• Menu
  • Menu

Kremžský potok

Kremžský (Brložský) potok.

V průběhu století vzniklo na Kremžském potoce a některých přítocích na dvacet vodních děl : mlýnů hamrů, a později elektráren Nejstarší z nich , Kremžský mlýn, je uváděn už v 15. století.

Kremžský potok ( jednotlivé úseky : Markov, Rybářský, Dobročovský a Brložský) pramení na severozápadním svahu hory Chlumu ve výšce 950 mn.m. . Jeho vodoteč , dlouhá 30 km, má povodí o rozloze 126 km2. Množství vody, zvláště na horním toku, umožňovalo přepouštět její čát umělým kanálem do Chvalšinské potoka. V 50. letech byl kanál zasypán. Do počátku našeho století se zachovaly v provozu mlýny Vaškovský a Čížkův v Křemži. Poslední Holubovský, modernizovaný r. 1929, byl zrušen r. 1955. Mlýny bývaly vybaveny také jednolistou pilou na dřevo a v poslední době své existence Malou turbínou na výrobu elektrického proudu. Dodnes jsou v provozu malé vodní elektrárny o výkonu cca 10kW ve Vackově mlýně, nová pod Chlumem, v Čížkově a Holubovském mlýně. Nová elektrárna pod Dívčím kamenem má výkon 90 kW

Kremžský potok

Jiným vodním dílem byly hamry. Byly to dílny na výrobu rozličného nářadí, vybavené kladivem na vodní pohon. Na obvodu hřídele vodního kola byly palce, které pravidělně zdvihaly páku, na jejímž konci byla kovací hlava zvaná „ kobyla „. Tomuto zařízení se říkalo chvostové kladivo, na rozdíl od těžšího kladiva nadhazovacího, které palečné kolo zvedalo těsně nad za kobylou. Nadhazovací kladivo mělo pomalejší chod a používalo se v hamrech, kde se zkujňovalo surové železo. Nářaďové hamry byly vybaveny výhní s měchy na rozehřívání železa a doplněny brusem. Někdy měly mechanické nůžky. Každé zařízení bylo poháněno samostatným vodním kolem. V poslední době byly i zde instalovány turbiny na výrobu elektřiny.

Na Kremžském potoce byly původně jen dva hamry : pod vrchem Otmaní a Třísovský, před kterým právě jsme.

Situaci změnilo vybudování Adolfovské železářské huti u Holubova r. 1843. Tehdy vznikl hamr pod hutí a tzv. Doppelhamer u Dívčího kamene.

Dívčí Kámen

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *