Bažinaté náměstí
Jdeme na Plaza de la Catedral a jak jsme se dozvěděly, místo se v minulosti jmenovalo Plaza de la Ciénaga (Bažinaté náměstí). Náměstí se budovalo na nehostinném a bažinatém podloží, plném komárů přenášejících žlutou zimnici a další nemoci. Půda se musela nejdříve odvodnit, následně vysušit a zpevnit. V roce 1592 zde Španělé vybudovali svůj první akvadukt v Novém světě. Nesl název Zanja Real a byl postaven tak, aby 13-ti kilometrovým kanálem zásoboval město vodou z řeky Alemendares. Na jihozápadním rohu náměstí u Callejon de Chorro je malá slepá ulička, kde je stále možné vidět zbytky akvaduktu.
Catedral San Cristóbal
Dominantou náměstí je přestavěný kostel, dnešní katedrála, která je datována rokem 1748 – 1832. Zasvěcena je neposkvrněnému početí Panny Marie a jejím patronem je sv. Kryštof. Oficiální název se uvádí Catedral de la Virgen María de la Concepción Inmaculada de La Habana, který je poněkud dlouhý, takže se jí říká krátce – Catedral de La Habana, nebo Catedral San Cristóbal.
Původní kostel nechali postavit Jezuité a dokončen byl v roce 1777. Tovaryšstvo Ježíšovo se již vysvěcení nedočkalo, protože mniši museli opustit Kubu o rok dříve. Španělský král se začal obávat jejich sílícího vlivu a přílišné moci řádu, a v roce 1767 na základě nařízení španělského krále, byli vyhnáni ze všech španělských území, Nového světa a také z Kuby. Majetek Jezuitů byl zabaven ve prospěch královské koruny a v roce 1773 byl papežem Klementem XV. zrušen i samotný jezuitský řád.
Po dostavbě kostela na si zde bohaté a mocné rodiny začaly stavět svá honosná sídla, což také přispělo k atmosféře majestátní elegance tohoto náměstí. Všechny původní budovy se dochovaly díky dokonalé práci stavitelů a kvalitně zvolenému stavebnímu materiálu. Široké dveře, balkóny a okna, vše zdobené kováním, silné pilíře a nádherné loubí jsou obvyklými prvky na těchto domech.
Katedrála je zajímavá díky své asymetrii zvonových věží, které nemají stejné rozměry. Větší, pravá zvonice je poněkud vyšší než levá a legendy praví, že zvony v této věži mají v sobě zlato a stříbro a proto vydávají malebnější tóny. Na honosné průčelí byl použit korálový kámen z Mexického zálivu a jsou v něm zachované miniaturní mořské fosilie. Stavba je mnohem menší než jiné městské katedrály po celém světě. Měří pouhých 36 metrů.
Jezuité upřednostňovali italskou architekturu a proto je havanská katedrála ve stylu italského baroka. Jasně žlutý interiér byl ve srovnání s exteriérem chrámu, mnohem jednodušší až strohý. V počátku tomu tak nebylo, ale na začátku 19. století se stavitelé při rekonstrukci inspirovali neoklasicismem a katedrála byla zbavena přebytečných okras. Zdi jsou zdobeny freskami a podlaha je z bílého a černého mramoru. Je zde osm kaplí a několik hrobů významných osobností. Trojlodí, se třemi řadami kleneb je pokryto dřevem a podpíráno masivními kamennými sloupy. O sochařskou výzdobu se postaral například italský mistr Bianchinim. Hlavní oltář je z carrarského mramoru a ze dřeva. Je vykládaný zlatem, stříbrem a onyxem. Fresky vedle oltáře jsou od dalšího italského umělce jménem Giuseppe Perovanni. Cenným uměleckým dílem je dřevěná socha svatého Kryštofa – patrona Havany. Socha je z roku 1632 a jejím autorem je Martín de Andújar Cantos. Údajně byly v katedrále kdysi uloženy ostatky Kryštofa Kolumba, ale ať už je to pravda nebo ne, byly koncem 19. století, po kubánské válce za nezávislost převezeny do Španělska.
Vyhlídka z katedrály
Bohužel střed náměstí byl oplocen a stavělo se zde nějaké pódium a stánky. Neměly jsme dostatečný odstup a nemohly si s Janku celé náměstí vyfotit. Vylezly jsme si tedy na pravou věž katedrály a podívaly se na náměstí a Havanu ze shora. Vstupné jsme zaplatily pouhý 1 CUC a po točitých schodech jsme šlapaly nahoru. Někteří Kubánci na zvonici kouřili a jeden dokonce vylezl ven z okénka, ve kterém byl zvon, a prolezl zpět jiným oknem. Běhal nám z toho mráz po zádech. Z výšky jsme přesně rozeznaly vydlážděný, centrální prostor do čtverce, obklopený sloupovím a loubím, které chránilo obyvatele před tropickými lijáky a urputným sluncem. Fasády budov jsou ve stylu barokních šlechtických sídel a vše bylo postaveno během 40ti let, což vykazuje architektonickou harmonii.
Casa del Conde de Casa Bayona
Na jižní straně náměstí naproti katedrále je Casa del Conde de Casa Bayona (1720), nejstarší dům na náměstí a dnešní Museo de Arte Colonial. Casa de Lombillo na východní straně náměstí je neobvyklá v tom, že má tři fasády: hlavní je na Empedrado a dvě další na ulici Mercaderes a náměstí. Šly jsme se podívat dovnitř a vstupné bylo dobrovolné. Daly jsme paní 3 CUC za 5 minutový výklad, ale chtěla 2x tolik. Byl odtud pěkný pohled na fasádu domu la Casa del Marques de Arcos v ulici Mercaderes. Tato obrovská nástěnná malba, přímo naproti Marqués de Arcos zachycuje zrcadlový odraz protějšího domu. Vykresleno je zde 67 postav, důležitých v historii a umění na Kubě. Autorem nástěnné malby je Andrés Carrillo, který ke ztvárnění použil přírodní kámen namočený v akrylové pryskyřici . Ze čtyř základních barev kamene, barev získal 13 odstínů. Casa del Marqués de Arcos (1746) sloužila v polovině 19. století jako pošta. Na zdi zde stále visí kamenná schránka na dopisy, která vypadá jako maska.
Restaurace El Patio
Naproti Casa del Marques de Arcos, je Casa del Marqués de Aguas Claras, nyní restaurace El Patio. Byla postavena v letech 1751 a 1775 a může se pochlubit vnitřním nádvořím a elegantními vitrážemi v horním patře.
Přidat komentář