• Menu
  • Menu

Thajsko, Kambodža, Laos, Vietnam s dětmi

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Thajsko, Kambodža, Laos, Vietnam s dětmi

Ostrov KO SURIN

Žraloci, ohnivý šamanský tanec a vzkříšený utopenec!Jdeme šnorchlovat. V bárce je mladý pár a úžasná usměvavá  starší dáma .Tato charismatická  bytost pochází z americké Virginie, je jí 78 let. Pobývá tady již 3 týdny a  jezdí na Ko Surin  celých devět let. Spí sama ve stanu. Ostrov miluje a z lítostí mi říká, že zítra  odjíždí. Šokuje mě, když z ladností gazely skočí do moře.  Odpoledne  všichni relaxujeme, děti si našly nové kamarády. Bolí mě břicho.

Ko Surin – pláž u stanového městečka – cestujeme s dětmi

Zase se stěhujeme

1.2Ráno máme domluvené potápění. Thajci nás nutí se vystěhovat z našeho bungalovu. Nechápeme! Ale tady je vše nepochopitelné. Posunujeme se  o 3 bungalovy dál. Šnorchl jsme nestihli. Je 11.hodin a přijíždí Alena s Ivanem. Konečně! Dorazili z ostrova Ko Pajan. Přivezli nějaké zásoby ovoce a jídla. Psala jsem  žadonivé  SMS, že tady asi zahyneme hlady. Ve chvíli,  kdy  vstoupili na ostrov , je vše prostě jinak !

Do této chvíle pionýrský tábor, se  mění. Jídlo jako mávnutím proutku je neskutečně dobré, množství a rozmanitost nepřeberná. Služby a čistota kolem nás. Vypadáme jako hlupáci, co si stěžují. Brzy tomu, ale přijdeme na kloub. Spolu s našimi kamarády dorazili na ostrov papalášové. Dokonce i elektrický proud, oproti jiným dnům,  svítí až do rána. No comment.

Červi v noze

Ráno mě zase bolí břicho a noha s cestujícím “červem” se také zhoršila. Na noze mám  už měsíc a půl cestičky,  je to následek z Laoské džungle. Ivan, můj zachránce, mě ale uklidňuje. Měl tohoto “červa”, kterého si i postupně fotil, loni. V Thajsku byl neúspěšně léčen jako já. Rozhřešení dal až brněnský lékař a Ivanův kamarád. Tato záhadná nemoc,  je druhem plísňového ekzému. Obyčejný Lamisil by měl za pár dní od pupenů pomoci. Spadl mi obrovský balvan ze srdce a jenom lituji, že zde není lékárna.

Vzkříšený utopenec na ostrově Ko – Surin

2.2.Honza , Sárka , Ivan a Alena jdou na výlet na protilehlou a nám dobře známou pláž. Plánují šnorchlování , oběd a pak při odlivu po moři zase zpět.
S Terezkou až do oběda lenošíme, Terka leží v síti a pozoruje opice v džungli nad námi. Jdeme spolu na oběd. Z restaurace pozorujeme neobvyklý shon a povyk na pláži. Do vody skáčou lidé v neoprenech , vyrážejí rychlé čluny. Lidé vstávají od stolů a všichni svorně míříme blíž k moři. Ze strnulých tváří čteme,  že se asi někdo topí!!  Za chvíli přijíždí 1. člun  a Thajci vynášejí bezvládné tělo na břeh. Oživují ho. Pak se všichni začnou chechtat a tleskají. Nechápeme. Až teď , je to cvičení thajského námořnictva. Za chvíli přijíždí 2. člun a komedie se opakuje . Vynášejí utopence…

Odpoledne , k mému úděsu ( po našem dobrodružství s hady) , přicházejí šnorchaři i se Sárkou z džungle. Alena potvrzuje, že cesta je hrozná  i přes den.
Večeře , díky papalášům, je skvostná a následuje i program do neobvyklých nočních hodin. Je tma a holky nás táhnou na pláž. Úplně dezorientovaní pozorujeme úžasné ohnivé představení , mladé chlapce točící zapálenými loučemi v divokém šamanském tanci na břehu šumícího moře. Působivé a pro všechny  fascinující zážitek.

