Dnes ještě máme jeden cíl cesty, je to město Trani. Vlakem je to jedna zastávka a cesta trvá 7 minut.
Z nádraží míříme do přístavu. Dnes je Valentina a tak potkáváme zamilované páry, dívky a ženy s květinami. V restauracích kolem přístavu nabízejí valentinské menu a je tady kupodivu celkem rušno.
Přístav s dominantní katedrálou, zeleným a červeným majákem, širým mořem na horizontu, je plný rybářských bárek, plachetnic, jachet a motorových lodí. Podmračené nebe s prosvítajícími paprsky podvečerního slunce dodávají místu neopakovatelnou atmosféru.
Vydaly jsme se k červenému majáku, ale nakonec jsme k němu neobjevily otevřenou cestu.
Katedrála sv. Mikuláše Poutníka v Trani (italsky Cattedrale di San Nicola Pellegrino
Katedrála, s lidskými mravenci pod ní, je impozantní stavba. Její výstavba započala v roce 1097 na místě byzantského kostela. Dokončena byla ve 13. století. Chrám je zasvěcen svatému Mikuláši. Jednoduché průčelí zdobí slepé oblouky. Původní bronzové dveře hlavního portálu jsou v současnosti vystaveny uvnitř katedrály.
Jsou dílem řemeslníka jménem Barisamo da Trani a byli odlity ve 12. století. Interiér je zrestaurovaný do původní normanské podoby. U oltáře je možné vidět pozůstatky podlahové mozaiky z 12. století. Krypta se nachází pod kostelem , je zde k vidění část starověkých sloupů a v ní jsou pod oltářem uloženy kosti svatého Mikuláše.
Nedaleko katedrály stojí hrad. Postavil ho Fridrich II. Později jej přestavěli Anjouovci a ještě nedávno sloužil hrad jako trestnice.
Kolem přístavu je ještě několik dalších pozoruhodných staveb a kostelů.
V Trani vznikl roku 1063 námořní zákon Ordinamento Maria. Největšího rozmachu dosáhlo Trani za vlády Fridricha II.
Trani je italské město v oblasti Apulie, od roku 2009 jedno ze tří hlavních měst Provincie Barletta-Andria-Trani.
Zastavily jsme se ještě v parku u přístavu, pak jemný déšť přerušil naše výletování. Měly jsme v plánu navečeřet se v jedné z přístavních restaurací, ale nakonec jsme spěchaly na vlak a vrátily se do Bari. Tady jsme si daly typicky italské jídlo „kebab“ a těšily se jak si ho v teple zbaštíme. Domů jsme se, ale tentokrát nedostaly, hostitel nám změnil kód a my se nedostaly ke klíči. Trochu vystresované jsme zhltly ještě teplý kebab na ulici a představa, že tu budeme nocovat, byla dost děsivá.
Do půl hodiny se vše vyřešilo a po krásném dnešním výletování jsme si daly skvělé italské víno a už se těšily na další den!
Přidat komentář