• Menu
  • Menu

Kuba 15 – Údolí Viñales

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » Kuba » Kuba 15 – Údolí Viñales

Ojedinělá krajina v údolí Viñales

Posnídaly jsme ovoce, tvrdou bagetu, máslo s plísní a papáju, která byla cítit nějakým parfémem nebo krémem. Pod stolem občas proběhl šváb a nad hlavou se nám rojila hejna much. Přinesla jsem z báglu mucholapku, kterou jsem přivezla z Čech a zavěsila ji na parůžek vkusného sádrového jelínka. Už v půl 9 stál náš průvodce před domem a vedl nás přes městečko do údolí Viňales, které je součástí pohoří Sierra de los Organos. Janka ještě cestou zaběhla do cestovky pro lístky do Trinidadu. Budeme tu sice spát ještě dvě noci, ale nechtěla nic nechat náhodě.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Tabák

Slunce už nemilosrdně zalilo horkem celé údolí. Nikde po cestě nebyl stín a vedro bylo doslova pekelné. Moc turistů tu nebylo, jen občas projela skupina na koních a jednou jsme potkaly dva cyklisty. Nádherně sytě rudá půda kontrastovala se zelenými políčky a loukami. Míjely jsme typické casas de tabaco postavené z palmových listů, kde se před domky sušil tabák na dřevěných rámech. Roste zde nejlepší tabák, který se pěstuje na Kubě. O tom, že se tu tabáku daří, se vědělo už v předkolumbovské době. Na políčkách, kde zrovna nerostl tabák, vykukovaly ze země mladé výhonky juky (yucca).

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Mogotes

Kam oko dohlédlo, všude byly rozesety tzv. Mogotes. Mogoty jsou zvláštní skalní útvary, které se tvarovaly 160 milionů let. Tyto vápencové útvary jsou porostlé bujnou tropickou vegetací a jsou zvrásněné trhlinami a jeskyněmi. Krajina je tak zvláštní a ojedinělá, že bych se snad ani nedivila, kdyby nám nad hlavou proletěl ptakoještěr, nebo se za mogotes objevil dinosaurus.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Guajiros

Byla neděle a trochu jsem se zděsila, že neuvidíme žádné pěstitele tabáku na polích (vegas). Průvodce říkal, že mají dnes volno a všichni jsou na kohoutích zápasech. Štěstí dnes stálo při nás a pár oráčů jsme viděli. Dřevěnými ruchadlem, předchůdcem pluhu, narušovali a provzdušňovali rudou hlínu. Ruchadla táhli bílí nebo hnědí voli a oráči (guajiros) se za ním dřeli. Nikde žádný traktor ani jiná zemědělská technika. Průvodce říkal, že je vše ekologické a tabák se postřikuje proti škůdcům nikotinem vytaženým ze středu lisů. No aby nebyl tabák eko-bio, když na Kubě traktory nejsou. Připadaly jsme si jako na začátku 19. století. Co mě ale totálně odrovnalo, bylo něco, co připomínalo sáně-rohačky, které byly tažené volem. Žádné kolo jen prkna. Zřejmě to má smysl, když v údolí hodně zaprší, kolo by zapadlo do bahna.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Casas de tabaco

 

Zašly jsme do casas de tabaco, podívat se, jak se tabák suší, balí na doutníky a lepí se medem. Pěstitel se při vyprávění pohupoval na dřevěné židli, což je, jak jsme se dozvěděly později, jejich typický posed. Po sušárně běhaly slepice a s největší pravděpodobností kálely na schnoucí tabákové listy. Byly rozvěšeny po vrstvách a krásně bylo vidět, jak mění barvu od zelené po žlutou, světle a tmavě hnědou. Používá se zde tzv. způsob pěstování na slunci „cultivo al sol“.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Doutníky 

Samotný doutník se balí ze čtyř různých listů: volado, seco, ligaro a capote na vrchní zabalení. Jsou to části rostliny od zdola nahoru. Hlavní žilky listů jsou odstraněny, protože obsahují sedmdesát procent nikotinu. Pěstitel balení doutníků přirovnával k lidskému tělu. Kosti, svaly, žíly a kůže. Jeden doutník jsem si za 3 CUC koupila, když už si náš guajiros nevzal žádné peníze za výklad. Musel pro mě rozbalit balíček, protože je prodával po 10 kusech.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Pěstování tabáku na Kubě

 

V údolí Viňales nesmí nikdo bydlet, prý tu byly v minulosti záplavy a obyvatelé, kteří zde dříve žili, se museli přemístit do okolních vesnic. Práce a podmínky tu musejí být extrémně náročné – vedro, vlhkost, žádná technika. Pěstování tabáku je na Kubě kontrolováno vládou. Pěstiteli zůstává pouze 10 procent méně kvalitních listů. Rostlinky kontrolují inspektoři a mají je do jedné pěkně spočítané.

Rostlinky tabáku se sázejí v červenci, pak se zalévají. Nepobrala jsme tedy jak, nikde v okolí políček neteče řeka. Za necelé dva měsíce dorostou sazeničky do výšky 20 centimetrů a jsou připraveny k přesazení. Na podzim jsou připravené na sklizeň. Sbírají se a suší jednotlivě a samozřejmě vše ručně.

Údolí Viñales
Údolí Viñales

Jeskyně

 

Zašly jsme k jeskyni, kde byla možnost se ochladit v jezírku. Jen jsem zaslechla, že uvnitř není žádné osvětlení, a po prozkoumání malého potůčku zakaleného močí dobytka, mě bylo jasné, že tam tedy nevlezu ani náhodou. Hrála jsem si venku s toulavými psy a čekala na Janku, až se vykoupaná vrátí. Nikdo se nakonec v jeskynní tůni nekoupal a po cestě tam a zpět si dalších pár nadšenců svítilo mobily. Zpátky jsme šly stejnou trasou, což dvakrát nemiluji a prohlížely různé rostliny a stromy. V nechutném pařáku jsme rychle pospíchaly zpět do vesnice. Nachodily jsme 20 kilometrů a s mojí bolavou nohou to byl docela výkon. Průvodce zase tak moc nespěchal, byl přeci placený na hodinu. Pravdou je, že údolí Viňales je tak rozsáhlé, že bychom se zde bez něj ztratily.

Údolí Viñales
Údolí Viñales – jeskyně

 

Odpoledne jsme se chtěly opět zajít vykoupat do hotelu La Ermita, ale byly jsme z toho dusna tak vyřízené, že jsme ležely pod klimatizací na posteli v pokojíčku, jedly nějaké naše zásoby a odpočívaly až do západu slunce. Večer jsme vyrazily do místních barů na koktejly všeho druhu a hlavně s rumem. Do půl 11 jsme ještě vysedávaly na terásce a pozorovaly kolemjdoucí.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *