Několikrát za rok jezdím na chalupu do Krkonoš a míjím odbočku na hrad Pecka mezi Novou Pakou a Dvorem Králové. Je prodloužený víkend a zbylo nám trochu času a rozhodli jsme se s přáteli, že se na Pecku zajedeme podívat. Parkování pod hradem bylo zdarma a na malém náměstí jsme si objednali výbornou kávu a ještě lepší zmrzlinu. Pokud sem zavítáte, určitě se tu zastavte, zmrzlinu zde před vámi vyrobí dvě milé a ochotné cukrářky z borůvek, jahod, malin, ostružin a můžete si vybrat zda přidat jogurt nebo smetanu.
Morový sloup
Na náměstí je zajímavý Morový sloup z roku 1720. Na vrcholu sloupu je socha Panny Marie a dole je sloup obklopen sochami svatých Josefa, Barbory, Jana Nepomuckého, Šebestiána, Víta, Kateřiny, Václava a Floriána.
Na hrad po barokním mostě
K hradu vede nenáročný výstup alejemi a přichází se k němu po barokním mostě ze 17. století. Došli jsme k hradní bráně a pak na lichoběžníkové nádvoří, které obklopují rozpadající se zdi původního hradu. Odtud je pěkný výhled na obec a jsou vidět dokonce Krkonoše i se Sněžkou. Zaplatili jsme si dva okruhy za pouhých 80 korun a ujala se nás průvodkyně, která nás provedla po hradě. Informací bylo hodně a k historii hradu jsem s dovolením použila oficiální informace obce Pecka.
Trochu historie
Hrad Pecka byl vystavěn počátkem 14. stol. pány ze Železnice. Jako jeho první držitel je r. 1322 uváděn jistý Budivoj či Buzek z Pecky. V téže době vzniká v podhradí nevelká osada, která se pozvolna rozrůstá, až je r. 1382 povýšena na město. Vzhled raně gotického hradu byl přes svoji členitost poměrně jednoduchý a strohý. Dvě obranné věže s malým obytným palácem byly propojeny pevnou hradební zdí, která uzavírala celé nádvoří. Přístup ke hradu byl znesnadněn hradebním příkopem, překlenutým u vjezdu dřevěným padacím mostem.
Za husitských válek byl hrad dobýván sirotky a jeho majitel Jarek ze Železnice byl přinucen k uzavření smíru. Počátkem 16. stol. Za Mikuláše a Viléma Hořických z Hořic byl hrad rozšířen a provedeny četné pozdně gotické úpravy. K dalším mnohem podstatnějším změnám, kdy je hrad postupně přebudován na reprezentativní zámecké sídlo, dochází v průběhu druhé poloviny 16. století za Škopků z Bílých Otradovic. Výsledkem dlouhodobé stavební aktivity je půvabný renesanční zámek, sestávající se ze čtyř prostorných dvoupatrových křídel a uzavírajících obdélníkové nádvoří. Stavbu dokončil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621), věhlasný cestovatel, spisovatel a hudebník.
Kartuziáni
Po Harantově smrti získává Pecku Albrecht z Valdštejna, ten však zámek daruje r. 1626 mnišskému řádu kartuziánů. Kartuziáni provedli jen nevýrazné úpravy převážně praktického charakteru a své úsilí zaměřili spíše na zvelebení městečka a okolních obcí. Po jejich odchodu v roce 1782 zůstává zámek v majetku náboženského pozemkového fondu. Roku 1824 ho kupuje hrabě Trautmansdorf. Brzy na to v r. 1830 zámek vyhořel a zhoubný požár udělal tečku za jeho dávnou slávou. Zpustlá stavba chátrala čím dál tím více a postupem času se změnila v ruinu.
Postupná obnova hradu
Teprve v r. 1921, kdy se zřícenina stává majetkem obce Pecka, jsou zahájeny první záchranné práce a podniknuty nejdůležitější opravy. Druhá fáze oprav pak proběhla v šedesátých letech. Západní palác byl zastřešen a provedla se stavební rekonstrukce dvou horních pater. V devadesátých letech byly upraveny další prostory v přízemí a v hradním sklepení. V upravených prostorech byla nově zřízena interiérová expozice, která se návštěvníkům snaží přiblížit osobnost Kryštofa Haranta a historii hradu a městečka.
