Znova na ostrově čarodějnic
Zabalily jsme si věci, že se přesuneme do lepšího pokoje v patře. Jen co jsme otevřely dveře pokoje, hned přiběhl David a vůbec nechtěl slyšet o tom, že bychom něco přenášely, nebo se o něco staraly. Poslal nás na snídani a řekl, že vše bude nachystané, až se vrátíme večer zpět.
Auto jsme měly přistavené na 9:15 a odjíždíme, tentokrát raději s jiným řidičem a s o trochu lepším autem, na stejnou pláž, co jsme byly včera. Znovu jsme se zastavily v místě, kde jsme nafotily plameňáky. Ptáci byli trochu schovaní za zeleným porostem a Janka vyskočila na obrubu mostu a fotila. Pod ní voda a za ní silnice, málem mě z toho trefilo. Na dveře vozu se usadil zvědavý pták – Vlhovec velkoocasý (Quiscalus mexicanus), koukal na nás a i když jsme přišly těsně k vozu, stále pokukoval a dával si načas s odletem. Byly jsme přeci na ostrově čarodějnic, tak jsme se ani moc nedivily.
Letiště Las Brujas Airport
Za mostem č. 36 je malé letiště na Cayo Las Brujas. (tzn. Čarodějnice). Nazývá se Las Brujas Airport (BWW). Musely jsme se tu na chvilku zastavit, protože na plotu, který uzavíral areál letiště, seděl majestátní a úžasný Kondor krocanovitý (Cathartes aura).
Cayo Las Brujas
Tři kilometry od letiště byl vstup na Cayo Las Brujas, kam jsme se zajely podívat na místní pláž. Trochu jsme se rozmýšlely, jestli tady nějakou dobu nezůstaneme. U vchodu na pláž byla socha čarodějnice (Bruja), po kterých je ostrov pojmenovaný. Po dřevěném můstku jsme se dostaly na vyhlídku na nádhernou dva kilometry dlouhou pláž. Mohly jsme si koupit jednodenní vstupenku a navštívit na den hotelovou pláž a využít i jejich hotelová zařízení. Bohužel tu bylo na nás moc lidí a s panenskou Playa las Gaviotas se to nedalo srovnat. Minuly jsme po cestě ještě jednu zajímavou stavbu. Pravděpodobně se jednalo o Marina Gaviota Las Brujas, kde měly být lodě a katamarány, ale nic takového jsme nezaznamenaly, tak fakt nevím.
Naše “ Playa las Gaviotas“
Konečně jsme byly opět na naší krásné pláži a nestačily jsme se divit, jak silný byl odliv. Moře bylo 300 metrů vzdálené a voda jen po kotníky. Díky tmavým mrakům získalo zvláštní odstíny. Už jsme tu nebyly samy. Dnes byl státní svátek a koupalo se tady pár místních dětí a vnadná Kubánka. Užívaly jsme si povalování v mělkých vodách a odpoledne si zajely do Pueblo La Estrella na oběd. Na parkovišti stály taxíky, veteráni jeden vedle druhého a silnice byla mokrá od deště, který příjemně osvěžil vzduch.
Chtěly jsme si objednat pizzu v jedné z restaurací, ale číšník znuděně polehával po stole a neměl se k tomu, aby se zvedl. Šly jsme tedy do další Pizzerie, ale z celé nabídky měli jen Pizza Hawai. Dobrá, nevadí, objednaly jsme si tedy co bylo a chtěly si dát kávu. Doufaly jsme, že v italské pizzerii by to neměl být problém, ale byl. Jsme přeci na Kubě. Servírka nám poradila, že si máme zajít koupit kávu do protější herny a vypít si ji tady u jejich stolku. Vedle nás docela dobře hrál muzikant na kytaru za doprovodu zpěvačky. Ve středu náměstí se vyložili stánkaři se svými tretkami a otylí američtí a kanadští turisté si sem na hotelových autíčkách zajeli koupit suvenýry a ještě se pravděpodobně jednou nacpat po obědě. Připadaly jsme si jako v panoptiku. Celá atmosféra byla děsivá a raději jsme odjely zpět na pláž, kam se mezitím moře vrátilo zpět a odliv ustoupil. Řidiči se již na pláž nechtělo, asi se chuděra těšil domů. Tvrdil nám, že pláž se odpoledne v 16 hodin zavírá a ukazoval nám na informace před vstupem na Playa las Gaviotas. Pěkný pokus, ale nevyšel mu. Od včerejška jsme věděly, že je všem jedno, jak dlouho tu budeme. Domluvily jsme se na odjezd na 18. hodinu a ještě si užily pozdní odpoledne na pláži.
Hostal La Estrella
Tentokrát jsme se bez potíží dostaly zpět do našeho Hostal La Estrella. David a Nora nám přestěhovali a dokonce i vybalili naše věci. Večeře byla opět na jedničku a byl to skoro rituál. Jako předkrm krevety, následovala rybí polévka, salát z rajčat, fazolek, okurek, mrkve a pro nás neznámé rostliny okra, ibišku jedlého. Byl nakládaný jako naše kyselé okurky. Hlavním hřebem večera byla ovšem ryba chňapal červený, která se sotva vešla do pekáče. Manželé nám ji vykostili a byla to vážně pochoutka nebeská. Všichni jsme do noci seděli na terase a při popíjení koktejlů klábosili až do noci.
Přidat komentář