Projíždíme vesničkami a malebnou krajinou jižních Čech, až se dostáváme do Kestřan. Chceme nakouknout na zdejší historickou památku – unikátní, pozdně gotickou tvrz. Budova, ve které je umístěna i pokladna, na nás působí nepopsatelnou náladou. Nacházíme se totiž současně v dřevařské dílně. Stroje, piliny a čerstvě opracované dřevo krásně voní v celé místnosti. Platíme 50,- za osobu milé středověké paní a vstupujeme do dvora. Hned přede dveřmi stojí zaparkované staré veteránské vozy z 2. světové války, vedle nich jsou po domácku stlučené záhonky, kde si majitelé pěstují zeleninu, vedle záhonků je dvorek – celkem rozkopaný, z dálky úplně z levé strany se k nám přibližuje středověky oděná maminka s malým chlapcem. Co se tu asi děje? Míříme k vojenskému táboru, když se vedle nás zjevuje další středověká postava. Muž jde s dřevěnými vědry nabrat vodu ze studny.
Horní Tvrz Kestřany je možné navštívit během celého roku, jen se mění hodiny kdy je otevřeno. Trefily jsme se zrovna na den, kdy tu současně probíhají 2 „soukromé“ akce. Přehlídka vojenských veteránů a několikadenní trénink na bitvu jedné ze středověkých skupin. Jméno této skupiny si bohužel nepamatuji, ale rozhodně jsme měli štěstí, jelikož tato skupina dodala celému místo skvělou atmosféru.
„Soukromá akce, vstup pouze za úplatek“
Na provazu, upevněném na větvi mohutného stromu, se houpe bandička malých chlapců, všichni oděni v dobovém obleku, vžití do svých rolí. Po levé straně kamenný most, který je hlavním vstupem do tvrzi, a přímo před námi vykukuje zpoza zdi založený tábor.
Jak se blížíme, všímáme si cedule „Soukromá akce, vstup pouze za úplatek.“ Bohužel u sebe nic nemáme, a tak obdivujeme celou scenérii pouze zdálky. Když se k nám blíží jeden ze skupiny. Ptám se, co je ta za akci a dáváme se do řeči. Nakonec mi i bez úplatku povoluje projít si tábor a pořídit pár fotek. Bohužel nemám svůj foťák, a tak si rychle půjčuju Jéňův a pořizuju na slepo pár rychlých snímků bez jakéhokoli nastavování…
Středověký tábor
V táboře to krásně voní. Zrovna je čas oběda. Skupina sedí na masivních dřevěných lavicích, všichni jedí z dřevěných misek, dřevěným příborem. Pohromadě sedí jak muži, tak ženy a děti. V kotlíku se vaří polévka, všimla jsem si nějaké kaše,… Vše je dobové, takže jak se dozvídám i způsob zpracování a suroviny musí odpovídat dané době. Popíjí se tu i víno, které pijí z měděných číší. Krásné světlo dodává tomu všemu opravdu úžasnou atmosféru. Celou dobu mě provází, jak později zjišťuji, brněnský malíř Jan Spěváček, který už několik let pomáhá restaurovat interiéry této tvrze. Nabízí nám, že s námi projde i celou tvrz a bude naším soukromým průvodcem. Okamžitě souhlasíme a vyrážíme na prohlídku.
S malířem Janem Spěváčkem po tvrzi
Areál je celkem rozlehlý, procházíme jak vnitřkem tak venkem. Lidomorna, středověká lednice, vinné sklepy, černá kuchyně, postupně odkrývané nástěnné a stropní malby, klenby, hradby,… o tom všem se dovídáme mnoho zajímavého. Pan Spěváček nám líčí, jak postupně, milimetr po milimetru odkrývá staré malby a jak se snaží přijít na to, jak původně vypadaly, aby je mohl domalovat. Díky celému rozhovoru jsme měli z celé návštěvy opravdový zážitek. Dovídáme se také, že vedlejší pozemek – Dolní tvrz, odkoupil další soukromník, který celou tvrz přestavuje na své nové sídlo.
Zve nás dokonce i na večerní slavnost s hudbou, ale my spěcháme dál, a tak jen nahlížíme na poslední zkoušku, kde už tancují malé děti – úplně jak v transu. Ještě máme možnost nakouknout do soukromého obydlí, kde pobývá i majitel. Nádherně propracované, s láskou ručně vyráběné dobové kousky (dveře, stůl, postel,…). Mnohokrát děkujeme a loučíme s krásným zážitkem.
Něco málo z historie
Poprvé se o tvrzi píše roku 1315, kdy byl majitelem Albert z Kestřan. Roku 1446 byl majitelem Vaněk Koktan, který tvrzi nechal přistavět věže a hradbu s bránou, čímž vytvořil na tu dobu velmi moderní a pohodlné sídlo. Roku 1452 zde přenocoval král Jiří z Poděbrad se svým vojskem, když táhli na Písek. Roku 1460 přikoupil Koktanův synovec i Dolní tvrz – v té době Barochovský klášter. V letech 1491-1495 se podařilo Švamberkům skoupit i okolní pozemky a sjednotit tak celé panství do jednoho celku. Tvrz byla přestavěna do dnešní podoby a z Dolní tvrze se stal pivovar. Švamberkové zde pobývali až do roku 1651. Po posledním Švamberkovi z místní rodové větve, zdědila panství jeho dcera Františka Polyxena, která si v témže roce vzala hraběte Karla Francze Paara. Ten nechal naproti tvrzi vystavět barokní zámek, při němž byla založena i okrasná zahrada s vinicí. Za dalších majitelů začalo panství spíše chátrat. V roce 1700 koupil tvrz kníže Ferdinand ze Schwarzenberka. Kestřany byly připojeny k protivínskému panství a na zámku se usídlil schwarzenberský správce. Všechny cenné věci byly převezeny na ostatní schwarzenberské statky. V 18.století byl postaven lihovar, hospodářské budovy a místo dřevěného mostu vystavěn most kamenný. V době pozemkových reforem prodali Schwarzenbergové Kestřany Státním lesům a statkům, do 70. let byly obhospodařovány JZD, až do roku 2005 se o tvrz staralo Zemědělské družstvo Kestřany od kterých Horní tvrz odkoupila rodina Haladových.
Přidat komentář