• Menu
  • Menu

Thajsko, Kambodža s dětmi

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Thajsko, Kambodža s dětmi

Ko Tao  – 5 dní v ráji potápěčů 

Ihned při příjezdu na ostrov Ko Tao ( přijeli jsme z Ranongu) spadlo přistávací molo a tak nás nemají jak dostat na pevninu. Začíná menší chaos. Nakonec to vyřeší, přejezdem na malých bárkách.Stojíme konečně na pevné zemi. Dohazovači nám vnucují své služby. Usedáme do nejbližší restaurace na pohodlná lehátka, kocháme se mořem a překrásným výhledem. Honza jde sehnat ubytování a my se Sárkou posloucháme hudbu a pozorujeme život na ostrově. Přijíždí Honza, najímáme neskutečně drahého taxíka a vydáváme se směrem k našemu resortu. Cesta je dost šílená a já začínám chápat i cenu jízdného.

1Ko Tao

Žraločí  zátoka

Zanedlouho přejíždíme poslední kopec a přežíváme krkolomný sjezd po cestě-necestě.
Jsme v malé zátoce s bělostnou pískovou pláží a výhledem na širé moře a malý ostrůvek. Je zde jenom pár bungalovů, některé důmyslně schované na skále. Přicházíme do nově otevřeného resortu s malebnou restaurací posazenou nad mořem a vklíněnou mezi kamennými útesy. Na hladině se pohupují thajské bárky a turistické luxusní lodě. Moře je průzračné a jsou vidět korálové útesy. Vítají nás majitelé, mladý pár s thajským okatým synem. Odvádějí nás do úplně nového bungalovu na kopci. Z terasy máme neskutečný výhled na všechnu krásu kolem.
Při zapadajícím slunci jdeme vyzkoušet moře. Dáme si výtečnou večeři a hurá do postele. Začíná boj s Honzou, chce nechat dveře dokořán na terasu. Se Sárkou se bouříme, nechceme, aby po nás lezla havěť z džungle a štípali nás komáři. Aby noc byla ještě příjemnější bere ze zdi švába zkříženého s ropuchou a za každou cenu si přeje, abychom na něho pěly chválu. Je smutný, že tu není Terka, která by jistě příšeru na noc i políbila. Brr.

Potápění  v zátoce 

Sluneční paprsky nás začínají šimrat na nose a tahají nás z postele. Při vstupu na terasu nemůžeme věřit té nádheře. V dáli se blíží k zátoce několik lodí. Sárka sbíhá po schodech do restaurace. Dává si do nosu, když ji za chvíli následujeme, má už spořádaný banán s čokoládou a sklenici s banánovým šejkem. Já s Honzou si pochutnáváme na čerstvém ovoci s bílým jogurtem. Mňam.
Přímo z restaurace pozorujeme kotvící lodě s desítkami potápěčů. Jsme z toho překvapení, majitelé nás uklidňují, že po 14 hod lodě odplují a zátoka zůstane opuštěná. Také se dovídáme, že jsme na nejkrásnější pláži tohoto ostrova a moře zde má nejhezčí místo pro potápění.

Moře si dnes opravdu užíváme. Sárka se zlepšuje v potápění. Dnes se potopila do hloubky 3m. Začínám si konečně připadat jako na exotické dovolené. Večer nás čeká ještě nějaká dobrá rybka. Kuchyň je zde výtečná. Obsluhuje nás velice sympatický barmský číšník.

Noční  potápění 

Jdeme do naší chatky na stráni. Brzy usínáme. Ještě stačím zaslechnout, jak se Honza ptá Sárky, kde je baterka. Další rozhovor se ubírá v tomto duchu: potápění v noci je nejlepší, všude je klid a vylézají schovaní živočichové…nevěřím svým uším a v polospánku si říkám, že je blázen. Honza si balí baterku do igeliťáku a odchází. Sárka má o tátu strach a tak leze ke mně pod deku. Slibuje, že bude vzhůru než se táta vrátí. Všude kolem je tma. Honza sestupuje k moři. Noří se do vody a my z terasy jenom vidíme blikající světélko. Raději to nebudu komentovat. Za 45 minut se vrací a my konečně v klidu usínáme.

