Sherbrooke – Saint Benedict Abbey
Je 9 hodin ráno, snídaně u tety a strejdy v modrém cibuláku opět voní na stole. Povídáme si a kolem 10. hodiny vyrážíme ke staršímu ze synů Philipovi a jeho rodině. Je to odsud nějakých 20 minut autem. Celá jeho rodina nás už čeká u dveří. Jejich objetí je tak dojemně upřímné, že mi i slza vytryskne z očí. Vím, že to objetí je i pro Honzu, kterého měli tak moc rádi.
Philip a jeho rodina
V útulném a krásném domě žije s manželkou Sharon /pracuje jako redaktorka/ a dětmi Shanem a Kelly, Také se seznamujeme s kocourem /který prý nikdy neskáče na stůl/ a který celou dobu naší návštěvy vrní a ze stolu se nehne, k tomu 2 krysy, které patří Kelly. Je nám dobře takhle pospolu, Philip s námi mluví česky, děti česky rozumí, ale nemluví. Ajka se Sárkou ovládají francouzský jazyk, tak není co řešit. Shanem nám s velkým ostychem zahraje na kytaru.
Je čas oběda a my se loučíme. Na oběd jdeme s Vaťkou a Marcellou do jejich oblíbené restaurace. Vaťka je dnes unaven, má alzhaimera a tak se na chvíli loučíme a domlouváme se na další návštěvu kolem 16 hodiny.
Benediktíni a Saint Benedict Abbey
Uděláme si výlet kolem Sherbrooke. Míříme do Abbey de Saint-Benoit-Du-Lac. Podzim tady kouzlí všude kolem. Jsme u kláštera, který si jdeme prohlédnout. Je víkend a krásně a lidí hodně.
Opatství se nachází v překrásné oblasti Memphremagogu. V Klášteře žije třicet benediktinských mnichů žijících podle pravdy svatého Benedikta. Benediktinská komunita je společenství bratří nebo sester, kteří společně hledají Boha, žijí s Ním a pro Něj.
Oporou je jim v tom řehole sv. Benedikta, sepsána v 6. století, soubor pravidel (z lat. regula = pravítko, měřítko, pravidlo, uspořádání) řídících klášterní život.
Tento řád života v klášteře stanovuje, jak mají bratři nebo sestry společně žít, jak se mají modlit a pracovat, jakou podobu mají mít kontakty mezi klášterním společenstvím a okolím kláštera.
V klášteře můžete vidět jak Benediktíni žijí, součástí opatství jsou ovocné sady, kde je na 3500 jabloní, ze kterých se vyrábějí přírodní produkty. Zakoupit je můžete v obchodě, který se nachází přímo v klášteře. V obchodě najdete širokou škálu produktů, které jsou vyráběný tradičním způsobem (sýry, kompoty a náplně, jablečné výrobky), stejně jako knihy, CD a zbožné předměty.
Každoročně opatství hostí několik zvláštních událostí a koncertů .
Trochu historie
V roce 1912 Dom Paul Vannier, kupuje farmu v blízkosti jezera Memphremagog. Krátce před válkou (1914-1918) je do malé obce Saint-Benoît-du-Lacposlánom, který je izolován od okolního světa, posláno pět francouzských mnichů. 30. listopadu 1914 se Dom Vannier utopí v jezeře, když cestuje do Magogu motorovým člunem. Tato tragédie přispěje k tomu, že se uvažuje o zavření kláštera. Nakonec je rozhodnuto, že malý klášter se rušit nebude! Dvě křídla jsou postaveny a posvěceny 11. července 1941.
Roku 1952 se stává Dom Odule Sylvain prvním opatem Saint-Benoît-du-Lac. Obec pak má 60 věřících mnichů. Plány vypracoval Dom Claude-Marie Côté, mnich a žák Dom Bellota.
Okolo kláštera je ještě park a kaple.
Chceme se projít cestou do lesa, ale tady už je soukromý pozemek a tak se vracíme do Sherbrooku. Po cestě zastavujeme u jezera, pak u farmy, kde prodávají také přírodní produkty. Ochutnáváme například fíkové balzamiko, v Seignes D´Atan ještě kupujeme bagel a 3 bramborové donuty a také lahev domácího mléka, mňam.
Teď už pospícháme na adresu, kde bydlí Martin. Marcellka nám napsala špatně adresu a tak se asi deset minut dobýváme do úplně cizího domu. Jsou zde otevřená okna a náramně to tady voní. Nikdo, ale /naštěstí/ neotvírá!
Nakonec krásný dům Martina najdeme. Přivítání je opět velmi srdečné a my se tu cítíme hned jako doma. Martin má dvě děti, roztomilé kluky Williama a Antonyho. Velkou radost jim udělaly loutky Spejbla a Hurvínka, které jsme nepoškozené dovezly až sem.
Sympatická manželka Martina, je vysokoškoská profesorka a má romantické jméno Manon. Marcellka s Vaťkou jsou tu už také. Povídáme, ujídáme krásně připravená jídla a nakonec si s chutí dáváme domácí hamburgery, salát a skvělé červené víno a velmi křehký jablečný dezert. Nerady, ale musíme se rozloučit, čas pokročil a nejenom nemocný strejda je velmi unavený.
Je to náš poslední večer v Kanadě, odjíždíme na hotel a slibujeme tetě, že ráno před odjezdem do Montrealu jim přijdeme dát Sbohem.
Přidat komentář