Monolit La Piedra del PEŇOL a vesnice Guatape
14.4.2013. Ráno se rozloučíme s Alenou, která jede do Cali stejně jako my, ale potřebuje se vyspat a jede až později. Silnici z Popayánu do Cali lemují stánkaři s ananasem. Cíl cesty Medellin, kde přespíme a následující den monolit La Piedra Del Peňol. Čím víc se blížíme k severu, míjíme už téměř samé černochy. Náš řidič zapáchá potem a nedá se to vyvětrat. V Cali si kupujeme něco k jídlu a taky pití na cestu. Jedeme do Medellinu. Máme před sebou neuvěřitelných 9 hodin jízdy. Hned za Cali je bouračka, stojíme v koloně aut a ani se nehneme z místa. Nakonec řidič našel nějakou objížďku. Začíná být nesnesitelné vedro, slibovaná klimatizace zatím není puštěná, jen okna jsou otevřena, za čas i dveře. Naštěstí máme oba dva dvojsedačku. Pohoří se táhne po obou stranách silnice. Pole, louky, krávy, koně, řeky. Po 4 hodinách stavíme na WC a na občerstvení. Vypila jsem na jednou celou láhev vody. Ochutnali jsme místní sladkou specialitu. Je to karamel, zřejmě z cukrové třtiny. Ke konci cesty už jsme byli dost vyřízený. Občas jsem i na pár minut usnula, což byl zázrak při tom řevu hudby z reproduktorů. Do Medellinu jsme dojeli za tmy. Ubytovali jsme se v hostelu Black Sheep, kterou vlastní Novozélanďan. Jak jinak. Jsou tu samí američtí puberťáci, sprcha na chodbě. Pokoj je dobrý. Dnes bych usnula i ve stohu slámy.
15.4.2003Chtěli jsme v Medellinu zůstat dvě noci a tak ráno platíme ještě jenu noc. V šest jedeme na výlet do La Piedra Del Peňol. Kousek pěšky od hostelu je stanice metra Poblado. Trasou C jedeme na Terminal Norte. Podařilo se nám najít bus, který jede přímo k El Peňol. Jinak jezdí busy do vesnice Guatape. Cesta je na víc jak na dvě hodiny. Od busu si bereme malý vozíček a jedem k monolitu La Piedra Del Peňol. Tato skála vznikla před 70 miliony lety. Indiáni z kmene Tahamies, bývalí obyvatelé této oblasti, uctívali kámen a nazvali ho Mojarra nebo, vlastně jen kámen. Na skálu údajně poprvé vylezl Luis Eduardo Lopez Villegas.
Kámen se tyčí nad vodní přehradou v nadmořské výšce 2135 metrů. Samotný monolit měří 220 metrů. Přibližný odhad váhy je 10.000.000 tun. V puklině je postaveno 675 schodů, po kterých se dá „jednoduše“ vylézt na vrchol. Kámen má složení křemenec, živec a slída. U vchodu kupujeme lístky a šlapeme nahoru. V půlce cesty je malá modlitebna, asi pro ty co už nemůžou popadnout dech. Naskytne se nám opravdu nádherná vyhlídka. Stovky jezírek, ostrůvků, lesíků a domečků. Nahoře se kocháme vyhlídkou, fotíme a dáme si zmrzlinu.
Cestou zpět jsem potkala nosiče, tedy obdivovala jsem ho. Nesl pytel na jeden zádech, taky musel odpočívat. Schody dolů vedou trochu jinudy než nahoru. Vlastně se jde středem pukliny. Chtěla jsem proklouznout opět nahoru, ale poslali mě zpět. Musela jsem tedy vyšlapat další stovku schodů a vrátit se na původní schodiště. Petr už čekal dole a koupil si tradiční Kolumbijský klobouk. Na štítku pak ale našel napsáno, Made in China.
Jsme monolitem úplně okouzlení a každou chvilku fotíme. Jdeme pěšky do vesnice Guatape. Je to jen pět kilometrů, po silnici, ale je vedro. Došli jsme na autobusovou zastávku do Guatape. Čekáme na bus a nikdo neví, kdy vlastně pojede. Pijeme vodu a vyhlížíme bus. Někde okolo má být kostel, ale asi jsme nedošli až na náměstí. Mají tu vesele malované domečky.
Konečně je autobus tady. Po chvilce nastoupí prodavač kartáčků na zuby a dává nám přednášku, jak úžasný produkt prodává. Občas tleská rukama, aby si udržel pozornost. Rozdá kartáčky cestujícím a po chvilce je zase sebere. Když dojedeme na Terminal Norte, chceme se ještě podívat do centra Medellinu. Vystoupíme na zastávce metra Berrio. Je to tu příšerný. Přeplněné, špinavé a řekla bych, že ani moc bezpečné. Jsme z toho docela zklamaní. Chvilku si sedneme před muzeum. Zajímavý je Palacio de la kultura.Raději se vracíme zpět na metro. Tady vystojíme dlouhou frontu na lístek a jedeme zpět k hostelu. Kousek od hostelu je italská restaurace. Dáme si tu jídlo. Zrovna mi přišla sms, že je v Bostonu teroristický útok. Psal mě syn Petr, že je v pořádku. Je zrovna v Bostonu. Jdeme tedy zpět do hostelu a koukáme se na CNN. Dopijeme zbytek slivovice a v osm večer už spíme.
Přidat komentář