Ko Surin
.Ko Surin

Šnorchlování se žraloky

3.2 V noci trochu zapršelo, je zataženo, ale teplíčko. Venku zase probíhají nějaké vojenské manévry. Pozoruji z balkónu na protilehlé straně přistávající helikoptéru.  Na šnorchlování jsme domluveni až na odpoledne . Dnes máme domluveno s Karimovým kámošem Abdulem , že pojedeme sami na šnorchlování. Postupně zastavujeme  na 3 místech. Při výskoku do obrovských vln, kolem skalnatého výčnělku, kde kotví rybářské lodě, nás vlny ženou k útesům. Udělá se mi trochu nevolno, otočím se a loď nikde. Ještě , že je blízko Abdul, naznačuji mu, že chci na loď a při tom strhávám masku a šnorchl. Plave ke mně, loď je daleko. Uklidňuje mě a přidržuje nad vodou. Honza křičí ať si dám ihned na ústa šnorchl a nasadím brýle. Abdul mává na  loď a ta i přes velké vlny za chvíli přijíždí. Jsem ráda, že jsem na lodi, za okamžik připlouvají další dva vysílení trosečníci. Mají toho také dost a jsou rádi, že mohou vylézt na loď. Na poslední zastávce mě nikdo do vody nedostane. Ivan nadšeně volá, že je pod vodou obrovská chobotnice.

4.2.Papaláši odjeli a vše se dostává do starých kolejí. Jídlo je mizerné a my se již těšíme, že zítra odjíždíme.
Dnešní odpolední šnorchlování bylo opravdu pro všechny zážitkem. Viděli jsme žraloka, chobotnici a želvy.
5.2.
Narychlo balíme a jedem na poslední šnorchl. K našemu nemilému překvapení je loď nabitá k prasknutí. Ivan s Alenou to vzdávají. Dnes plujeme na vzdálenější místo..Loď zastavuje. Dostáváme pokyny a Abdul nám ukazuje v dáli Barmu. Trochu škodolibě nás varuje, abychom tam neplavali, že nás vojáci odstřelí. Já  na rozdíl od jiných se moc nevzdaluji . Abdul si k mé radosti vzal na starost Terku se Sárkou. Užívám si moře pode mnou. Italský nadšenec mi  něco  vehementně ukazuje. V dálce je žralok!! Přitakávám, naštěstí nic nevidím!!
Postupně připlouvají  zpět na loď další potápěči. Sárka a Terka nadšeně vypráví o setkání se žralokem a želvami. Honza vždy oddělený od skupiny  nadšeně vypráví , že viděl Sáru pod vodou , jak plave v symbióze s krásnou želvou. Abdul dovolil v těchto chráněných vodách Sárce neopakovatelný zážitek , kdy se mohla chytit želvy a plout s ní.

Ko Surin
Ko Surin – cestování s dětmi

Přijíždíme oproti plánu dost pozdě a tak úprkem míříme pro věci do bungalovu. Pak ještě posedění  a přání šťastného pobytu v Thajsku našim kamarádům a nato navazujícía nám už známé  smutné loučení s Ivanem a Alenou.V 15. hodin nasedáme na rychlou loď  a za chvíli už jenom v dálce vidíme siluety krásného Ko Surinu. Společně se dvěma mladými Slováky jedeme autem na Phuket. Loučíme se před letištěm. Jejich další cesta vede do Chiang Mai. My pokračujeme do centra Phuketu. Děti, jak urvané z řetězu, se ládují pizzou a špagetami.

pozn: Ivan měl pravdu a zakoupený Lamisil v Bangkoku o pár dní déle, nevyléčil nohu do týdne, ale za 14 dní , kdy už jsme byli zpět v ČR! V Thajsku, Laosu mně pomoci nedokázali. Ani  konzultace s lékaři v Praze  nebyla úspěšná. Díky Ivane!!

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *