Ernest Hemingway
Havana má nejen krásné památky, zajímavou historii a báječné moře, ale má co nabídnout i milovníkům literatury. Jedním z nejvýznamnějších spisovatelů kubánské literatury a historie byl José Martí, který psal politická díla podporující nezávislost Kuby. Ve 20. století vynikají autoři: Alejo Carpentier, Guillermo Cabrera Infante, Leonardo Padura a Pedro Juan Gutiérrez. Největší ikonou ovšem byl, a stále zůstává, americký spisovatel a novinář Ernest Hemingway.
Kubu miloval a Kuba milovala jeho. Kubánci přiznávají, že je Američan, ale tvrdí, že je zároveň částečně Kubánec. Ostrov se mu stal domovem na více jak 20 let. Hemingway Kubu proslavil novelou Stařec a moře, za kterou získal v roce 1954 Nobelovu cenu.Bydlel v domě zvaném Finca la Vigia, ve vesničce San Francisco de Paula, vzdálené asi 20 kilometrů od Havany a z rybářské vesnice Cojimar, odkud vyplouval na své lodi na ryby. Jance se bohužel do muzea Finca la Vigia moc nechtělo jet a tak jsem se musela spokojit s myšlenkou, že jsem jeden z jeho domů viděla na floridském Key West, vzdáleném od Kuby 151 kilometrů.
Hotel Ambos Mundos
Stopy „Papa“ Hemingwaye jsme ovšem měly možnost najít i v Havaně. Na Calle Obipos, jen pár kroků od náměstí Plaza de Armas, kde stojí pětipatrový růžový hotel Ambos Mundos z roku 1924. Před hotelem sedělo plno lidí s mobilními telefony a snažili se připojit na Wi-Fi. Zřejmě i tak museli mít nějakou předplacenou kartu, nám se v hotelu připojení nepodařilo.
Vstoupily jsme do elegantní haly s vysokými stropy, barem a restaurací. Klavírista přehrával na barovém piánu sentimentální melodie, které vykouzlily tu správnou atmosféru. Šly jsme se posadit do Hemingwayova koutku s fotografiemi a zarámovaným podpisem. Na snímcích je jeho žena, přátelé, ale také fotografie, na které je zachycen s Fidelem Castrem, jak mu předává velký pohár za vítězství v rybářské soutěži v lovu mečounů. Údajně se setkali pouze jednou.
Terasa s vyhlídkou
Stařičkým, pomalým výtahem a za asistence „liftboye“ jsme se nechaly vyvést na terasu hotelu, kde je moc pěkná vyhlídka a příjemný bar s restaurací. Překvapilo nás, jak je v tak slavném hotelu obsluha laxní a bez zájmu o příchozí hosty. Musela jsem si pro nápojový lístek dojít sama a pak na sebe několikrát upozorňovat máváním ruky, že si chceme objednat. Servírky byly opřené o bar a dělaly, že nás nevidí. No není divu, že se nijak zvláště nesnažily, spropitné je tak jako tak rovnou započítané k útratě. Na toaletě starší dáma vybírala poplatek, což nám při cenách jídla a pití připadalo nehorázné. Nafotily jsme si Havanu z terasy, odkud je krásně vidět Plaza de Armas, Calle Obipos, El Capitolio, přístav a pevnost El Morro, která je na druhé straně zátoky.
Trochu jsme si na terase odpočinuly u výborného cappuccina, to jim musíme pochválit a sešly jsme z terasy do 5. patra, prohlédnout si pokoj, který si Hemingway pronajímal od roku 1932 až do roku 1939. Za noc platil neuvěřitelných 1,50 dolaru. Před pokojem č. 511 jsme se sešly s průvodkyní a ještě třemi dalšími španělsky mluvícími turistkami. Zaplatily jsme asi 3 CUC a byly jsme vpuštěny do pokoje nejslavnějšího hotelového hosta. Dnes pokoj slouží jako malé muzeum s původním nábytkem a soukromými věcmi Hemingwaye. Místnost s postelí a koupelnou na nás působila poněkud stísněně a to i přesto, že do pokoje skrz bílé závěsy proudilo odpolední světlo. Byla tu jen prosklená knihovna s překlady autorových knih do různých jazyků. V koutě rybářské pruty a uprostřed pokoje stolek s psacím strojem Remington, na kterém údajně začal psát svůj román „Komu zvoní hrana“ a četné články pro časopis Esquire. Židle na které při psaní pravděpodobně moc neseděl, ale raději se opíral lokty o stůl a ťukal na psacím stroji svých obvyklých 500 slov denně. Na stěnách byly fotografie, plakety a ocenění za Nobelovu cenu, kterou jak paní průvodkyně říkala, si nemohl vyzvednout osobně. Byl vážně zraněn při letecké nehodě v Ugandě a od té doby se bál létat. Průvodkyni i nás šokovala jedna z návštěvnic, když si na židli sedla a na stůl si položila kabelku. Spisovatel měl krásný výhled z okna na Havanu a na přístavní vody, odkud často vyplouval na své lodi Pilar, jejíž zmenšená kopie byla vystavena na knihovně.
Vila Finca la Vigia
Kubu Hemingway opustit náhle 25. července 1960. Rok poté co se Castro chopil moci. Proč Kubu tak narychlo opustil a ve své vile Finca la Vigia si zanechal všechny své rukopisy a osobní věci je dodnes záhadou. Poslední roky života však byl přesvědčen, že je pronásledován FBI. Na jaře 1961 spáchal ve svém domě v Idahu v USA sebevraždu výstřelem z pušky. Zranění podlehl 2. července 1961. Nedožil se jen o tři týdny svých 62. narozenin a umřel rok poté co odjel ze své milované Kuby.
Při cestě po schodišti dolů jsme zaznamenaly, že každé patro v hotelu mělo nějakou památku na tohoto spisovatele. Na stěnách je zavěšena třeba noha od židle nebo kousek lana z lodi, vše s dobovými fotografiemi.
V další části cestopisu se ještě zajdeme podívat do slavného baru El Floridita, kde býval Ernest Hemingway častým hostem.
Přidat komentář