První okruh
První okruh – Historická trasa zahrnuje sedm sálů a také jediný zrekonstruovaný objekt tzv. západní Harantovský palác. Zde jsme se dozvěděli o životě nejznámějšího majitele hradu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Český šlechtic, diplomat, spisovatel a hudební skladatel byl jednou z nejvšestrannějších osobností přelomu 16. a 17. století. Napsal knihu Cesta z Království českého do Benátek. Po bitvě na Bílé hoře upadl v nemilost a roku 1621 byl jako jeden z 27 českých pánů popraven na Staroměstském náměstí. Ve skutečnosti to nebylo 27 českých pánů, ale pouze tři páni, sedm rytířů a 17 měšťanů. V pondělí 21. června v pět hodin ráno ohlásila dělová salva začátek popravy. První byl z vězení vyveden hrabě Šlik, po něm Václav Budovec. Harant přišel na řadu jako třetí, na zvolání Harantova jména ho kněz doprovodil k lešení. Přeříkal s knězem modlitbu, pak svlékl kabát, poklekl a nastavil hlavu katovu meči a kat Mydlář jedinou dobře mířenou ranou meče ukončil jeho život. Jeho tělo bylo i s hlavou vloženo do truhly a vdova si ho mohla odvést. Ještě toho večera byl Kryštof tiše pochován. Vdova přestoupila i s dětmi ke katolické víře a roku 1625 se vdala za Heřmana Černína z Chudenic, který byl Harantovým druhem při cestě do Svaté země. Kde je pochován se přesně neví, ale jednou z možností je v barokní kostel sv. Bartoloměje v městečku Pecka. Hned v roce 1621 byla provedena konfiskace Kryštofova majetku. Vdova Anna Salomena chtěla polovinu Pecky patřící jejímu popravenému muži znovu koupit. Císař k tomu dal v roce 1623 souhlas. Rok na to byla donucena panství prodat Albrechtu z Valdštejna. Její děti měly dostat část svého dědictví po otci v penězích. Rozešly se po světě a třetí generace jejich potomků odešla z tohoto světa do roku 1728.
Prohlédli si jeho pracovnu a hudební nástroje, kde nás nejvíce zaujal předchůdce klavíru klavichord. Druhá místnost slouží jako obrazárna s rodinnými portréty, dále místnost s kolovrátkem, krásně malovanými skříněmi a úly, která představovala život venkovských lidí v Podkrkonoší. Dále sál věnovaný historii hradu se sádrovou maketou hradu a obrazy, jak hrad původně vypadal. Ve vitríně jsou artefakty, které se zde našly při vykopávkách. Součástí prohlídky je také rytířský sál s výstavou sakrálního umění. Po schodech jsme sešli do černé kuchyně se zajímavým renesančním krbem a sto let starým orchestrionem, který nám paní průvodkyně pustila.
Harantovské sklepy
Prohlídkový okruh Harantovské sklepy představuje každodenní život hradu za působení Kryštofa Haranta. Vychází z dobových dokumentů, především ze soupisu Harantova majetku z roku 1621, a přibližuje nejen tehdejší zásobování zámku, uskladňování potravin a přípravu jídla, ale také stravování a hygienu Harantovy rodiny. Kromě vinného a pivního sklepu a spižíren je zde hodovní síň a lázeň. Prohlídka je doplněna o středověkou mučírnu, i když na hradě původně nebyla. Natahování na skřipec a lámání v kole, katův meč a palečnice nebyli pro nás nic nového, ale zcela neznámá pro mě byla maska pro drbny a mučící nástroj kde odsouzenému drtili loket. Ve sklepech se dají zahlédnout i malincí netopýři.
V celém objektu se dá fotit a u pokladny je kasička na dobrovolnou částku a to mě bylo natolik sympatické, že jsem ráda za focení zaplatila. Oba okruhy zaberou něco přes hodinu a není to vyčerpávající a zahlcující.
Přidat komentář