• Menu
  • Menu

Kodaň cestopis 4

dkasper
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Dánsko » Kodaň cestopis 4

Královský palác Rosenborg Slot

Ráno jsme si sbalily věci, odhlásily se na recepci hostelu a zase si daly zavazadla to úschovny u recepce. Zase 30 DKK za jednu skříňku. Dnes jsme měly zámecký den. Nejdříve jsme vyrazily do královského paláce Rosenborg Slot. Prošly jsme pokladnici. Korunovační klenoty byly zajímavým zpestřením. U nás se z výstavy korunovačních klenotů dělá věda a tady jsou kdykoliv komukoliv přístupné. Potom jsme si prohlédly královské pokoje. Nejzajímavější byl 43 metrů dlouhý rytířský sál a trůn hlídaný třemi stříbrnými lvy. Údajně ti lvi slouží k hlídání mrtvého panovníka před pohřbem. Tohle bylo první místo, kde jsme narazily na davy turistů.

V 11:30 vyrazila z Rosenborgu hradní stráž na výměnu do Amalienborgu. Naplánovaly jsme si, že s hradní stráží půjdeme celou cestu. Kluci si to pěkně mašírovali, měly jsme co dělat, aby nám neutekli. Vojáci šli po silnici, my po chodníku. Oni šli podle semaforů pro auta, my pro chodce. Občas jsme proto měly co dělat, abychom je dohnaly. Bylo vtipné pozorovat vojáky, jak zastavují na křižovatce na červenou. U Amalienborgu – sídla královské rodiny, jsme se ve 12 hodin podívaly na výměnu stráží.

výměna stráží
výměna stráží

Myslely jsme, že se dá jít do Amalienborgu dovnitř, ale jeden z policistů nám dost nevybíravě vysvětlil, že on k nám domů taky neleze. Tak jsme šly aspoň do Královské akademie umění, která byla v jiném křídle paláce. Byla tam výstava o členech královské rodiny a tiáry – ozdoby do vlasů. Zaujal nás filmek, kde bylo ukázáno, jak z průměrné ženské udělali kočku a dovršili to tou tiárou. Dobrý kadeřník a dobré líčení a může být kočka každá.

Hned vedle stojí Mramorový kostel – Marmorkirken, tak jsme využily toho, že jsme u něj, když je otevřeno, a šly jsme dovnitř. Vnitřní prostor byl opravdu monumentální, mohutná kupole má v průměru víc než 30 metrů. Kupole kostela je jedním z poznávacích znaků Kodaně. Když jsme byly vevnitř, začal někdo hrát na varhany.

Další zastávkou byla opět radnice na Radhuspladsen. Chtěly jsme vidět hodiny Jense Olsena, které ukazují kdeco – místní čas, sluneční a hvězdný čas, východ a západ slunce, oblohu a její pohyb, gregoriánský kalendář atd. Myslely jsme si, že hodiny jsou na věži a že si prohlédneme hodiny a užijeme si vyhlídku na město. Z průvodce to tak jasně vyplývalo. Proto nás šokovalo, když nás pán od kasy dovedl do protějších dveří v přízemí a tam byly ty hodiny. Žádná věž se nekonala, prý se tam dá jenom jednou za den s průvodcem.

Do odjezdu bylo ještě pořád dost času, a proto jsme šly do Muzea H. CH. Andersena. V muzeu byla expozice o Andersenovi a potom ukázky z jeho pohádek. Některé pohádky jsme si ve zkrácené formě poslechly celé. Expozice nebyla naučná, byla to spíš zábava pro děti, ale nám se to líbilo.

Potom šla Petra zase někam pokecat se svým dánským kámošem a my ostatní jsme vyrazily vyzkoušet další vyhlídku na město. Tentokrát jsme měly štěstí, Kulatá věž – Rundetarn – byla otevřená. Dole jsme si říkaly, kolik schodů nás asi čeká. No čekalo nás překvapení. Nahoru nevedly schody, ale klenutá chodba, která se točila nahoru kolem dutého jádra. Spirála nahoru byla dlouhá 209 metrů. Vyhlídka na město byla hezká, ale na kostel se schodištěm na vnější straně pláště to nemělo.

Ještě nám zbýval čas stihnout poslední z hlavních zajímavostí – Ny Carlsberg Glyptotek. Ale nikomu se tam už nechtělo. Představa desítek dalších obrazů už nikoho nelákala. Nezlákalo nás ani to, že jsou tam obrazy od Gauguina, Cezanna, Van Gogha, Pissarra, Moneta a Renoira. Už jsme byly přeobrazované. Radši jsme si něco koupily u Mc Donalda a odpočívaly jsme na náměstí před hostelem. Po 16. hodině jsme vyrazily na letiště. Tak tak jsme to stihly do 17 hodin, kdy nám přestala platit na vlak kodaňská karta.

pohled z Rundetaarn
pohled z Rundetaarn

Na letišti jsme utratily poslední dánské koruny. 19:05 byl odlet. Let byl zase bez problémů. Přesně podle plánu jsme 20:20 přistáli v Praze.

Na kolik nás to vyšlo: V Dánsku se neplatí eurem, ale pořád tam mají dánské koruny (DKK). Za 1 DKK jsme zaplatily cca 3,60 Kč. Ceny v obchodech v dánských korunách vypadaly na první pohled stejně jako v českých obchodech. Co u nás stojí 20 Kč stojí v Dánsku 20 DKK. Jenomže když si člověk vynásobil ceny 3,6-krát, tak to rozhodně levně nepůsobilo.

Kodaň pro nás byla opravdu drahá. Prvním šokem pro nás bylo kafe za 40 DKK (asi 140 Kč). Žádné obědy nebo večeře v restauracích se nekonaly, protože ceny za jedno jídlo byly od 300 Kč výše. Teplé jídlo pro nás představovaly jen různé druhy párků v rohlíku. V Kodani byla spousta stánků, na kterých prodávali párky s rohlíkem a v rohlíku na nejrůznější způsob. Nejlevnější stál kolem 20 DKK (od 72 Kč výš).

Koupily jsme si Kodaňskou kartu (CPHCARD). Za 450 DKK (1629 Kč) jsme mohly 72 hodin neomezeně jezdit po Kodani a jejím okolí a chodit zdarma do vybraných muzeí, zámků, vyhlídek apod. Bezplatné vstupy neplatily úplně všude, někde byla jen sleva. Velkým problémem pro nás bylo to, že většina památek měla otevřeno jenom od 10 do 16 hodin. Díky výletu mimo Kodaň se nám karta hodně vyplatila, jinak bychom zřejmě ušetřily jenom to, co jsme za kartu zaplatily. Za jízdné a vstupy, na které se nevztahovala karta, jsme utratily asi jenom 60 DKK.

Letenka stála 2.800 Kč, ubytování bez snídaně 2.600 Kč. Na místě jsme utratily cca 840 DKK (asi 3 000 Kč). Celý výlet tedy vyšel zhruba na 8 400 Kč.

na začátek cestopisu

cestopis předcházející den

Spoluautor: Jana T.

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *