Město moderní architektury
Příběh ve světě proslulého finského modernismu vychází z historických a přírodních souvislostí. Po druhé světové válce začalo ve zcela zdevastované zemi mohutné období rekonstrukce, která zahrnovala rozsáhlou městskou modernizaci na základě programu standardizovaných budov. S návazností na předválečnou secesi a zejména všude v Evropě se rozmáhající funkcionalismus, došlo ve Finsku k rozmachu jednoduchých architektonických tvarů v působivém spojení s přírodou. Koneckonců k té měli díky své geografické poloze Skandinávci vždy silný vztah. Kromě přirozeného dotváření prostředí dané výstavby byla příroda navíc i hlavním zdrojem stavebního materiálu – kamene a dřeva.
Tapiola
Klasickým příkladem tohoto období je tzv. „Lesní město“ Tapiola od architektů Aerne Erviho a Kaija Sirena v Espoo, západním předměstí Helsinek. Bylo navrženo jako urbanistická zahrada, kde je městská zástavba v úzké symbióze s okolními lesy, zátokami a jezery. Už jenom pro zajímavost celkového řešení stojí rozhodně za návštěvu.
Akademická knihovna
Zmíněný poválečný trend výstavby se stal postupně tradicí a v podstatě pokračuje dodnes. Od první poloviny dvacátého století jsou tak Helsinki posety mnoha skvosty moderní architektury. Rozhodně k nim patří Akademická knihovna (Akateeminen Kirjakauppa ), kde seženete literaturu všech světových jazyků. Byť se jedná o akademickou půdu, mnozí sem chodí obdivovat jedno ze stěžejních děl věhlasného architekta Alvara Aalta – tří podlažní budovu obleženou bílým mramorem a osvětlenou geometricky tvarovanými střešními okny.
Enso-Gutzeit a Kongresové centrum
Z bílého mramoru je od stejného architekta postavena také jednoduchá prosklená budova dřevařského podniku Enso-Gutzeit na východním břehu helsinského přístavu. Aalto navíc záměrně vybral místo její stavby v těsné blízkosti pravoslavného kostela Zesnutí Panny Marie, s jehož rudou barvou vytváří působivý kontrast.
Nelze nezmínit Aaltovo Kongresové centrum ( Finlandia-talo ) místo nejrůznějších společenských, kulturních a politických akcí. Mimo jiné zde byla v r. 1975 podepsána také bezpečnostní dohoda třiceti pěti států světa, která měla být jedním z důležitých kroků ke snížení napětí tehdejší studené války. Svědectvím toho, že finští architekti dokázali využít přírodních podmínek s vlastní zástavbou, je působivý kontrast běloskvoucí této stavby se zelení v těsném sousedství rozloženého nádherného městského parku Töölönlahti Bay Mimochodem, byť se park nachází pouze pár metrů od hlavní obchodní tepny města Mannerheimintie, je vyhledávaným místem pro rodinné pikniky a zájemce o ornitologii.
Skalní chrám
Přímo pro svou stavbu pak využili přírody architekti Timo a Tuomo Suomalaineniové. Jejich architektonický unikát Skalní chrám (Temppeliaukio) je celý vykopán do masivní skály. Prostor je vytvořen z drsné horniny a zakryt prosklenou kupolí, která poskytuje této luteránské modlitebně přirozené osvětlení. Vlastní oltář je vytvořen prastarou skalní trhlinou, voda rozvedena ze skalních pramenů.
Modlitebna, která díky vynikající akustice slouží rovněž jako koncertní sál, se nachází na konci ulice ve čtvrti Töölö severozápadně od Hlavního nádraží. Přesto, že se s její výstavbou počítalo už před druhou světovou válkou, pro odpor veřejnosti, která v návrzích viděla tu maskovanou mešitu, tu vojenský bunkr, byla realizována až koncem 60.let minulého století. Dnes je jako jediná finská stavba zanesena do renomovaného italského souboru Sto nejvýznamnějších staveb světa.
Futuristickou stavbou ve tvaru skořápky je pouze ze dřeva vyhotovená Kaple klidu (Kampin kappeli ) architektů Kimmo Lintula, Mikko Summanena a Niko Sirola. Naleznete ji na rohu náměstí Narinkkatori těsně u vstupu do obřího obchodního centra Kampi. Na tomto místě stojí dost možná ne náhodou. Prostor totiž zdaleka není zamýšlen pouze pro bohoslužebné účely, ale především jako místo, kam se lidé mají chodit odpočinout od městského ruchu. Vstupní prostory slouží výstavním účelům, hned u vchodu je dokonce možné obrátit se na psychologa s prosbou o radu při řešení osobních problémů.
Kiasma
Mnohými kritizovaná je budova Muzea moderního umění Kiasma. Zlí jazykové však tvrdí, že kritiku sklidila hlavně proto, že soutěž na její výstavbu vyhrál nikoliv všemi očekávaný Fin, ale Američan Stevan Holl. Ať tak či tak, muzeum, otevřené koncem 90.let minulého století na dopravní tepně Mannerheiminaukio, je hojně navštěvováno nejenom pro své sbírky, ale právě pro svůj dekonstruktivní sloh. Zakřivené stěny interiéru skrývají několik pater a jsou navrženy ve stylu dětské prolézačky, která nabízí variabilní prostory pro mezinárodní výstavy nových trendů vizuálního umění.
Designe District
Hollovo muzeum, které je zároveň centrem schůzek často zde vystavujících helsinských designerů, tvoří jednu z vnějších hranic proslulé městské oblasti designu, Designe District, která jenom potvrzuje, proč byly Helsinki v r. 2012 navrženy hlavním světovým městem designu. Ať už začnete s jeho prohlídkou v sousedství muzea Kiasma, nebo v samém centru města na třídě Punavuorenkatu, není možné, abyste nenarazili na zdejší významná designerská nákupní centra, galerie a výtvarné dílny, ve kterých je možné nejenom nakupovat, ale zároveň se přímo seznámit s provozem té které designerské dílny. Toto nákupní nebe všech umění chtivých nadšenců obsahuje na dvě stovky výtvarných podniků a je rozloženo v bezmála třiceti ulicích centra. Provozovateli jsou takřka výhradně skupiny spřízněných umělců všech výtvarných směrů, kteří nabízejí kolekce módy, nábytku, starožitností, domácích výrobků a avantgardních doplňků různého bytového příslušenství. Pokud například chcete vábivé módní doplňky, látky nebo nábytek, potom navštivte Minna Parikka Boutique, Artek a Marimekko, naopak skutečně finskou designerskou klasiku využívající motivy místní přírody a urbanistické vzory objevíte v Taiga Colors a v Designe Forum
následující jídlo a pití ve Finsku
předcházející článek Kouzlo starých Helsinek
Přidat komentář