Kuba

Konec izolovaného ostrova Kuba

Naší cestu na Kubu jsme s Jankou naplánovaly na duben 2016. Chtěly jsme poznat tuto zemi ještě před náporem amerických turistů a zažít, alespoň částečně původní atmosféru izolovaného ostrova a staré Havany. Po návštěvě Obamy a konceru Rolling Stones už bylo jasné, že nastanou zásadní změny. Bohužel, i tak jsme přiletěly na Kubu o pár let později. Ceny se mnohokrát navýšily, některé krásné pláže již necitlivě zohyzďují nevkusné hotely a taxikáři a číšníci se naučili podvádět a častokrát se nás snažili ošidit. Rychle jsme se ponaučily, že si nesmíme nikdy objednat bez nápojového a jídelního lístku, nebo si nedomluvit cenu za odvoz předem.

Nová éra

Oprava centra Havany je téměř hotova a země je plná francouzských, kanadských a německých turistů. Před naším odjezdem jsme seděly v Havaně v hotelu Ambos Mundos na terase a viděly, jak po půl století připlula obrovská zaoceánská loď z Miami. Staly jsme se svědky nástupu nové éry pro Kubu a Kubánce, kteří jsou velice přátelští. Po celý pobyt jsme se cítily naprosto bezpečně. Nejsou zde zatím rozšířené drogy a kriminalita.

Ubytování a jídlo

Ubytovávaly jsme se pouze v Casa particular, v bytech a domech místních obyvatel. Výhodou tohoto ubytovaní je dobrá cena a možnost seznámit se s lidmi a s jejich kulturou. Trochu nevýhodou bylo, že si chtějí povídat a jsou tak přátelští, že jsme po večerech neměly klid. Hned při ubytování a seznámení se s paní domácí jsme rozdaly dárečky, které jsme přivezly z domova a získaly si jejich náklonnost. Na Kubu jsme dovezly hračky, trička, čokolády, sýry, klíčenky, kosmetiku, mýdla, pasty na zuby, bonbony, propisky a bižuterii. Zavazadla jsme měly napakovaná k prasknutí a odjížděly jsme s poloprázdnými bágly. Mimo rumu, kávy a doutníku, tu není nic, co by stálo za to vozit domů jako suvenýr.

Ceny za ubytování se pohybovaly od 20 do 30 CUC. Většinou nám zajistili snídani a někdy i večeři. Ke snídani mají pouze vajíčka, chleba, máslo, kávu, džus a ovoce. K večeři fazole, rýže, rajčata, okurka, ryba, kuře, nebo humr. Snídaně přišla na 5 CUC (Peso convertible) v přepočtu k euru 1:1 a večeře za 10 CUC a humr za 15 CUC. Občas celá rodina seděla a vyčkávala, co necháme, aby se mohly dojíst tím, co jsme nechaly. Vodu jsme pily jen balenou a je lepší si kupovat 2 litry. Vyjde to levněji. V žádném z ubytování jsme neměly mýdlo. Je dobře si vzít sebou malá mejdlíčka na mytí rukou. V restauracích, i když jsme tu jedly, nebo pily se všude za WC platilo a to kolikrát chybělo nejen mýdlo, ale občas nebyl ani toaletní papír.

Jídlo bylo čerstvé, ale chuťově nevýrazné, kvůli nedostatku koření. Na polích jsme neviděly žádné traktory, jen oráče s voly a tak jsme nabyly dojmu, že jíme zdravě a že vše bylo vypěstováno bez použití umělých chemických látek, nebo geneticky modifikovaných organismů.

V obchodech není jídlo, jen pár základních potravin, regály jsou vyplněné rumem a Coca-colou. Na Kubu se nesmí vozit jídlo, ale i tak jsme to riskly a vyplatilo se to. Salám, paštiky, trvanlivé sýry, sušenky, tyčinky, polévky, to vše bylo pro nás řešením a zpestřením našeho jednoduchého jídelníčku. Téměř ve všech Casas particulares byla lednice, kam jsme si mohly zásoby uložit. Pivo Cristal a Bucanero mají velice dobré a není drahé. Prodává se jak v láhvích, tak v plechu. Bohužel se stávalo, a to díky přílivu turistů, nedostatkovým zbožím. Rum tu teče proudem a je levný. Jen některé lepší podniky si účtují až 4,50 CUC za drink. Havana centrum byla hodně předražena.

Internet

Největší problém byl pro nás internet, který zde nefunguje a pokud ano, jen pomalu a na pár místech. Cena je 3 CUC na 20 minut a než se vůbec připojíte, minuty jsou vyčerpané.

Peníze

Výměna peněz je tu trochu problém. Před bankami jsou fronty a nejlepší bylo si přivést eura a vyměnit si co nejvíce peněz hned na letišti. Nosit sebou větší obnos není nic příjemného, ale protože je v zemi bezpečno, byly jsme poměrně v klidu. Kuba má dvojí měnu: CUC (Peso convertible), které jsme si vyměnily hned po příletu do Havany. Měna pro místní, kterou jsme nikdy nepoužily, se nazývá CUP Peso nacionale Má jen mizivou hodnotu, a proto jsme si musely bankovky překontrolovat, aby nás při rozměňování někdo neošidil a místo CUC nám nevrátil CUP.

Colectivo lepší než autobus

Kubu jsme chtěly trochu projet a ne se jen povalovat na pláži. Zavítaly jsme do pobočky místní autobusové dopravy Viazul a jednou si koupily lístek, který jsme nakonec ani nepoužily. Jezdily jsme pouze dopravou zvanou colectivo. Funguje to na bázi „kolik dáš“ a „já tě tam odvezu“. Je to neoficiální, ale transport takto funguje a je to větší zábava. Řidiče lze najít v postranních uličkách okolo hlavních nádraží, nebo nám občas někdo poradil.

Staré americké káry

Kuba nemá auta, mluvily jsme s lidmi, kteří čekali na pronájem vozu z půjčovny i několik dní a důkazem nedostatku aut, byla i dálnice do Havany, kde jsme potkávaly hlavně stopaře, koníky s vozíky a občas náklaďák. Má to i svoji výhodu, vzduch není znečištěn. Staré americké káry mají své kouzlo a několika jsme se samozřejmě projely a zažily plno překvapení, jak jsou auta opravená a jak jezdí na doraz.

Havana, Viñales a koupání

Na Kubě jsme cestovaly a poznávaly její dobré i špatné stránky pouhých 17 dní. Nestihly jsme vše, co jsme si naplánovaly, ale líbilo se nám tu. Nejvíce nás okouzlila Havana, Viñales a koupání, poblíž města Caribiana.