Ko Tao- Sárka jako potapěčka- cestování s dětmi

Klíště

Noc nestojí za nic. Nemohu spát. Přičítám to měsíčnímu úplňku. Honza má stejný problém. Bolí nás hlava. Brzy ráno slyšíme, že naši sousedi odcházejí na výlet. Je to mladý pár z Německa. Po snídani se pořád nějak nemůžeme zmátořit. Honza má ještě problém s bolestí v podpaždí. Beru lupu a začínám pátrat po příčině. To, co mě praští do oka, je neskutečné. Honza má v podpaždí nechutně nabobtnalé a nacucané klíště. Je šedivě zbarvené s vypoulenou .To není dobré znamení. Se Sárkou připravujeme operační sál – dezinfekci, mastičky, vatičky, pinzetu, lupu a zrcátko. Stříkám na klíště různé jedy. Klíště klepe nohama, ale nechce se pustit ani o píď. Bojujeme. Znova stříkám všemožné. Sledujeme klíště pod lupou. Je snad čím dál odpornější. Nakonec beru pinzetu a boj se zrůdou vyhrávám. Pokládáme klíště  na bílý papír a zkoumáme. Je to památka na thajské hory. Pro každý případ klíště dáváme do malé krabičky, kdyby došlo k infekci nebo jiným problémům. Honza leží a odpočívá, my se Sárkou šnorchlujeme. Jsme u moře až do západu slunce a moc si to užíváme. Brzy jdeme spát a moc si přejeme, aby klíště nenapáchalo nějaké škody na zdraví.

Na terase ,Ko Tao- u žraločího ostrova

5.1.
Noc bohužel opět nestojí za nic. Brzy vstáváme. Venku je mírně zataženo a tak hned po snídani vyrážíme na první výlet po ostrově.Jdeme prašnou a strmou cestou. Za chvíli míjíme zarostlé bungalovy v džungli. Pod nimi prosvítá i pláž a moře. Potkáváme různé podivné týpky. Je nám jasné, že jsem v nějakém hašiš doupěti. Procházíme malou restaurací a i zde se necítíme moc dobře. Kolem v květináčích bují marihuana. Honza ochutnává nějakou pálivou specialitu a kupodivu je výtečná. Potom se proklestíme křovisky a jsme na útesech nad překrásným mořem. Bohužel zde není vstup do moře. Honza skáče z útesu přímo do hlubin moře. Sděluje nám , že zde je překrásné potápění. Sárka šup do moře za tátou a já hlídám věci. Po chvíli nemohu vedrem vydržet a tak se také smočím. Nasazuji si potápěčské brýle , voda je báječná a tak chci prozkoumat život pode mnou. Zírají na mě různí živočichové a divotvorné ryby. Dýchá na mě temnota a zákoutí. Zase rychle vylézám na břeh. Sárka s Honzou odpluli za skálu a tak tady sedím opuštěná a je mi smutno. Konečně se vracejí. Honza je nadšený a za chvíli se domlouváme na dalším postupu. Tvrdí, že podle mapy je nedaleko další pláž. Při pohledu na skaliska nad námi si myslím, že se tudy nedá projít, ale Honza to chce zkusit. Cesta přes džungli je daleko. Kolem nás prochází mladý Angličan a šplhá na skálu nad útesy. Zdravím ho a sonduji jestli se dá jít po skále. Směje se a říká OK. No tomu tak věřím. Vydáváme se na těžký přechod skály nad mořem. Oponuji, že nemáme dobré boty na lezení a, že by to mohlo být nebezpečné. Moje slova vyšumí jako to moře pod námi.
Snažíme se být velice opatrní. Zkoušíme předem těžce schůdná místa a Honza vše testuje. Vždy dá pokyn, kdy může Sárka pokračovat. Zatím si vede neskutečně dobře. Asi po půl hodině vidím před námi v dáli již známého Angličana a tak si trochu oddychnu. Snad je vše opravdu OK. Další přechod vysoko nad mořem je dost těžký a já si přeji abychom byli už na místě. Hlavně, aby nezačalo pršet ze zatažené oblohy a abychom se nezranili. Zpět bych tudy nešla už ani za nic. Sárku to baví a když spatřím v dáli obydlenou zátoku, je mi lépe. Ale bohužel radost je předčasná. Přicházíme na strmou skálu, kde je potřeba obkročit velkou průrvu a dostat se na druhou stranu. Sárka je příliš malá a nedokáže to. Vymýšlíme nejbezpečnější postup pro ni. Nakonec se posouváme směrem dolů a podáváme si ji nad mořem. Vše zvládá na výtečnou. Když přicházíme k pláži Sára uklouzne téměř na rovině a propukne v hysterický pláč. Nic se neděje odřeninu rychle desinfikuji a dávám náplast. K tomu se ještě přidává malinko nakopnutý palec. Naštěstí už jsme téměř u cíle. Halasně si gratulujeme k nadlidskému výkonu.
Pláž je na překrásném místě , vsazená do malebné přírody, všude kolem obklopena obrovskými balvany.
Za odměnu si dáváme v restauraci dobré jídlo. Poté ještě přidáváme rychlou koupel v moři a je potřeba se vracet. Chceme ještě stihnou cestu na vyhlídku a potom zajít do městečka. Cesta je náročná, Sárku navíc bolí nakoplý palec. Kolem nás se snaží vyjet mladík na motorce, ale ta je tady spíše za trest. Terén a strmé cesty téměř neumožňují tudy projet. Po namáhavém výstupu se zastavujeme v překrásné vyhlídkové restauraci, šéfované zfetovanou Thajkou. Vypijeme chlazenou colu a postupujeme zmoženi dál. Míjí nás několik aut a oblíbených čtyřkolek. Honza chce ještě vystoupit na zmiňovanou vyhlídku. Jsme už utahané a nechce se nám. Nakonec u nás zastavuje mladý Angličan na čtyřkolce a zrazuje nás od výstupu. Přijel s vyhlídky a upozorňuje nás, při pohledu na Sárku , že cesta je velice náročná a za chvíli bude tma. Míříme tedy „domů“. Po chvíli nám zastavuje opět auto a nabízí svezení. Táta něco bručí ,ale my se Sárkou šťastně přijímáme. Nakonec se z řidiče vyklube opět placený taxík. Necháme se tedy zavést přímo do městečka. Honza se Sárkou nakupují u potápěčů baterku a kujou pykle. Do resortu se vracíme už za tmy.
Sárka se nechá nalákat na noční dobrodružství a jdou se potápět. Je mi ouvej a jenom doufám, že se jim nic nestane. Pozoruji je z naší terasy a je vidět, kde právě plují. Potápěčská baterka ve tmě šajnuje do neskutečné dáli. Pak se mi ztratí z dohledu a já trnu jestli jsou v pořádku.Také velice nahlas proklínám Honzu, že takhle riskuje. Nakonec vše dobře končí a šnorchlaři se vracejí. Když procházejí přes restauraci, všichni velice obdivně chválí Sárku. Večer potom trávíme s příjemnými majiteli.Slastně usínáme s vědomí, že jsme prožili krásný den.

