Ostrov Cayo Levisa
Chuděra paní domácí musela stávat už před 6. ranní, aby nám připravila snídani. Zřejmě se jí podařilo něco sehnat a snídáme salám, med, chleba, ananas a sýr. Všichni, co jsme si zaplatili výlet na Playa Levisa, jsme se měli sejít před 8 hodinou před cestovní kanceláří. Tentokrát jsme byly s Jankou na pozoru, odkud bude autobus vyjíždět. Samozřejmě čekal někde jinde, než bylo domluveno. Stál na protějším rohu. Nastoupily jsme a s námi i průvodce, který nás po cestě informoval kam na oběd a v kolik, kdy se máme sejít na molu na zpáteční cestu a další detaily.
Viňales
Projížděly jsme hodinu nádhernou krajinou Vinales a nemohly se vynadívat na jeskyně, lesy a všude přítomné kopce mogoty. Ujely jsme 75 km a vystoupily na malém parkovišti v Palma Rubia. Čekaly jsme před lávkou k molu, až přijede naše loď. Lidé vystoupili a naše skupina se nahrnula na můstek. Zanedlouho přišel hlídač a zahnal nás zpět z můstku a vchod zatarasil provazem. Vykřikoval, že musíme počkat, než přijde el Capitano. Konečně černý kapitán v nažehlené bílé košilce dorazil a my byli vpuštěni na loď, která měla své lepší časy dávno za sebou. Loď vyplouvá dvakrát denně. V 10 hodin dopoledne a v 5 hodin odpoledne.
Cayo Levisa
Ostrůvek je ekologický ráj Kuby. Je vzdálený dva kilometry od provincie Pinar del Rio a leží jihozápadně od Key West (Florida). Kubánská vláda se obávala, aby se ostrůvek nestal bránou k nelegální emigraci do USA a tak sem Kubánci nesměli. Nedávno se restrikce uvolnily, ale i tak je návštěva a případné ubytování na ostrově pro Kubánce příliš drahé. To ovšem neplatí pro lidi, co zde pracují v restauracích a zajišťují ubytování v docela pěkných kabinách. Kabin je zde pár, ale bohužel se tu ve velkém staví a tak ostrůvek s rozlohou 2,5 kilometrů čtverečních s nádherně bílými nedotčenými plážemi ztratí zanedlouho své kouzlo.
Korálový útes Los Colorados a bílé pláže na Cayo Levisa
Pláže se táhnou po celém severním pobřeží. Ostrůvek je obklopen naprosto čistým mořem a nachází se zde jeden z největších korálových útesů na světě – Los Colorados. Připluly jsme na ostrov a nejdříve jsem se zděsila rozpadlého mola. Vystoupily jsme bezpečně z lodi a šly po dřevěných chodnících postavených nad rozbahněným podložím. Cestu stínily porosty mangrovníků a k naší radosti po bahně lezli krabi. Na pláž jsme musely projít restaurací, kde jsme dostaly welcome drink z nahnilého manga.
Našly jsme si lehátka se slunečníkem a hned jsme běžely do vln azurového moře. Na břehu se objevila volavka a hledala něco k snědku. Koupaly jsme se celé dopoledne, sbíraly mušle, které jsme zase hodily zpět do moře a jako první jsme se nahrnuly na oběd. Obsluha nás totálně ignorovala a jídlo ještě nebylo připravené. Byly jsme v restauraci asi o 15 minut dříve a chtěly si před obědem objednat něco k pití. Nic se nedělo, servírka se tvářila, že ji obtěžujeme a ignorovala nás. Konečně otevřeli bufet a mohly jsme si dát polévku, smaženou rybu s rýží a ovoce. Po obědě jsme zase jen plavaly a odpočívaly na lehátkách ve stínu slunečníku z palmových listů.
Loď zpět přijela na čas a cestou do Vinales jsme nepotkaly na silnici ani jedno auto nebo autobus. Ve vesničce jsme si daly pár drinků v baru a šly zpět k našim domácím zabalit na zítřejší odjezd do města Trinidad. Vyrovnaly jsme náš dluh za 3 noci, jeden oběd, jednu večeři a nějaké pití. Vše za 146 CUC.
Přidat komentář