• Menu
  • Menu

Kitoko Uganda -Národní park Rwenzory – Tam, kde se rodí Nil (část 1/2)

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Afrika » Uganda » Kitoko Uganda -Národní park Rwenzory – Tam, kde se rodí Nil (část 1/2)

Součástí našeho třítýdenního turistického výletu do Ugandy byl i výšlap na místní nejvyšší horu Mt. Magraritu (5109 m n. m.). Ta se nachází v Národním parku Rwenzory při západních hranicích s Demokratickou republikou Kongo. Abyste si tento trek dokázali alespoň trochu představit, vězte, že se nacházíme v místě, kde jsou nejvýše položené mokřady světa, neustále zde prší a proto je druhou část pochodu nutné jít v holinkách. Přesto, že jsme stále ve střední Africe, tak zde noční teploty nedosahují ani nuly a k tomu všemu se zde (zvláště poslední dobou) roztéká jeden z posledních ledovců v Africe: vítejte v Rwenzory údajně jedno z nejdrsnějších míst na trek vůbec…

Hm.. zajímavé, pomyslím si v kanceláři, ve které zařizujeme potřebná povolení a domlouváme kolik nosičů, průvodců a kuchařů na naši pětičlennou skupinu budeme potřebovat. Nedivte se- turisté jsou jednou z mála možností, jak si zde místní mohou alespoň trochu přivydělat… A daří se jim to znamenitě. Proto si na tuto většinou sedmidenní „srandu“ připravte cca 20 tisíc. Bez těch se na toto místo bohužel nedostanete. A naše představa o tom, že peníze jdou alespoň z větší části našim průvodcům, nosičům a kuchařům? V závěru cesty, kdy jsme se dozvěděli denní plat jednoho z průvodců, se ukázala jako zcela absurdní.

Po nekonečném zařizování všech povolení a balení jsme se konečně dostali do místní vesničky Nyakalengija, ze které se vycházelo. Jsme zhruba 1200 metrů nad mořem (pro orientaci naše nejvyšší hora Sněžka měří 1602 m) a my se vydáváme na první cestu. Jdeme deštným pralesem, každý z nás má svého průvodce a záda se nám potí pod lehkými batůžky, které jsou naplněné hlavně vodou a oblečením na převlečení. Máme štěstí. Neprší, ale místní klima nám připomíná prádelnu. Konečně dojdeme k první chatě Nyabitaba (2651m). Je nám teplo, jsme po cestě poměrně uřícení. To se ale brzy změní, když přijde typický místní liják. Kde jsou naše zavazadla?? Hodina pryč a nosiči pořád nikde. Až později nám došlo, že právě teď kdesi na návsi vesnice probíhá krutý boj o práci, kterou by každý z místních chtěl dostat-totiž být naším nosičem. Celí zmrzlí se dožadujeme alespoň čaje, který by nám mohl náš kuchař se svým pomocníkem uvařit. Konečně přišla zavazadla.

Společně s námi se na cestu vydala i skupina Kanaďanů, kteří svými věcmi na hory opravdu nešetřili, a my jim tak postupně závidíme rozkládací stoličky, teplé přezůvky, a dokonce i luxus v podobě knih… Chudáci jejich nosiči, ale taková knížka by se taky hodila, uvažuji.

Druhý den vstáváme poměrně brzy a vycházíme na další etapu naší cesty. Do chaty Kurguta (3450 m n. m.). Cestou se zcela změní vegetace, což mě naprosto ohromí. Z tropického-prádelnového klima se dostáváme do sice velmi mokré, ale zato studenější oblasti, kde se začínají vyskytovat stromové lobélie- místní endemický druh. Stromy jsou zde porostlé mechy a lišejníky. Se smutnou tváří zjišťuji, že jediný druh, který dokážu s určitostí rozeznat a určit jsou slaměnky… a to ještě pouze rodový název. Hodiny květinářství i dendrologie mi jsou v této oblasti zcela k ničemu.

Třetí den se cestou Bujogolo dostáváme až do výšky 4215 m. Spát budeme ovšem v chatě Kitandara 3990 m n. m. Cestou nás potkává typický déšť s příměsí krup a sněhových vloček. Také si nasazujeme holinky, protože se brodíme v místních mokřadech. Z rostlin se zde již nevyskytují žádné stromy. Kromě obrovských lobélií a mechů s lišejníky začíná vegetace řídnout a ustupovat do pozadí.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.