Velikonoce v NP Isojärvi
Jsou velikonoční svátky a i ve Finsku jsou omezení kvůli Covid 19. Musíme škrtnout návštěvu k rodičům / nemáme to zakázané/, aby jsme je neohrozili a tak vyrážíme na výlet do NP Isojärvi. Slibované sluníčko nám sice na cestu nesvítí, ale sněžit začalo až na konci naší cesty.
Kámoš nás všechny před vstupem do auta postříká desinfekcí a vyrážíme. Jedeme 4, já, Jesse, Niko, Katarina. Z Jyväskyly jedeme asi hodinu a 20 minut. Ve Finsku nejsou opatření tak přísná jako v České republice. Nějaké roušky /nejsou povinné/ a dodržování pravidel je na dost žalostné úrovní a Finové na to dost pečou. Omezení ve Finsku je, že se nesmí srocovat více jak 10 lidí.
Zaparkovali jsme na parkovišti. Vstupné do parku Isojärvi, který je otevřen celoročně, se neplatí. Před vstupem do parku si čteme omezení, která jsou kvůli Covid 19.
Vybrali jsme jednu z kratších příjemných tras. Jediné omezení v parku je, že není možné rozdělávat oheň a přespávat ani rezervovat si noclehy v chatách/jak je jinak obvyklé/. I když s tím ohněm to taky nebylo dordrženo, když jsme k jednomu ohništi dorazili, ještě se z něho kouřilo. Naše trasa měřila něco kolem 7 km. V některých místech byl čerstvě napadlý sníh a jezero Kuorejärvi bylo zčásti zamrzlé.
NP Isojärvi
Zalesněné kopce a údolí kolem jezera Isojärvi nesou stopy po dvounohých i čtyřnohých dřevorubcích. Staré cyklostezky vedou k dřívějším dřevařským srubům a chalupám. Jediní dřevorubci, kteří dnes v parku pracují, jsou bobři. Je těžké najít tato plachá zvířata, ale můžete pozorovat působivé výsledky jejich práce.
V parku je možné provozovat: turistiku, lyžování, veslování na člunu a kanoistika, s výjimkou omezeného prostoru, sbírání bobulí a jedlých hub. Jízda na horských kolech je povolena pouze podél silnic a stezky pro horská kola Isojärvi. Jezdectví je povoleno pouze po silnicích. Kempování je dočasně povoleno na vyznačených místech a v blízkosti míst pro táboráky a přístřeší / ne v době Covid 19/. Pohyb v parku není vhodný pro lidi se zhoršenou mobilitou. Nejoblíbenější doba pro návštěvu národního parku jsou víkendy na jaře a na podzim a v letních měsících červen a červenec.
Historie NP
Před miliony let se zemská kůra pohnula v místech, kde je nyní Finsko. Hluboká jezera v oblasti Päijänne se tvořila v prasklinách země. Jezero Isojärvi patří do stejné lomové linie jako jezero Päijänne. Lomové linie probíhají od jihovýchodu k severozápadu. Doba ledová vyhladila skalní povrchy a pohybovala balvany. Topografie však určovala skládání zemské kůry dlouho před dobou ledovou. Lomová údolí a skály ztěžují chůzi po některých místech.
Stará obydlí
Huhtala Croft, který se nachází v národním parku Isojärvi, je součástí historie osídlení regionu. V Huhtale můžete vidět zručně vytvořené srubové stavby z konce 18. a 19. století. Na zahradě zůstávají některé tradiční zahradní druhy.
Chaty Heretty a Lortikka
Ve čtyřicátých a padesátých letech byly v lesích postaveny chatky, ve kterých mohli dělníci zůstat. V národním parku jsou stále dvě chatky.
Chata Lortikka byla postavena v roce 1956. V chatě zůstávali hlavně dřevorubci. Na Lortikce jsou také stáje. Zpočátku neexistovala cesta k Lortikce. K chatě se dostanete po cestě podél jezera Kurkijärvi a pak po úzké stezce. Kromě toho dřevorubci urovnali cyklostezku mezi chatou Heretty a Lortikkou. Cyklotrasa je součástí sítě stezek národního parku. Chata Lortikku si mohou v létě najmout skupiny přírodních nadšenců a školní tábory.
Chatra Heretty byla dokončena v zimě 1946-1947. Používali ji hlavně jezdci. V nejrušnějších dobách, v padesátých letech, se v chatě ubytovalo téměř čtyřicet mužů a jejich koně. Heretty byla restaurována a nyní slouží jako muzeum a v létě je zde kavárna.
V roce 1936 byla poblíž místa, kde nyní stojí chata Lortikka, zřízena zahrada pro pěstování semenáčků. Po druhé světové válce byly zaznamenány rozsáhlé oblasti a vysazeny nové lesy pro potřeby zotavování ekonomiky z války. V lesích národního parku stále vidíte stopy lesa z období, kdy Finsko muselo platit válečné odškodnění Sovětskému svazu. Lesy na kopcích Lortikanvuori a Vahterinvuori a jižně od jezer Kuorejärvi a Hevosjärvi však většinou zůstaly nedotčeny.
Historie využití lesa
Již v roce 1880 byly ve velkých lesích, které dnes tvoří národní park, provedeny první velké těžby. Nejdůležitějším nástrojem byla sekera. Stromy byly vyřezány tak, aby odešly dlouhé pařezy, protože tak bylo dřevo měkčí a práce nebyla tak těžká. Během zimy bylo také snazší nevykopávat zmrzlé kmeny pod sněhem.
Během první světové války byla poptávka po dřevě více než jen použití v domácnosti. Při nedostatku paliva bylo třeba například palivové dřevo pro provoz vlaků. Ve dvacátých a třicátých letech bylo vytěženo mnoho stromů. Ze smrku se vyráběl papír a z borovice stavební dřevo. Klády byly většinou taženy koňmi k jezeru Päijänne nebo Länkipohja. Během nejrušnějšího období v zimě bylo na lesní cestě více než sto koní.
Lesní požáry přirozeně regenerují lesy a i v dnešní době jsou některé části záměrně páleny, protože mnoho vzácného hmyzu je závislých na spáleném dřevu.
Přidat komentář