce.

můžete jít kilometry..
můžete jít kilometry..

Městečka Oualidie

Je naprostá tma, prší, zblízka je slyšet a cítit moře a my se motáme někde v zátoce mezi baráčky, vilkami a malými výstavními hotýlky. Jsme tak unavení, že jsme ochotní zaplatit i za evidentně drahé hotely… Jenže ouha – všechny hotýlky jsou plné !! Docela bezradně se pokoušíme vymyslet co dál, když se k nám ze stínu přišourá místní obejda a začne nám vysvětlovat, že pro nás má ubytování !! Za chvíli je vše jasné – on nás neubytuje, ale zná někoho, kdo ano – asi za čtvrt hodiny přichází nějaký „místní“ a nabízí nám k pronájmu malý domek, něco jako bungalov. Jsme z toho úplně paf – opravdu, máme dva pokoje, kuchyň, velkou halu a koupelnu !!! a k tomu malý dvorek se sezením, prostě paráda. Plánujeme pobýt 3 noci, takže usmlouváváme cenu jak za 3 hvězdičkový hotel, velká spokojenost. Obejda dostává bakšiš a my se ubytováváme. Vůbec nevíme kde jsme, je už skoro půlnoc, venku fouká vítr a prší, ale jsme pod střechou… Takže klasika – pár zdravotních hltů slivovice, něco pojíst a jdeme spát.

Jsme opravdové děti štěstěny – ráno jsme oslněni sluníčkem, všude kolem se válí mlha z včerejšího deště a my zjišťujeme, že náš baráček je sice v uličce, ale asi 30 m od mořské zátoky jedním směrem, druhým směrem asi 100 metrů k hlavní pláži. Říkám pláž, ale je to zároveň i přístaviště rybářů, místo pro pikniky a místo pro desítky grilů, na kterých se grilují ryby, langusty, humři a pavoučí krabi. A mnoho druhů mušlí…. Jako lidé milující moře, jsme úplně unešeni – malé zátoky s rybáři, písečné duny s porostem i bez, skály, mořští ptáci a bouřící oceán. Procházet se dá dlouhé hodiny, prostory úplně bez lidí. Každé ráno přijíždí rybáři na těžkých dřevěných lodích, lodě vytahují na břeh a úlovek ihned prodávají. Část jde do místních restaurací a zbytek se ihned griluje na pláži, jen si vybrat, ukázat a čekat u plastového stolečku pod slunečníkem, až vám dobrotu přinesou. Okolí je proslavené pěstováním japonských ústřic, až 200 tun ročně. Kromě ústřic samozřejmě srdcovky,slávky a další druhy. Všechny mušle se jedí syrové, po okolí jezdí prodavači na mopedech s proutěnými koši plnými mušlí a tácky nakrájených citronů na pokapání, labužníkův ráj.

kup si lasturu..
kup si lasturu..

Po tři dny se couráme po okolí a stále nemáme dost. V moři se moc koupat nedá, je hodně studené, ale na pár temp to stačí. V okolí si přijdou na své ornitologové, mořských ptáků jsou stovky. Jeden den obětujeme na výlet autem právě za pozorováním ptáků, navštívíme místní výrobny mořské soli a po sjetí z příbřežní komunikace objevujeme kilometry neskutečně snového, liduprázdného pobřeží.

Abych se ale trochu vrátil na zem, Oualidie už dávno není romantickou , převážně rybářskou vesnicí. Všude kolem jsou malé luxusní bungalovy a hotýlky, rekreanti jsou kupodivu většinou Maročané. Jenom místy narazíme na pozůstatky bývalé atmosféry, vše se začíná podřizovat turistické klientele. Většina místních domorodců již své domečky prodali a přestěhovali se do vzdálenějšího vnitrozemí. Přesto všechno ale stále nádhera s neopakovatelnou atmosférou, nikde jsme neviděli velkou hotelovou zástavbu, vše se řeší malými, docela vkusnými přízemními hotýlky.

osolíme si..
osolíme si..

Maroko očima cestovatelů

Maroko pro nás zůstává nádhernou destinací, kde je stále co objevovat, obrovská rozlehlá země, která cestovateli nabídne vše, co si neklidná duše žádá. Čistě z cestovatelského hlediska musím ještě zmínit nehezkou, nechutnou zkušenost s francouzskými celníky – na letišti v Casablance si kupujeme v bezcelním obchodě víno, já dvě lahve, ale kamarád Vít, z vinařské rodiny, kupuje lahví pět, bude to krásný dárek příbuzným. Lahve si necháváme zapečetit do igelitových sáčků jako kabinové zavazadlo, já svůj doklad o koupi před zapečetěním vhazuji dovnitř. Z Casablanky přilétáme na letiště Charles de Gaulle v Paříži, kde máme na přestup 30 minut. Celník u bezpečnostní kontroly mě nechává projít, ale Víta posílá bokem a přikazuje mu aby obě zapečetěné igelitky nechal na místě, s nimi že ho nepustí. Marně jsme se prokazovali zapečetěným nákupem, marně jsme ukazovali doklad o koupi na letišti. Celník je těžce arogantní a v podstatě se nám začíná vysmívat..prostě on rozhodl, že víno dál nepustí. Mít víc času, ztropíme velkou scénu, voláme nadřízeného, ničeho jsme se nedopustili. Bledí vzteky musíme pokračovat..ani jsme neměli čas a možnost láhve vylít, ještě lépe vypít.

Asi za měsíc po návratu jsem náhodou narazil na článek, kde cestovatel popisoval stejnou, jako přes kopírák, vlastní zkušenost, opět z letiště Ch.de Gaulle. Navíc, na mezinárodním cestovatelském webu, myslím, že Tripadvisor, bylo loňský rok letiště Charles de Gaulle označeno cestovateli jako nejhorší a nejméně příjemné letiště na světě…

Tak vzhůru do Maroka a krásně si to užijte, jako my.

na začátek cestopisu

cestopis předcházející den

Dusan
Dusan

Pokud mi to čas a finance dovolí, cestuji. Kamkoliv. Poznávání cizích krajů, lidí, jejich zvyků mě nesmírně obohacuje. Nebudu vzpomínat, jak jsem si koupil nové auto, ale co jsem kde a kdy viděl, prožil a koho potkal. Moc rád se vracím domů. Škoda, že to všechno nepřišlo dřív.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *