Cesta do Mayrhofenu
Na Hlavním nádraží v Innsbrucku jsme z autobusové zastávky asi za 3 minuty. Rovnou jdeme koupit lístky na vlak do Mayrhofenu (7,10€/os). Za 10 minut už sedíme ve vlaku. Ve vlaku se občerstvujeme toustama a při pohledu z okna se „modlíme“ za hezčí počasí. Na další vlak, přestupujeme v Jenbachu. V Mayrhofenu jsme kolem 13h.
Hledáme zastávku
Chvilku bloudíme městem a hledáme zastávku, ze které jsem před rokem jela s Ifčou (samozřejmě mě nenapadlo, že jsou i jiné zastávky, např. přímo na nádraží…). Při hledání jsme narazili na Spar, a tak využíváme poslední možnosti a kupujeme mléko, broskve a cidery. Pak už míříme rovnou k „Háčku“ – autobusové zastávky jsou zde označené zeleným písmenem H na žluté kruhové značce. Hezky nám to vyšlo a autobus jede za pár minut. Krkolomně prosíme řidiče: „nach Kaserelrlererelaeram“ (zastávka Kaserleralm) a kupujeme lístky s poplatkem za průjezd tunelem (4,50€/os).
Kemp Kaserleralm
Kemp, náš dnešní cíl, je hned u zastávky. Do tohohle kempu se jezdí převážně kvůli boulderování. V okolí je totiž spousta velkých balvanů a skal, kemp je zadarmo, jsou tu kadiboudy a hned vedle je řeka, v níž si můžete nabrat pitnou vodu, umýt nádobí a pokud vám nevadí ledová voda, tak se i „vykoupat“. Není tedy divu, že je tu plno, ale místo pro náš pidi stan tu ještě je… Rychle tedy stavím stan, dokud je kam, vybaluju věci a připravuju ležení. Když je vše uklizeno a připraveno na večer, bereme pár věcí a jdeme se naobědvat na vedlejší plážičku. Po obsazení velkého balvanu, dávám vařit vodu na čaj. Jéňa si mezitím hraje s foťákem a pořizuje první fotky. Hned jak jsme dorazili, přestalo konečně pršet a vysvitlo sluníčko. Kolem nás se objevili vysoké hory, až kýčovitě zelené louky a v dálce za nimi zasněžené vrcholky. Čaj je hotový, dokonce s sebou máme i náš domácí med. Obědváme obří caprese bagety.
Ještě se chvilku sluníme, odnášíme vařič do stanu a míříme dolů po silnici. Je krásné světlo, tak chceme zkusit udělat pár fotek. Chceme dojít až dolů na louky, které jsme viděli z autobusu. Kolem nás zběsile projíždí řidiči. Není to moc příjemné, ale jiná cesta tu není, tak se držíme při kraji vozovky. Procházíme tunelem, který má z vnější strany jen sloupky, takže je z něj hezky vidět vodopád který stéká z protějšího kopce. Za tunelem pokračujeme jen chvíli, žádné cesty tam, kam jsme chtěli jít, nevedou a všude jsou elektrické dráty kvůli dobytku, otáčíme to tedy zpátky.
Sára se pokouší namalovat hory
Nad kempem podlézáme elektrický ohradník a sedáme si do stráně. Já do mraveniště… Nedávno jsem objevila tátovy staré akvarely, tak jsem si je vzala s sebou, že se tu s nima třeba naučím malovat. Marně se snažím nakreslit hory, které možná hory připomínají, ale spíš jsou to prostě rozmazané čmouhy. Ještě chvilku se to snažím nějak napravit, ale pak ztrácím nervy a končím… Aspoň, že to sluníčko hezky hřeje. Ne moc dlouho… Po pár minutách přichází opět mraky, tak raději zalézáme do stanu. Otevíráme cidery a dáváme si kousek chleba s klobásou (máme jich opravdu velkou zásobu).
K večeři MAGIC ASIA
Pak asi na 3 hodiny usínáme, budíme se kolem 20h. Venku už se začíná stmívat a začíná být trošku chladno. Zapínám vařič. K večeři máme hovězí polévku a MAGIC ASIA Thai curry. S doslova plnými břichy k prasknutí na chvilku uleháme, ale musíme ještě doplnit vodu na ráno a vyčistit si zuby. S námahou se zvedáme a bereme prázdné láhve a nádobí na umytí. Zřejmě omezili na přehradě průtok řeky, protože skoro všechna voda zmizela. Trošku odbytě umýváme nádobí, naplňujeme jen jednu láhev a vracíme se do stanu. Pak zalézáme do spacáku, chvilku posloucháme hudbu a pak usínáme.
Přidat komentář