Isla de Ometepe Nikaragua
Nasedly jsme do auta a první místo, kde jsme zastavily, byl malý stánek. Janka si již vybudovala závislost na smažených banánech a hned koupila do zásoby pár balení. Vypadají jako bramborové lupínky, ale jsou mnohem chutnější. Po cestě jsme míjely plno banánových plantáží a samozřejmě jsme si nenechaly ujít příležitost a koupily jsme i čerstvé banány. Po silnici nejezdila téměř žádná auta. Občas jsme minuly dodávku se stojícími domorodci na korbě, jezdce na koníkovi a povoz tažený voly.
Petroglyfy
Řidič nás podle plánu zavezl na letiště a zároveň na pěknou vyhlídku k sopce Concepion. Pokračovaly jsme k sopce Maderas a odbočily jsme z hlavní silnice do lesa. Cestou jsme postupně zastavovaly u volně rozmístěných petroglyfů. Některé z kamenů jsou chráněny před nepřízní počasí dřevěnou stříškou. Starověké petroglyfy a kamenné sochy byly nacházeny po celém ostrově. Na počátku osídlení Indiány byl ostrov Ometepe považován za posvátný. Sopka Maderas byla symbolem slunce a Concepcion byl bratr měsíce. Složitě vysekané čedičové kameny znázorňují spirály, ještěrky, želvy, žáby a antropomorfní a zoomorfní postavy. Nejstarší kameny se datují rokem 1000 př. n. l. Zastavily jsme se u dřevěné ohrady z planěk, na kterých byly názvy zemí skoro z celého světa. Našly jsme i Republica Checa, ale Janka Slovensko hledala marně.
Vesnice Altagracia
Vrátily jsme se zpět na hlavní silnici a pokračovaly do vesnice Altagracia. Trochu jsme si prohlédly vesnici s docela šílenou maketou, která zobrazovala obě sopky. Chtěly jsme se projít uličkou se stánky, ale jak prodejci uviděli naše fotoaparáty, začali se schovávat. Jdeme tedy raději pryč. Zajely jsme do vesnice Altagracia hlavně proto, že před kostelem jsou nádherné předkolumbovské sochy.
Playa Santo Domingo
Pokračovaly jsme dál na severovýchodní stranu ostrova a šly jsme se podívat na 4 km dlouhou písečnou pláž Playa Santo Domingo. Musely jsme projít luxusním hotelovým komplexem a dolů po schodech na pláž. Sundaly jsme si sandále a brouzdaly se v jezeře. V bažinaté půdě si tu v klidu vykračovala volavka bílá se svým neuvěřitelně dlouhým krkem. Po pravé straně byla konečně dobře vidět džunglí porostlá sopka Maderas.
Přírodní bazén El Ojo de Agua
Od Playa Santo Domingo jsme mohly ujet asi 5 km severně, až k přírodnímu bazénu El Ojo de Agua. Přírodní jezírko je napájeno čistou pramenitou vodou z podzemní řeky, která se sem dostává od sopky Maderas. Okolo jezírka jsou lavičky, sochy a pár prodejců. Ve zděné převlékárně jsme si vzaly plavky a šly si zaplavat. Voda byla v horkém dnu příjemně chladívá a na některých místech hluboká až dva metry. Uprostřed 40-ti metrového jezírka je vystouplá teráska, na které bylo perfektně vidět ztuhlou lávu.
Zpět v hotelu
Po báječném koupání nám samozřejmě vyhládlo a řidič nás zavezl do nějaké odlehlé restaurace. Jídlo nebylo nijak zvlášť dobré a také jsme dlouho čekaly, než se uvařilo. Po restauraci se promenádovala prasátka, slepice, za barem se pásl kůň a vyřvával tu zdomácnělý papoušek. Hotová idylka. Byly tři hodiny odpoledne a ptaly jsme se našeho řidiče kam dál, že my už vyčerpaly naše nápady, on jen pokrčil rameny a nevěděl. Nechaly jsme se tedy zavést zpět do hotelu. Myslely jsme si, že se vykoupeme v bazénu, ale paní domácí si pozvala na koupačku rodinu a přátele. Bazén okupovali pro sebe. Křesílka okolo bazénu byla obložená ručníky a oblečením. Stály jsme opřené o zábradlí, popíjely kávu a pivo a koukaly na domorodce, jak se koupou v našem hotelovém bazénu. Bylo docela vedro a tak jsme se šly raději projít do přístavu k jezeru. Kochaly jsme se západem slunce a krásně nasvícenou sopkou Concepcion a cestou zpět nakoupily vodu a koláče na večeři. Janka už v půl sedmé usnula a tak mi nezbylo, než dnešek také ukončit.
Přidat komentář