Ko Tao – žraločí zátoka- cestování s dětmi

6.1.
Probouzíme se do šíleného lijáku. Ze všech stran fičí vít. Sbíráme rychle vše na balkoně. Sárka si navléká megapláštěnku a jde jako jediná do restaurace na snídani.
Náš barmský číšník s šéfem vymetají vodu. My ještě lenivě poleháváme. Honza si se zájmem prohlíží mé opálené nohy. Nadechne se a já toužím slyšet hezká a něžná slůvka. Jako v dáli slyším: Jani kolik si myslíš, že by za ty tvoje kejty dali lidožrouti? Nohy máš tak tuhé, že by je docela dlouho přežvykovali…Jenom zírám a pak se začnu dusit smíchy. Ó ty sváta galantnosti!
Venku leje čím dál víc a tak sedíme v restauraci a dnes hrajeme se Sárkou na školu. Učíme se vyjmenovaná slova a píšeme diktáty. Píšeme také pohlednice domů.
Odpoledne se malinko vyčasí a tak se vydáváme do města. Nedojdeme daleko, když nás přepadne průtrž, zkoušíme navléknout pláštěnky, ale je to marné. Po deseti minutách nás zachraňuje šéf, který nás bere do svého auta a veze nás do městečka.
Jdeme na pizu a chvíli ještě bloumáme po městě. Už za tmy se vydáváme zpět. Máme baterky, kolem nás jsou slyšet různé šumy a zvuky. Ve chvíli, kdy vedle mě vyskočí žába, řvu jako lev .
Sárka si ještě potom zůstává v restauraci hrát s malým synkem majitelů. Vítr fučí, leje. Moře hučí a dělají se čím dál větší vlny, v restauraci už natáhli ochranné plachty proti vodě. Zní to jak blížící se uragán. Zprávy z domova jsou špatné. Déšť a vítr a špatné počasí by mělo trvat nejméně 5 dní. Chybí nám slunce a pláž.
Honza hodně odpočívá , protože po klíštěti se ještě objevil chronický pásový opar.

7.1.

Počasí se nemění a tak, i když neradi, začínáme uvažovat o odjezdu z ostrova. Mrzí nás to, chtěli jsme to tu ještě prozkoumat. Honza leží a my se Sárkou jdeme vyzkoušet rozbouřené moře. Lodě s potápěči i v tomto počasí fungují. Ale je vidět, že výcvik nových adeptů je velice náročný. Nikomu se do vody nechce. Navíc není vůbec v zakaleném moři nic vidět. Voda je kupodivu teplá, ale brzy to vzdáváme, bojíme se , že nás vlny hodí na kameny.
Leje,leje.
V noci příšerně fouká a vlny se tříští o útesy.

Ostrov KOH TAO je jedním z nejmenších obydlených ostrovů v Jihočínském moři, rozloha je o něco větší než 21 km2. Název ostrova znamená v překladu Želví ostrov, tvar ostrova připomíná želvu s ponořenou hlavou. Východní pobřeží ostrova je poseto malými více či méně izolovanými zátokami, ve kterých se ukrývají komplexy bungalovů.
Ostrov je rájem potapěčů a někdy je obtížné zde sehnat ubytování. V odlehlejších a nepřístupnějších částech se ubytování sežene. Většina ostrova Ko Tao je hornatá, pláže najdete na západě ostrova.

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář