• INDIE 4

    od • 16.8.2014 • Indie • Štítky:, , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Ganga.

    Do Váránasí jsme přijeli s dvouhodinovým zpožděním, tj. ve 14.15 hod. Motorikšou jsme se nechali odvézt na kraj Starého města  – rikšák si s sebou vzal ještě jednoho naháněče, který nás chtěl mermomocí dotáhnout do nějakého hotelu, za což by dostal slušnou provizi. Po krátké hádce s námi to vzdal, protože jsme mu nemínili platit za to, co si jsme schopni zařídit sami. Pak už jsme se spletí uliček dostali do hotelu Yogi Lodge, který jsme si vyhlédli v průvodci. Cestu nám pomáhali najít místní floutkové, kteří za to pravděpodobně něco očekávali, avšak nedostali (aspoň ne od nás), a také policisté, kterých tady bylo na každém rohu dvacet. Hotel vypadal rozumně – vzali jsme pětilůžkový pokoj až nahoře. Záchody a sprchy (opět jen se studenou vodou) byly společné na patře, za což nakonec byla vděčná Péťa, protože celou následující noc prozvracela a nevyhnul se jí ani průjem. Pokud by byl záchod na pokoji, asi bychom si to užili reprodukovaně všichni.

    Ganga

    Ganga

    V hotelu jsme si ještě dali pozdní oběd a pak se vydali do uliček Starého města. Svezli jsme se poprvé i cyklorikšou a pak už zamířili ke ghátům, což jsou schodiště vedoucí ke Ganze. Tady jsme viděli i pár dalších bílých turistů, což do té doby nebylo běžné. Na hlavním ghátu Dashaswamedh se zrovna připravoval každodenní rituál, takže jsme si, jako spousta dalších, pronajali loďku a vydali se na Gangu. Řeka byla plná světélek, která lidé pouštějí po řece za dobrou karmu. Chvíli jsme se dívali na rituál, ale pak už jsme se nechali zavézt ke spalovacímu ghátu Manikarnika – tady se 24 hodin denně spalují mrtví lidé. Váránasí je svaté město, kam staří lidé přicházejí umřít. Nespalují se pouze 4 skupiny lidí – děti do 10 let, těhotné ženy, lidé uštknutí hadem a svatí muži – ti jsou zatíženi kameny a rovnou vhozeni do řeky. Pohled na ohně byl zvláštní, ale rozhodně ne depresivní.

    Na zpáteční cestě k hotelu jsme se zastavili v hospůdce na banánové a mangové lassi (jogurtové mléko). V noci byla opět docela zima, ale oproti noci ve vlaku to byla pohádka.

    obřad na ghátech

    obřad na ghátech

    5.den – úterý 29.11.2011

    Vzhledem k tomu, že Péťa strávila celou noc na záchodě, vzdala budíček v 5.30 hod. a východ slunce nad Gangou a dala přednost rekonvalescenci v posteli.  My ostatní jsme horko těžko vzbudili majitele hotelu, který spal na spartakiádním lehátku u hlavního vchodu do hotelu, a vydali se k řece. Už od večera jsme měli domluvenou loďku na hodinovou plavbu, ale nakonec jsme se rozhodli hned pro dvě hodiny na řece, protože za tu dobu jsme mohli vidět všechny gháty. Atmosféra byla zase o něco jiná než předešlý večer – břehy byly v mlžném oparu (nebo smogovém?), ohně tolik nezářili, zato se všude koupali lidé, čistili si v řece zuby, prali prádlo (to dělali chlapi!)… nakonec jsem výlet musela trošku zkrátit já, protože střeva se rozpohybovala i u mě, naštěstí jsem to do hotelu stihla a na další 3 hodinky si dala „oraz“ s Péťou. Ve dvanáct jsme se měli vystěhovat z pokoje, ale pro Péťu to nebylo dostatečně pozdě, takže jsme jí domluvili pokoj až do večera (zjistili jsme, že je výhodné, že se tady pokoje vůbec neuklízí, protože hoteliéři pak nemusí trvat na včasném vystěhování z pokojů). Takže Péťa odpočívala a my ostatní vyrazili do ulic Starého města a poté opět ke ghátům – tentokrát jsme si je chtěli prohlédnout pěšky ze břehu. Miloš s sebou do Indie tahal asi 5 čísel časopisu Trutnovinky s tím, že s nimi chce vyfotit svaté muže. Nakonec se fotky celkem vydařily a mimo svatých mužů se s nimi nechali vyfotit i místní mladíci a paní v sárí s malým mimčem. Jinak co se týká oblečení místních, tak cca 90% žen chodilo oblečeno právě v sárí, což byla často opravdu nádherná „díla“. Muži byli většinou oblečeni klasicky do kalhot a košil, jen občas měli místo kalhot omotané kolem pasu nějaké prostěradlo.

    Ganga při svítání

    Ganga při svítání

    V 17. 00 hod. jsme vyzvedli Péťu v hotelu a motorikšou se vydali na nádraží, což byl fakt zážitek. Rozhodně šlo o to nejhorší nádraží (možná nejhorší místo), které jsme v Indii viděli. Kluci šli do místní restaurace, ale tam jsme to my s Péťou díky smradu z kuchyně nedaly a radši na ně čekaly na peróně. Bylo to zajímavé – nejdřív ledabyle přišla kráva a slízla slupky od banánu. Jednu slupku zapomněla, takže se jí ujala krysa v doprovodu dvou mega švábů. Mezitím si to nad našimi hlavami na přístřešku rozdávaly opice, které se nakonec i docela porvaly. Prostě okamžik, kdy vám dojdou slova…

    Vlak naštěstí přijel včas, takže jsme v 19.15 hod. vyrazili zpět do Dillí (vlak Shiv Ganga Exp 12559). Tahle druhá noc ve vlaku byla mnohem příjemnější a hlavně méně studená.

    FOTO: Miloš Šálek

    cestopis předcházející den

    cestopis následující den

     

     

                                                                                                                                                                                                                                                    

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *