• Menu
  • Menu

Kanada, USA 17 – autem, provincie Quebec

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » Kanada (Canada) » Kanada, USA 17 – autem, provincie Quebec

Provincie Quebec –  Sherbrooke

Jsme jak po flámu, zmrzlé a ne úplně zdravé. No, takhle nemůžeme přijet k tetě! Bereme asi tunu suchého šampónu, vlhčené ubrousky a snažíme se trochu vylepšit. Týdenní spaní v autě se přeci jenom na nás poznamenalo.  Uklízíme i v autě, připravujeme dárky pro naši kanadskou rodinu.

Balíme a hurá k tetě!

Jsme ve východní části a v největší kanadské provincii Quebec (La Belle Province – Krásná provincie). V oblasti s mnoha vodními plochami, jezery a hustými lesy. Oblast je rozčleněna do tří morfologických jednotek: Kanadský štít, nížiny kolem řeky sv. Vavřince, která spojuje Velká jezera s Atlantickým oceánem.  a Apačské hory. Quebeck je jedinou kanadskou provincií, kde převážná část obyvatelstva hovoří francouzsky.

Chemin de North Hatley

Přes Chemin de North Hatley sjíždíme k jezeru.

Nort Hatley – jezero Massawippi

U tety máme být ve 14 hodin a tak času máme ještě spousty. Jen kdyby nebyla taková zima! Sjíždíme k jezeru Massawippi v North Hatley. Malebné okolí kolem jezera je jistě oblíbeným turistickým letním rájem pro dovolenkáře i skvělým místem pro vodní sporty a rybaření. Do jezera vtéká řeka Tomifobia, z jezera pak odtéká řeka Massawippi. Kolem jezera najdete sto let staré domy a kostely.

jezero Massawippi v North Hatley

Tady si dáváme teplou kávu. Hned je lépe a tak si kolem jezera děláme vyhlídkovou jízdu.

Sherbrooke

Jsme unavené cestováním, ještě chvíli zevlujeme v obchodě v Sherbrooku a jedeme k tetě.

Teta se strejdou bydlí kousek od univerzity. Jsme u malebného domečku se zahrádkou. Ajka tu byla před 22. lety a tak poznává jenom schody ke dveřím. Už nás vyhlížejí z okna kuchyně. Přicházejí ruku v ruce a se slzami dojetí se vítáme. Jsme všichni naměkko a jen ten Honza nám tu moc chybí. Tetu a strejdu miloval a bylo to jeho velké přání je ještě vidět. Nestihl to, ale v srdci tu byl s námi !

Marcellka a Vaťka

Jsme v obýváku, máme pocit, že jsme v některém historickém bytě v Praze.  Je tu útulno, všude obrazy a na stole v modrém cibuláku z talířů kouří a voní hovězí vývar s drobením. Další chod je rýže se zeleninou a plátek masa s omáčkou. Jako zákusek tiramisu  a červené víno. Ach, jsme jako doma.Teď už opravdu bulíme všichni radostí i štěstím. Konečně!

Úspěšně jsme dovezly i dárky, pětilitrový jablíčkový mošt z našeho statku, sušené křížaly, vyloupané ořechy, české perníčky i lahev Becherovky. Náš milý Vaťka, který není úplně zdráv, ale pořád plný skvělého humoru a pohotového vtipu. Mluvíme s těmi našimi staroušky o všem možném, o minulosti, o jejich útěku z České republiky, o životě, o politice.

Milovaný Vaťka, gentleman a vždy pohotový a vtipný 🙂

Zpátky do minulosti, rok 1968

Marcellka s Vaťkou utekli do země javorového listu v roce 1968. Marcellka pracovala v zahraničním obchodě a Vaťka jako specialista na počítače. Pracoval na počítači č. 1 IBM v České republice. Po vstupu ruských vojsk se rozhodli odejít. Marcellka měla v té době pas v trezoru ve firmě, kde pracovala. Museli se tam „vloupat“ , aby pas získala. Z Prahy odjížděli úplně bez ničeho. Marcellka měla jen kabelku.

1968 v den , kdy opuštěli Prahu

Dostali se do vlaku pro diplomaty, který jel do Vídně. Tady byli asi měsíc a díky přátelům, které Marcellka poznala o rok před tím na EXPO v Kanadě, odjeli hned poté do Kanady, která se stala jejich  „druhým“ domovem. Začátky lehké neměli, ale byli na tolik pracovití  a vzdělaní, že si rychle našli cestu za dobrou prací. Vaťka dostal práci na univerzitě v Sherbrooku opět jako počítačový specialista, jediný problém byl, že neuměl francouzsky. Na přednáškách si zapisoval foneticky, co slyšel a po nocích mu Marcellka, která uměla francouzsky výborně, jeho texty překládala!

Marcellka také brzy začala pracovat na universitě, kde pomáhala s psaním odborných knih. Její znalost jazyků, především pak latiny a láska k literatuře byla jejím hnacím motorem až do věku po 80, kdy odešla, aby doma mohla pečovat o nemocného strejdu.

dědeček, založil současný Narex

Kolem nás visí obrazy a já ukazuji na dva muže, kteří jsou tatínkem a dědečkem Vaťky. Vypadají jako továrníci. Vaťka se směje, oni byli továrníci!  Jeho dědeček založil firmu, která má dnes jméno NAREX. Nevěřím svým uším! Vše jim zabrali v roce 1948. Vzpomínám si také, že před revolucí, prodal Vaťkův bratr, který žije ve Švýcarsku hotel U Dvou slunců na Malé Straně v Nerudově ulici. Ptám se Vaťky z legrace, jestli nemají náhodou ještě nějakou tu vilku nebo hotýlek v Praze. Nene Janičko už nic nemáme 🙂 .

Vaťkův tatínek

Další obrazy jsou od malíře Jana Baucha, který byl velkým přítelem Marcelliny rodiny. Dozvídáme se jak bylo těžké, vše do Kanady po kouskách dostat. Marcellka s Vaťkou mají dva syny, ten starší Filip jde ve šlépějích otce a pracuje na univerzitě jako šéf přes počítače, mladší Martin je oční lékař. Oba mají rodiny, s rodiči mluví po celou dobu od narození česky. Jejich děti, pak česky neumí, ale rozumí.

V Česku byli všichni po revoluci 3x. Marcellka s Vaťkou milují Prahu a naši zemi. Kvůli nemocem a pokročilému věku už se do  rodné vlasti nepodívají. Jsou to báječní lidé, všichni!

spolu

Čas plyne a tak se loučíme, ale jenom na chvíli, ráno při snídani budeme pokračovat.

Plné dojmů jedeme do hotelu v Sherbrooku, natěšené na horkou koupel, čistou postel a ranní setkání. Cestou ještě pozorujeme krásný západ slunce nad Sherbrookem.

Sherbrooke z hotelu
Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *