• Menu
  • Menu

Itálie Bolzano – The Global village – jak studenti vidí Českou republiku?

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Itálie Bolzano – The Global village – jak studenti vidí Českou republiku?

Na mé nové škole v Bolzanu se každoročně pořádá mezinárodní akce s názvem The Global village – v překladu Mezinárodní vesnice. Jedná se o událost, při které mají studenti z různých koutů světa možnost během pár hodin představit svou zemi, zvyky obyvatel, kulturu, přírodu i tradiční nápoje a pochoutky. Vzhledem k tomu, že jsem zde na výměnném pobytu v rámci Erasmu, který mi nezabere tolik času, rozhodla jsem se přidat k pořadatelům. Ze začátku jsem neznala žádného Čecha, který by mi mohl pomoci s organizací. Až posléze jsem objevila Petra, který zde studuje ekonomii jako jeden z regulérních studentů. Dlouho neváhal a rád se ke mně přidal. Naše odhodlání mít nejkrásnější stánek trochu narušil fakt, že jsem si týden před konáním celé akce zlomila klíční kost, takže jsem byla trochu nepoužitelná.

The Global village

Celá příprava začala již několik dní předem, kdy jsem musela vybrat přibližně dvacet fotek, které by co nejvýstižněji popsaly moji vlast. Asi si právě říkáte-to je jednoduchý úkol, na tom nic není. Pravdou ovšem je, že jsem nad tímto banálním úkolem strávila nejméně 4 hodiny. Můj pragocentrizmus mi pomohl vybrat prvních pět fotek z hlavního města, mezi kterými nechyběl tradiční pohled na Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstní nebo Lenonovu zeď. A co dál? Do vyhledávače jsem začala vepisovat pojmy: Šumava, Česko-saské Švýcarsko, Český Krumlov, Vltava, Krkonoše, Sněžka, Beskydy, Vila Tugendhat, Pálava, Slovácko, Lednicko-valtický areál, Holašovice, Moravský kras, kroj, granát, pivo, české sklo a mnoho dalších. A tak se stalo, že jsem po pár hodinách stáhla na padesát fotek. Vybrat dvacet nejlepších a nejreprezentativnějších, které by nalákaly a ukázaly celou krásu České republiky, bylo nesmírně obtížné.

Druhým krokem byl nákup potravin a vaření tradičního českého pokrmu. O nápoji nebylo těžké rozhodovat- české pivo je již nyní světově proslulé a není těžké ho objevit na regálech mezi ostatními značkami téměř v každém obchodě. Ale co uvařit, aby se to dalo servírovat na chodbě ve škole, mezi stovkou lidí? Tradiční svíčková nebo knedlo-vepřo-zelo v tomto případě nepřicházelo v úvahu. Po chvíli váhání jsme se proto rozhodli pro bramboráky. Na nákup jsme vyrazili hned po ránu. Takže 12 kg brambor, 30 vajec, palice česneku, majoránka, dva litry oleje a tak dál. Opravdu zvláštní nákup. V obchodě jsme si nechali vystavit fakturu, kterou nám následně organizátoři akce proplatili. Celý nákup jsme dopravili na kolej a rovnou začali s vařením. Po čtyřech hodinách krouhání, ručního strouhání, smažení a uklízení jsme kromě zamaštěné kůže, smradlavého oblečení a nenávisti k bramborákům pociťovali radost- vše uvařeno!

Neměli jsme čas na odpočinek. Rychle převléknout, smradlavé vlasy stáhnout do culíku a přestříkat parfémem, (snad si nikdo nevšimne) a jedeme do školy. Na naši prezentaci nám byly poskytnuty dva stoly, zásuvka, židle, nad hlavou nám visela česká vlajka a za zády byl umístněn stojan na fotografie nebo nějaké typicky „české“ artefakty. Fotografie se povedli. Do hlavy se mi začal pumpovat „nacionální hormon“ (teda jestli něco takového vůbec existuje). Některé fotografie jsme přilepily na stojan, některé polepili po stolech. Pak jsme přidali italské, německé a anglické průvodce po Praze a České republice a na displeji mého počítače nastavili prezentaci dalších fotografií, kterou podbarvovala Smetanova hudba z cyklu Má vlast. Na kuráž jsme si dali panáka Becherovky, a pak už se jen šli projít po okolních stáncích a čekali na oficiální zahájení akce. V 19:45 jsme začali servírovat (námi nenáviděné) bramboráky a pivo. Má hrdost rostla společně s rostoucím zájmem mých kamarádů, kteří ke stánku přicházeli s cílem něco se dozvědět o mé zemi.

Soutěž o nejkrásnější stánek jsme sice nakonec nevyhráli, ale pevně věřím, že Českou republiku jsme reprezentovali, jak nejlépe jsme mohli. Celou akci nakonec uzavřela hudba, tradiční tance a bubny. Kdybych neměla zlomenou klíční kost a oteklé koleno, určitě bych se i já přidala do kola.

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *