Prohlídka dvou nejpůsobivějších soutěsek v jižní Francii je jedním z nejemotivnějších výletů. Nejlépe je tuto trasu jet na kole. Průměrná nadmořská výška lokality se pohybuje 1450 metrů nad mořem. Často však dochází k prudkému stoupání či naopak klesání. Náročnost na kole je vysoká, proto jsme zvolili kombinovanou cestu auto + pěší turistika. Cyklisté okruh jezdí s přestávkami na spaní v městečkách Beuil, Valberg či Guillaumes. Náš výlet započal v posledním jmenovaném. Na náměstíčku najdete informace, kde od paní (bohužel zcela neznalá jazyků) dostanete mapu regionu a informativní brožuru. Na tomtéž místě vyvěrá do kašny přírodní pramen s pitnou vodou. Natočili jsme si do kanystrů a musíme potvrdit, že byla velmi chutná.
Skály se skládají ze 250 milionů let starých sedimentárních hornin s charakteristickou temně fialovou barvou. Teplé a vlhké klima období permu před 250 miliony let způsobilo oxidaci železných minerály obohacených jílovitých sedimentů. Později v terciárním období Alpinské vrásnění zformovalo na dně moře vztyčenou stěnu a eroze způsobila hluboké zvrásnění, jež je dodnes viditelné.
Bohužel, pohled na Gorges du Cians utrpěl v průběhu několika posledních desetiletí výstavbou mnoha betonových konstrukcí, které byly provedeny s ohledem na bezpečnost a plynulost cestovního ruchu. V několika pasážích úzké rokliny jsou od počátku devadesátých let v provozu odkloněné tunely. Ty zpřístupňují řeku Cian v těch nejzajímavějších místech. Na 20tém km se jedná o tunel de la Petite Clue. Kola či automobil je možné zanechat na malém parkovišti před tunelem a pěšky projít asi 500m dlouhý úsek podél řeky. Zde návštěvník ve stínu kaňonu objeví křišťálově čistou vodu barvy tyrkysu ostře kontrastující s rudými stěnami skály. Mohutná stěna objímá vodu a její prsty ponořené do ledové tekutiny tvoří vodopády a peřeje. Řeka se vine a proplétá mezi popadanými kameny a snaží se najít cestu. Dalším takovým tunelem je La Grande Clue. Je vzdálený dva kilometry a velikostně větší. Průchod pod skalním převisem otevírá průhled nejužší části prohlídky. Sytě zelený mech a kapradiny porůstající krvavě červená skaliska shlížejí na zdivočelou řeku. Zde jsou ty nejkrásnější vodopády a též místo, kde návštěvník může sestoupit přímo k vodě a ponořit unavené nohy do bublinkové lázně z padající vody. Jen upozorňuji, že teplota vody je i v letních měsících takřka mrazivá. Pramen počíná v horách a svou teplotu ve stínu kaňonu nese do dáli.
Druhým kaňonem je Gorges de Daluis. Ten se již nepyšní tolika vodopády a těsným kontaktem s vodním elementem. Cesta vede po vrchním okraji kaňonu a nabízí barvité výhledy do okolní krajiny. Je zde zřetelně viditelný přechod od
sivě bílých vápencových skal k tmavě fialovým skalním útvarům. Na cestě se nachází Pont du Salut de la Mariee, známý též zkráceně jako Pont de la Mariee. tento pozoruhodný most byl součástí železniční trati, která vedla z Guillaumes do Entrevaux. V roce 1927 se z tohoto mostu o líbánkách vrhla mladá žena, proto onen název. Dnes je most využíván k bungee jumpingu.
Břidlice červené barvy prokládané světlými našedlými pásy vytvářejí nezaměnitelný kolorit místa. Světlá barva je způsobena přítomností minerálů a mědi. Flóra a fauna, které se zde v průběhu věků vyvinuly, se přizpůsobily zdejším extrémním klimatickým podmínkám. Bizarní tvary vytvořené větrnou erozí jsou doplňovány sivými stříbrnými rostlinami. Mnohé z nich jsou vzácné či ohrožené. Kameny pod našima nohama připomínají tabulky čokolády, svou barvou, strukturou i texturou. Turistické stezky jsou opatřeny informačními tabulemi vysvětlujícími vývoj oblasti a kolonizace místa člověkem.
Systém silnic a tunelů je zcela odlišný než například v Gorges du Verdon. Zde je striktně oddělen levý a pravý pruh přičemž pravý objímá skalní masiv z vnější strany a je opatřen velkým množstvím vyhlídek. Levý pruh se zahlodává tunely do skal a viditelný je pouze v místech proláklin a soutěsek. Za neoficiální vstup do Gorges de Daluis je považován skalní útvar po straně silnice připomínající tvar ženské hlavy – ‚La Téte la Femme„
Právě v blízkosti ‚La Téte la Femme“ jsme se vydali na cestu. Na malém parkovišti se nachází informační tabule s mapou lokality a rozcestník. Jako vždy jsou měrnou jednotkou hodiny, ne kilometry.
Bylo okolo druhé hodiny, avšak bez stínu na tmavém rudém hořícím podkladu naše těla trpěla. Posléze výšlap dospěl k plošině a vanoucí chladný větřík již cestu ulehčil. Výhledy a detaily místa jsou však nezapomenutelné. Netradiční červená barva v kombinaci s tyrkysem vody utkví v mysli.
Trasa, kterou jsme vybrali nebyla nijak náročná (pokud nepočítám velmi teplé počasí) ani dlouhá. Na cestě bylo k vidění několik francouzských rodin s dětmi i mladé páry obdivující místní faunu. Lokalita je opravdovou lahůdkou a neměli byste si ji nechat ujít. V oblasti nenaleznete totiž pouze přírodní krásy, ale kupříkladu i středověké opevněné město Entrevaux s dochovaným zděným jádrem. K němu vede starodávný most přes Var. Podle architekta Vaubana byly na příkaz Ludvíka XIV rozšířeny hradby a vytvořen důmyslnější systém opevnění. Až do roku 1860 se jednalo o pohraniční francouzské město s výraznou obrannou funkcí. Systém šesti padacích mostů, bašt, podzemních tunelů a hradeb bere dech. Zákuskem je stará katedrála s barokně klasickým interiérem vkusně včleněna do okolního prostředí.
Závěrem: Na kole nebo autem, nenechte si tuto překrásnou oblast ujít. Mnohým se díky své barvě líbí více než věhlasný Gorges du Verdon.
Vskutku impozantní článek ,jenž otevřel očí mne stejně jako mé čerstvě provdané dceří jíž jsem zde zařizoval theyr honeymoon se svým synovcem, již nedávno vyhrál ropu z Bagdádu, kterýžto leží východně od toho co leží od Bagdádu západně hahahahaha a proto tento výlet doporučuji všem jimž ropa protéká jejich jejich kosínovitým úsměvem.