• Menu
  • Menu

Itálie Janov /UNESCO/ a Milano, část 5.: „Train trip“ po italských městech

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Itálie Janov /UNESCO/ a Milano, část 5.: „Train trip“ po italských městech

Před námi je poslední den našeho výletu, a tak nějak nevím, jestli mám být smutná nebo se těšit zpátky domů. Po čtyřech předchozích dnech, kdy jsme každý den chodili v průměru 12 hodin v kuse, mám zničená chodidla a namakané lýtko pravé nohy (To proto, že je to jen měsíc po operaci mého předního křížového vazu v koleni a kvůli tomu pořád ještě koleni trochu ulehčuji.). Vzbudili jsme se, zabalili a po další skvělé sprše jsem se šla nasnídat do kuchyně, kde k mému zklamání byla přichystaná snídaně na sladko a bílý toastový chléb.

Po snídani jsme odevzdali klíček od pokoje, odnesli zavazadla do spodního bytu, kde jsme si je mohli na celý den „uskladnit“ a šli se projít do města. Cestou jsme koupili lístky na vlak do Milána, našeho posledního města na výletě. A pak už jsme procházeli starým centrem.

Janov byl jmenován Evropským kulturním městem roku 2004. A díky tomu bylo jeho centrum v roce 2002 z velké části rekonstruováno. Asi největším lákadlem jsou místní paláce ze 16. a 17. století, které lemují ulice Via Garibaldi a Via Balbi. Ty byly dokonce roku 2006 zařazeny na seznam UNESCO.

Procházeli jsme po velkých třídách, když nám za hlavou zaburácel hrom. Při pohledu na oblohu nám došlo, že se žene velká bouřka. Deštníky jsme neměli a od místních pouličních prodavačů jsme je ani za drahý peníz nechtěli kupovat. Měli jsme v plánu se co nejdříve dostat do Kostela San Lorenco, kde bychom bouři přečkali. Bouře ale přišla dřív, než jsme čekali. Do překrásné katedrály, která je největší sakrální stavbou v Janově a současně se může pyšnit překrásným interiérem, ve kterém se střídají výtvarné prvky z předkřesťanského období až po ty renesanční, jsme dorazili už za jemného deště. Naše prohlídka města pokračovala přes úzké romantické uličky, ve kterých nás překvapila špína a smrad.

Ve 13:45 jsme nasedli do vlaku směrem do Milána. A za dvě hodiny a pár minut vystoupili na obrovském nádraží, které zdánlivě připomínalo Hlavní nádraží v Praze. V trafice jsme si koupili lístky na metro (jedna jízda 90 minut za 1,5 euro), kterým jsme se dovezli přímo před největší chválu města – Katedrálu Santa Maria Nascente (Duomo di Milano). Samozřejmě jsme si nenechali ujít návštěvu jeho interiéru, který je bohatě vyzdoben. Zaujaly nás hlavně překrásné vitráže, kterými do katedrály pronikalo různobarevné světlo. Po návštěvě Dómu jsme se rozloučili. Pepe potřeboval jet zpátky do Bolzana dřív, aby mohl začít pracovat na jednom ze školních projektů a Mia se rozhodla jet s ním. Já jsem si nechtěla nechat ujít poslední hodiny prázdnin, které jsem měla před sebou, a tak jsem ve městě zůstala sama. Mé kroky vedly ke středověkému hradu Castello Sforzesco a následně k dominikánskému klášteru Santa Maria delle Grazie, který je světově proslulý díky fresce Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Tu jsem bohužel nemohla navštívit, protože je nutné se k návštěvě předem objednat. Místo toho jsem si alespoň prohlédla kostel, který byl také krásný.

Další významnou památkou města je Basilica di Sant´Ambrogio, která se nachází jen kousek od kláštera Santa Maria delle Grazie. Jedná se o jeden z nejstarších raně křesťanských kostelů v Itálii, na kterém můžeme díky rekonstrukci z roku 1492 od Bramanta pozorovat i prvky italské renesance. Poslední památku, kterou jsem na své obhlídce města stihla navštívit, byl kostel San Lorenzo Maggiore. Poté jsem se s městem musela rozloučit. Můj vlak domů vyjížděl v 19:25. Na cestě zpět mě čekal pouze jediný přestup a to ve Veroně. Zcela zničená jsem před půlnocí dorazila do Bolzana, kde jsem se nemohla dočkat sprchy a teplé postele. A v budoucích dnech mě už čekala jen jedna zkouška za druhou. Nepříjemné vyhlídky.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *